Hvězda seriálu Ulice nás nechala nahlédnout do své chalupy nedaleko Písku. Pokoj pro maminku zaujal nejvíce

Paní Štréblová, jak jste se vlastně dostala k této chalupě?

Všechno to začalo v době, kdy jsem poznala svého přítele. Fungovalo nám to spolu dobře, a tak když jsme spolu byli asi dva roky, chtěla jsem, abychom spolu měli nějaký společný projekt. V té době jsme spolu ještě nebydleli a napadlo nás, že bychom si mohli najít nějakou chalupu. Původně jsme tedy měli více nápadů, přičemž chalupa byla jedním z nich. A nakonec se nám jevila jako nejlepší varianta.

Našli jste ji na inzerátu?

Nene, přes kamarády mého přítele. On do jižních Čech jezdil už od svého mládí, a právě jeho přátelé, kteří tu bydlí, mu doporučili tento dům. Tehdy byl na prodej zrovna za poměrně slušnou cenu.

A chalupa měla už od začátku sloužit k víkendovému relaxu? Nebo měla jiný účel?

Dalo by se říct, že ano. Tím, že jsme spolu v té době ještě nebydleli, byla tato chalupa naším jediným společným místem. Museli jsme ji ovšem celou rekonstruovat – nechali jsme jen obvodové zdi, jinak šlo všechno dolů. Bylo to docela náročné, ale naštěstí jsme měli přes kamaráda domluvenou šikovnou partu lidí, kteří na rekonstrukci domu pracovali úplně úžasně.

Chalupu jste si tedy nerekonstruovali svépomocí, ale s řemeslníky. Je tak?

Neřekla bych svépomocí. Prostě kamarád měl tehdy svou firmu a jeho zaměstnanci – řemeslníci nám to udělali komplet na klíč. Spočívalo to v tom, že tam v podstatě bydleli na zahradě ve stanech a později, když už to bylo možné, i vevnitř. Bylo to takové až dojemné. Udělali toho vždycky strašně moc a hlavně kvalitně – práci neodbyli, pracovali na tom domě, jako by byl jejich. Přes týden tam v podstatě byli sami a bez jakéhokoli vedení nebo kontroly každé ráno vstávali v šest a končili v devět. Což jsme se dozvěděli od sousedů, kteří tam celoročně žijí. A pokaždé, když jsme přijeli na kontrolu, tak tam bylo naklizeno. Prostě úžasné.

Jak dlouho trvala celá rekonstrukce chalupy?

Právě že bylo docela rychle hotovo. My jsme koupili chalupu zhruba v květnu a v lednu jsme tam už bydleli, takže osm měsíců.

A proč jste si tuto chalupu vlastně vybrali? Čím vás oslovila?

V té době jsme navštívili víc nemovitostí, a vždycky, když jsme přijeli na místo, tak nám to něčím nesedělo – buď to bylo předražené, nebo se ke stavení vázalo věcné břemeno anebo tam bylo něco jiného, co nebylo úplně v pořádku. A když jsme přijeli sem, ještě jsme ani nevešli dovnitř, vylezli jsme z auta a já jsem říkala: „Páni, tak tohle místo je báječný.“ A pak jsme se šli podívat i dovnitř samozřejmě a tam to taky nemělo chybu. Jezdil s námi kamarád, který nám radil s výběrem na základě konstrukčního a statického stavu daného objektu. Zkrátka nám radil s odhadem dané nemovitosti. Po prohlídce toho domu řekl rovnou, že to vidí dobře a my s přítelem jsme měli stejné dojmy. Ještě jsme se šli potom projít po okolí a když jsme se vrátili, věděli jsme, že to chceme. Z okna vidíme na rybník, kolem nás je příroda a klid. Prostě úžasný místo.

Upozornil vás kamarád na nějaké části v domě, které bude třeba rekonstruovat?

Ano, díval se především na střechu a na elektroinstalace. On hlavně vždycky viděl něco, co my ne. Třeba v jiném domě si dělal původní majitel sám elektroinstalace a taky to podle toho vypadalo. Bylo nám jasné, že dům budeme muset docela dost předělat, ale s tím jsme byli v pohodě. Samozřejmě pak v průběhu samotné rekonstrukce jsme objevovali další věci, nečekané nástrahy, ale naštěstí to nebylo nic neřešitelného a všechno dopadlo dobře.

Dokázala byste říct, jaký zásah byl nejnáročnější? Ať už po fyzické, psychické nebo finanční stránce?

Asi bych řekla, že realizace venkovní terasy. Za domem byla zahrada, která vlastně končila u zdi domu asi v polovině její výšky. Nebyly tam tím pádem samozřejmě tím pádem ani dveře. My jsme tu chtěli vybudovat terasu s posezením. Udělat tzv. francouzské dveře , abychom tudy rovnou vstupovali na terasu a zahradu. Při samotné realizaci se začalo nejdříve kopat krumpáči, ale pak se ukázalo, že rozhodně nebudou stačit. Pak se to zkoušelo sbíječkami, až se nakonec musela použít těžká technika. Z plánovaných 30 tisíc korun na realizaci se vyklubalo 100 000 Kč – zjistili jsme, že podloží je skalnaté. Další problém nastal se samotným svahem, ve kterém je chalupa postavená. Ukázalo se, že to místo, kde končí svah a začíná dům, bylo hodně zavodněné. Museli jsme tedy vybudovat drenáž a zařídit, aby voda dům obešla a odtekla níže, kde je vlastně potůček. Takže tyto dvě záležitosti byly poměrně náročné. Plus vybourání dveří a dalších oken byl taky velký problém, protože zdi jsou postaveny z různě velkých kamenů a tak při každém úderu vypadl jinak velký kus a docílit pravidelného tvaru oken a dveří byla dost fuška.

Upravovali jste i dispozici domu?

Ano. Součástí chalupy byla stáj, která se nakonec propojila s obytnou částí domu a tím vznikla velká prostorná místnost sloužící jako obývací pokoj a kuchyň. A v podkroví byl jen půdní prostor. My jsme tam vybudovali jednu velkou místnost, kde je ložnice s výhledem na ten rybník, a z druhé strany je hostinský pokoj (původně dětský, ale děti už vyrostly). Kromě toho je tam chodba a koupelna s toaletou. A v přízemí byla ještě další místnost, ze které jsme původně udělali velkou koupelnu, kterou jsme ale moc nevyužívali a tak jsme ji nakonec předělali a je z toho takový pokojík pro moji maminku nebo prostě pro návštěvy. Vedle je ještě jedna toaleta.

Všimla jsem si, že máte sprchu hned vedle postele. Jak to vzniklo?

V dnešní době je poměrně moderní, mít v ložnici walk-in sprchu anebo samostatně stojící vanu. A protože jsme měli do této místnosti přivedenou vodu, chtěli jsme toho právě tímto způsobem využít. Problém byl v tom, že tu nešla udělat rovná podlaha, takže řemeslníci zhotovili nástavbu a tím vznikl vlastně klasický sprchový kout, ale jen s jedním sklem. Působí to trochu jako nedodělané, ale je to finální podoba – prostě takové atypické pojetí sprchového koutu. Každopádně jsme rádi, že to vyšlo a můžeme využít vodu i v přízemí ke sprchování.

Má samotná chalupa nějaký zajímavý příběh nebo historii? Zajímali jste se o to?

Měla jsem za to, že tam kdysi bývala hospoda, ale prý ne. Ale vypadá to, že tento objekt kdysi sloužil jako takový malý místní úřad. Před námi tu každopádně bydleli nějací dva lidé, kteří dům využívali klasicky k bydlení.

Uvažovali jste nad tím, že byste objekt zbourali a postavili si na tomto místě nový dům?

My určitě ne, respektive já jsem nechtěla, protože ve chvíli, kdy tohle uděláte, a postavíte dům z nového materiálu, už to prostě není klasická chalupa, ale moderní dům. Dokonce i řemeslníci se nás ptali na totéž, protože zbourat dům a postavit nový je vždycky méně pracné, a ve výsledku možná i levnější, než rekonstrukce. Samozřejmě jsme se snažili interiér upravit tak, aby to vyhovovalo současným nárokům na bydlení, ale zároveň jsme chtěli zachovat ten chalupářský ráz. V té době jsme s přítelem nebyli zas tak dlouhou dobu, a protože on financoval celou stavbu, nedovolila jsem si do toho příliš zasahovat. Kdyby to bylo čistě na mě, ten chalupářský styl bych asi protlačila ještě víc.

Máte na chalupě svoje oblíbené místo?

Ano, na terase máme u dřevěného stolu houpačku a na té já ráda trávím volný čas. S přítelem se právě o toto místo s nadsázkou pereme vždycky po obědě. Krásně se tam poslouchá příroda, odpočinete si a jak se říká vypnete. Celkově máme naši zahradu moc rádi, je to úžasné místo. A v okolí jsou taky krásná místa na procházky i výlety na kolech. A ještě je moc fajn, když prší a my si zalezeme do podkroví a s otevřeným oknem posloucháme déšť, je to dokonalý relax. O to víc, když sem dojedu z rušné Prahy.

A jaké máte sousedy?

Musím říct, že sousedské vztahy jsou tady úžasné. Můj přítel, který sem jezdil už od svého mládí a v okolí bydlí i jeho bývalí spolužáci z gymnázia, si s těmito kamarády založil amatérskou kapelu. A díky tomu se u nás na zahradě konal každý rok, po dobu deseti let, malý hudební open air festival, kam se později začali hlásit i profi kapely. A dlužno říct, že to prostě hodně žilo. Většinou u nás na zahradě bylo třeba 130 lidí. A my máme tak úžasné sousedy, že to ani jednomu z nich nevadilo, ba naopak – všichni trávili tyto hudební večery u nás na zahradě nebo poslouchali od vedle.

Co vás osobně na chalupaření překvapilo?

Jak to prostě nikdy nekončí. Ta péče o dům a zahradu. Ale musím říct, že já to chalupaření jako takové nepociťuji tolik, jako můj přítel. Během roku nemám mnoho prostoru, abych sem pravidelně jezdila jako on třeba každý víkend.

Máte ještě nějaké plány, co se chalupy týče? Třeba nějaké vylepšení a podobně?

To já bych pořád vylepšovala. Chtěla bych třeba nový plot a nová vrata. Původně se to udělalo docela provizorně a dnes už je to opravdu takové rozpadlé. Ale na chalupě je to jedno velké překvapení – třeba loni jsme museli neplánovaně kupovat čističku vody, před tím jsme investovali peníze do solárních panelů a tak dále. Zkrátka finance hrají a budou hrát vždy důležitou roli.

Jak vlastně vytápíte vaši chalupu?

Na chalupě máme tepelné čerpadlo země-voda, s čímž jsme moc spokojení. Můžete dům na dálku (přes mobilní aplikaci) temperovat a zjistit, kolik je tam stupňů. A v přízemí máme ještě krbová kamna, kterými si občas přitápíme. Třeba měsíc zpátky jsme jimi topili, protože když sedíte večer v tom kamenném domě, je tam docela nevlídno. A živý oheň krásně obohatí atmosféru, takže to máme rádi. Třeba Vánoce jsou tu na chalupě úplně úžasné.

Co byste doporučila lidem, kteří uvažují nad koupí a pozdější rekonstrukcí chalupy?

Velkou trpělivost. Když jsme se do rekonstrukce pouštěli, bylo nám řečeno, ať se neděsíme když bude půlka peněz pryč a ve skutečnosti tu bude jen díra a čtyři zdi okolo. To samozřejmě přesně tak bylo a popravdě to bylo dost stresující. A pak ty nečekané výdaje za věci, o kterých se předem nevědělo. Termín vícepráce, pod ten se taky vejde dost věcí. A samozřejmě je strašně důležité mít dobré řemeslníky. A to opravdu není jednoduché – sehnat lidi, kteří odvedou dobrou práci. Člověk se holt musí obrnit trpělivostí, musí věřit tomu, že to bude dobré. To je podstatné.

Paní Štréblová, moc vám děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo, také děkuji.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.