Chodící stromy: Divoká teorie není fikcí. Jak to dokážou?

Slyšeli jste někdy o chodících stromech? Odpověď může znít: „Ano, samozřejmě.“. Tedy nejspíš jen pokud jste nadšení čtenáři díla J. R. R. Tolkiena, autora fantasy trilogie Pán prstenů. Tam totiž hrají živé stromy, entové, podstatnou roli. Napadlo vás ale někdy, že by tato naivní literární fikce mohla mít živoucí předlohu v reálném světě? V pralesích Jižní Ameriky se totiž stromy skutečně umí pohybovat. Prohlédněte si je v naší fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: Pixabay, pxhere, Hans Hillewaer

Za chodícími stromy cestujte letadlem, autem, lodí a pěšky

Pokud tento zázrak přírody chcete spatřit na vlastní oči, vezměte si raději delší dovolenou z práce. Výchozím bodem vaší cesty totiž bude ekvádorské hlavní město Quito. A odtud? Stačí zamířit sto kilometrů na jihovýchod, ke vstupní bráně biosférické rezervace Sumaco. Následuje tříhodinový trek džunglí k přístavišti, přibližně patnáct hodin strávených na domorodé piroze, a pak už jste v cíli. Díváte se na zdánlivě obyčejné stromy, které dokáží něco neuvěřitelného.

Strom, který se vznáší nad zemí

V hustém bažinatém podrostu ekvádorského pralesa je poznáte snadno. Jejich nápadný dvacetimetrový kmen se nad zemí větví do desítek tenkých kořenových výběžků. Na pohled se tedy nedrží pevně v zemi, ale svou vahou jakoby stojí na malých chůdách. A to je vlastně podstatou celého zázraku. Tím, jak masa kmene tlačí na nadzemní kořenový systém, dochází k naklánění celého stromu do strany. Tento efekt pak ještě umocňuje půdní eroze.

Photocredit: Pixabay

Boj o ztracenou rovnováhu

Palma ale postupně vyrovnává svůj postoj do kolmé roviny tím, že produkuje další podpůrné kořeny. Není to ale z hodiny na hodinu. Právě teď přichází ta divácky nevděčná a časově náročná fáze: chodící tropické palmy Socratea exorrhiza totiž nikam nespěchají. Přesto za jeden jediný rok urazí pomalými přísuny a spouštěním nových kořenů až dvacet metrů. I to je ale v rostlinné říši něco absolutně nebývalého.

Bodleymu utekly stromy!

Přírodovědci slyšeli historku o chodících stromech od zdejších domorodců mnohokrát, ale nikdy jí nepřikládali valný význam. V džungli se totiž povídá ledacos fantastického. Poprvé ve vážném duchu na tento fenomén upozornil v roce 1980 tropický ekolog John H. Bodley. Pro svůj výzkum měl totiž zmapovanou a dokonale zakreslenou část pralesa, ve které se zmíněné palmy nacházely. A když se na totéž místo vrátil za rok, zjistil, že se mu stromy záhadně přeskupily.

Po praktické stránce to přitom nedávalo smysl. Bylo zřejmé, že na nedotčené lokalitě nedošlo ke kácení, počet zakreslených stromů v jeho plánech dokonale seděl. Jejich umístění ale bylo dočista jiné. Palmy Socratea se prostě v průběhu dvanácti měsíců přesunuly tam, kde jejich listy měly více světla. Bodleymu se tehdy kolegové nehezky vysmáli.

Dřeviny se umí natáčet, proč by neměly chodit?

Kolem chodících stromů pak probíhala mezi badateli dlouhá diskuze. S postupem času ale pro divokou teorii přibývalo teoretických důkazů. Posunutí těžiště stromu a nachýlení koruny ve směru dopadajícího světla můžeme totiž pozorovat u všech dřevin na světě. Každý strom tak bojuje o dostatečný přísun energie. A v podmínkách tropických lesů jsou takové změny patřičně akcelerovány.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Nakloněná palma, která se dodatečně fixuje svou rovnovážnou polohu novými kořeny, tak skutečně „chodit“ může. Pokud ale chcete tento zázrak vidět na vlastní oči, musíte být trpěliví. Z optimálních míst s dostatkem vláhy i osvětlení totiž palma na cestu nevyrazí, a jen „přešlapuje“ na místě. Teprve, když se v její těsné blízkosti otevře příhodné prostranství, třeba po pádu jiného stromu, může palma zvolna zamířit k otevřené světlině.

Zajímá vás více ze světa dřeva a dřevin? Pak si pročtěte další články v této sekci.