Dům na skále vyrostl za dva dny. „Neznáme nikoho jiného, kdo by měl stavbu hotovou na čas,“ říkají majitelé

Vlaďko, Pavle, odkud původně jste?

Vlaďka: Jako dítě jsem vyrůstala v centru Zlína v paneláku a i později jsem žila vždy ve městech, ať už v Praze nebo v zahraničí. O životě v rodinném domě jsem nikdy zvlášť nesnila, hlavně když jsem viděla, kolik práce kolem něj bývá.

Pavel: Já jsem vyrostl tady, na okraji Prahy. Zároveň zde i pracuju, mám tu truhlářskou dílnu.

Proč jste se rozhodli pro stavbu domu?

Vlaďka: S Pavlem jsme se poznali před šesti lety a postupně jsme začali budovat společný život. Spojením našich rodin z nás vznikla patchworková rodina se třemi dětmi. V té době s námi žila velká fenka hovawarta a dnes i její ještě větší syn. Brzy nám bylo jasné, že naše tehdejší bydlení začíná být těsné.

Nebáli jste se tak velkého kroku, jakým je stavba?

Vlaďka: Měla jsem vždy velký respekt ke stavbě domu. Jsem pracovně hodně vytížená a vím, co takový projekt obnáší. Pavel je první partner, se kterým jsem měla odvahu do toho jít. Je technický typ, což nám hodně pomohlo. A troufnu si říct, že i stavební firmě.

Měli jste od začátku jasno v tom, jaký dům chcete?

Vlaďka: I když jsme se poznali až ve zralejším věku, měli jsme podobnou představu o tom, jak by měl náš dům vypadat. Od začátku jsme věděli, že chceme dřevostavbu.

Pavel: Začali jsme chodit na výstavy a veletrhy, hodně jsme o tom četli, porovnávali technologie a hledali vhodné firmy.

Vlaďka: Nakonec jsme si vybrali architektku, která nás zaujala svou prací s prostorem i barvami. Líbily se nám její projekty s výraznými prvky, třeba dveřmi, brankami nebo okny.

Říkali jste, že jste si byli jisti dřevostavbou. Kde se ta jistota vzala?

Vlaďka: Líbila se nám rychlost i ekologičnost výstavby. Oba máme blízko k přírodním materiálům, takže to byla jasná volba. Jen jsme chvíli zvažovali, jakou technologii zvolit. To bylo samozřejmě důležité i kvůli výběru stavební firmy.

Jak probíhalo hledání pozemku?

Vlaďka: To bylo poměrně náročné. Chtěli jsme pozemek směrem na Prahu-západ a ideálně v rovině. Viděli jsme jich opravdu hodně, dokonce i několik už postavených domů. Původně jsme zvažovali jiný pozemek, nedaleko odsud, ale nakonec zvítězil tento.

Pavel: Původně tu býval sad, ze kterého postupně vznikly tři stavební pozemky. Ten náš má 880 m² a tehdy jsme za něj zaplatili sedm milionů, což už tehdy nebyla malá částka. Dnes se ale podobný pozemek hned vedle prodává za zhruba 17,5 milionu, takže můžeme říct, že jsme ho pořídili za poslední „normální“ cenu.

Byly na pozemku nějaké problémy?

Pavel: Je tu maximálně 20% zastavitelnost pozemku. Byli jsme tím poměrně dost limitovaní. Například v přízemí jsme chtěli mít ještě jedno WC, ale to už by se nevešlo do povolených metrů. Pod námi také vede tunel, takže si tady nemůžeme udělat studnu.

Přípojky na pozemku jste si řešili sami?

Vlaďka: Ano, zvažovali jsme, jestli si sem necháme zavést plyn. Ráda vařím a peču a chtěla jsem plynový sporák. Ale nebyl to dostatečně silný argument na to, abychom dělali složitě přípojku, takže máme tepelné čerpadlo.

Pavel: Vodu máme napojenou na pražský vodovod.

Máte retenční nádrž?

Pavel: Ano, máme nádrž se vsakovací jímkou hned vedle.

Vlaďka: Kdybychom dnes něco udělali jinak, byla by to právě retenční nádrž. Máme šestikubíkovou, ale zpětně bychom ji určitě zvětšili nebo rovnou udělali dvě. To nás trochu mrzí kvůli potenciální závlaze, protože tady moc neprší.

Stavební povolení jste si vyřizovali sami?

Pavel: Ano. Zdrželo nás jen to, že jsme měli vlastní individuální studii, kterou bylo nutné překreslit do výrobní dokumentace. Na různá vyjádření jsme čekali zhruba půl roku. Nejdéle na hasiče a statika.

Vlaďka: Žádné zásadní komplikace nenastaly. Jen je v této oblasti hodně chráněných území, takže jsme museli několikrát přepočítávat koeficienty a poměr zeleně, což celý proces trochu prodloužilo.

Jak jste vybírali stavební firmu?

Pavel: Navštěvovali jsme výstavy a dali jsme i na různá doporučení. Do užšího výběru se nakonec dostalo asi deset firem.

Vlaďka: Hledali jsme v asociaci certifikovaných dřevostavitelů a poctivě jsme si objížděli už postavené domy téměř všech firem, které jsme měli ve výběru. Nejvíce se nám zamlouvala firma Palis Plzeň. Přečetla jsem všechny recenze, které jsem našla na internetu, a všechny byly pozitivní. Navštívili jsme i vzorové domy a mluvili s jejich majiteli a potom jsme to zakončili návštěvou přímo ve výrobě, kde jsme se potkali s majitelem firmy a jeho kolegy. Viděli jsme, jakým způsobem ke všemu přistupují, jak zpracovávají dřevo, a jejich způsob jednání. To nás přesvědčilo.

Dřevostavbu jste měli na dokončení nebo na klíč?

Vlaďka: Měli jsme ji na dokončení. Pavel se pohybuje v řemeslech, a navíc jsme tehdy ještě úplně nevěděli, jak přesně chceme vyřešit interiér. Některé práce jsme proto dělali s firmou a jiné si zajišťovali sami přes vlastní dodavatele.

Jak dlouho se stavěla hrubá stavba?

Pavel: V létě 2023 jsme udělali základovou desku, v září a říjnu dokončili přípojky a v prosinci přijela stavební firma. Dům byl hotový v květnu následujícího roku.

Vlaďka: Sousedé byli dost překvapení. Ráno šli se psem na procházku kolem základové desky a odpoledne už tu stálo první patro. Stavět se začalo v pondělí a ve středu byl hotový dvoupatrový dům. Nikdy bych nevěřila, že to může jít tak rychle a hladce.

Pavel: Nejprve jsme objednali samotný dům a později k tomu doobjednávali garážové stání nebo například fasádu.

Proč jste se rozhodli pro individuální projekt, a ne typovou variantu domu?

Vlaďka: Chtěli jsme si dům navrhnout sami hlavně z důvodu funkčnosti kuchyně, která pro mě byla zásadní.

Pavel: Pozemek má lichoběžníkový tvar a má přístup z jihu, takže umístění domu by pro typový projekt nebylo snadné. Navíc jsme mezi nabízenými variantami žádný vhodný nenašli.

O bungalovu jste vůbec neuvažovali?

Pavel: Měli jsme i variantu přízemního domu, ale ten pozemek není zas tak velký. Poměrně rychle jsme se rozhodli pro patrový dům, protože jsme chtěli naplno využít zahradu. Člověk dnes musí mít kde zaparkovat a mít i nějaké zázemí na nářadí.

Vlaďka: Máme jen carport, protože nám garáž přišla zbytečná. Ke konci stavby jsme si sice říkali, že bychom mohli mít i garáž v podzemí, ale to by znamenalo o několik milionů vyšší investici. Jsme proto rádi, že jsme to nechali tak, jak to je.

Máte sklep?

Vlaďka: Ano, sklepy máme pod stáním, ty jsme si dělali sami. To byla taková moravská povinnost.

Pavel: Ano, kvůli těm našim třem litrům slivovice (smích).

Byli jste se podívat na stavbu?

Pavel: Byl jsem tady každý den, protože tudy jezdím do práce.

Měli jste svůj stavební dozor?

Pavel: Ano, stavební dozor nám dělal kamarád, který nám zároveň dům projektoval.

Co všechno jste si na domě dělali svépomocí?

Pavel: Sami jsme si připravovali pozemek pro stavbu. Opravdu svépomocí jsme si dělali základovou desku. Najali jsme si bagristu a pak jsme si to tady sami dočistili.

Vlaďka: Ano, pracovali jsme tu oba, i když většina práce jde za Pavlem. Vlastníma rukama jsme zvládli udělat oplocení a komplet zahradu. A všechen nábytek, kuchyň a dveře dělal Pavel. Koupelnu, sádrokartony a malování nám dělali známí. Byli jsme rádi, že k tomu firma byla otevřená. Sami jsme si dělali také bazén. Ten jsme dokonce museli zvětšovat, protože jsem do něho vlezla a připadal mi malý.

Měli jste nějaké speciální požadavky?

Vlaďka: Jedním z mých hlavních požadavků byla kuchyně. Proporčně je ke zbytku domu hodně velká, a to už je dokonce zmenšená. Měli jsme asi osm variant studie s různým rozmístěním pracovny nebo kanceláře, ale všechno nakonec ustoupilo právě kuchyni a komoře. Jsem původem z Moravy, takže jsem musela vysvětlovat, že správná moravská špajzka má být na sever a mít určitou velikost.

Vyskytly se během stavby nějaké komplikace?

Pavel: Ne, během stavby se neobjevily žádné komplikace ani reklamace po předání domu.

Vlaďka: Všechno proběhlo podle plánu.

Jak dlouho tady žijete?

Pavel: Rok jsme sem jezdili jako na chalupu, na prodloužené víkendy a podobně. Definitivně jsme se přestěhovali letos v květnu.

Vlaďka: Měli jsme velkou výhodu, že jsme měli kde bydlet, takže nás netlačily žádné přísné termíny. Chtěli jsme se přestěhovat až ve chvíli, kdy bude dům připravený. Firmě můžeme dát opravdu jedničku s hvězdičkou. Neznám nikoho, kdo by měl stavbu hotovou přesně na čas. Bylo to až překvapivě hladké a dům byl po předání skutečně připravený a funkční. Interiéry jsme si chtěli dokončovat vlastním tempem, takže jsme stěhování záměrně trochu posunuli. Kdybychom chtěli, mohli jsme bydlet už loni.

Jaká je největší výhoda vaší dispozice?

Vlaďka: Řekla bych, že praktičnost. Každý, kdo k nám přijde, říká, že se mu líbí, jak jsou jednotlivé zóny propojené a jak dobře jsou využité metry. Díky velkým proskleným panelům jsme neustále v kontaktu se zahradou. Jsem také ráda, že máme technickou místnost, kam se dají schovat všechny velké spotřebiče.

Pavel: Jsme spokojení také s velikostí domu. Děti mají svůj prostor nahoře, za což jsou určitě rády.

Popis dispozice patrového domu 

Po vstupu hlavními dveřmi se ocitnete v prostorném zádveří, odkud se pokračuje do chodby. Z ní je přístup do největší místnosti celého domu, kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem. Na kuchyni navazuje spíž a z obývací části vedou dveře do technické místnosti. Z chodby je dále vstup do ložnice se šatnou, do koupelny s toaletou a také na schodiště vedoucí do patra. Po vstupu do patra se ocitnete v chodbě, ze které vedou dveře do tří dětských pokojů, koupelny a samostatného WC.

Co se týče interiéru, inspirovali jste se někde?

Vlaďka: Věděli jsme, že interiér domu nebude bílošedý, ale že půjdeme hodně do barev. Chtěli jsme mít všude dub, protože se jedná o nadčasový materiál, navíc máme výhodu v tom, že s ním Pavel pracuje, a můžeme si tak navrhnout vlastní design. Máme rádi nejrůznější tapety a přírodní materiály. Chtěli jsme benátský štuk a využili jsme i kámen, například v kuchyni nebo z něj máme parapety. Zatím však velkou část interiéru nemáme hotovou.

Celá studie domu, včetně parkovacího stání, je navržená podle principů Feng Shui. Máme například kulaté rohy, což bylo stavebně složitější. I terasa a orientace domu vycházejí z Feng Shui.

Jaké dřevo máte na fasádě?

Vlaďka: Máme modřín, takže je nám jasné, že to časem ztmavne. Máme to dvakrát natřené, ale vlastně nám nevadí, že ten materiál bude pracovat. Uvažovali jsme i nad jinými variantami. Mně se třeba líbí, když domy mají různá dřeva, ale to bychom se finančně dostali úplně jinam.

Pavel: I tak jsme měli nějaký rozpočet, který jsme nakonec překročili.

Máte předokenní žaluzie?

Pavel: Ano, ze tří stran domu. Na čtvrté straně jsme je nedávali, protože tam jsou jen technické místnosti a koupelny.

Jak je to s akustikou a hlučností?

Vlaďka: Ohledně toho jsem měla největší obavy. Když jsme obcházeli vzorové domy, vždy jsem si stoupla do patra a nechala Pavla chodit po schodech a ve vrchních patrech, abych věděla, jak moc to jde slyšet. Dokonce i spotřebiče jsme vybírali podle hlučnosti, aby nás nerušily, a zvolili jsme si tu nejtlustší variantu stěn. Ale báli jsme se zbytečně. Dole máme ještě jedny zatahovací dveře za krbovou vložkou, které dobře tlumí hluk, takže vůbec neslyšíme, co se děje nahoře. Až obložíme schody a nahoře přibudou skříně, bude to ještě lepší.

Pavel: Jedná se sice o dřevěnou konstrukci, ale odlitý beton je i v horním patře, což je opravdu znát. U domů jiných firem, které dělají čistě suchou výstavbu, se hluk šíří mnohem víc.

Jak probíhala kolaudace?

Pavel: Kolaudace tady probíhá tím způsobem, že se napíše prohlášení vlastníka o tom, že byl dodržen termín.

Vlaďka: Úřady se na stavby dívají shora prostřednictvím dronů. Fyzicky tady, pokud vím, nikdo nebyl.

Co bylo na celém procesu nejvíce stresující?

Vlaďka: Velká výhoda Pavla je, že stres nepřenáší. Je zvyklý vše řešit v klidu a já jsem byla naprosto odcloněna od jakýchkoliv problémů. Na mně bylo jen udělat určitá rozhodnutí. Žádný stres si nepamatuji, ale to je možná proto, že šlo vše hladce i se stavební firmou. Neměli jsme nějaký nepříjemný časový nebo finanční tlak. Snad jedinou náročnější částí byl proces stavebního povolení kvůli zastavitelnosti pozemku.

Pavel: Mně se nejvíc vryl do paměti moment, kdy jsme pokládali žulové kostky. Chyběly nám asi dva metry čtvereční, tak jsem pro ně jel dvě hodiny cesty směrem na Vysočinu. Po cestě mi kleklo auto, odešel alternátor. Místní opravář mi řekl, že zpátky dojedu leda s novou baterkou, takže jsem ji musel vyměnit. Když už jsem to měl vyměněné, musel jsem si do auta sám rychle naházet asi tunu kostek.

Je něco, co byste udělali jinak?

Vlaďka: Určitě ta retenční nádrž, kterou už jsme zmiňovali.

Pavel: Mohli jsme ten dům posunout klidně o metr k sousedům, abychom měli více místa k bazénu. Ale to jsou drobnosti, nic zásadního.

Zahradu jste si dělali kompletně sami?

Pavel: Měli jsme tady bagristu, který udělal deponii ornice, zbytek se odvezl. Kvalitní zeminu jsme znovu použili a k tomu navozili několik tun písku a substrátu.

Vlaďka: Na zahradě jsme se opravdu nadřeli. Pod námi je skála, takže jsme museli odnášet spoustu kamenů. Každý centimetr zeminy jsme přesívali přes síto, abychom tady vůbec mohli něco zasadit.

Jaké další plány se zahradou máte?

Vlaďka: Máme udělanou architektonickou studii zahrady, zatím jsme ji ale nerealizovali. Zjistili jsme, že stromy, které jsme si vybrali, nejsou na území Česka vůbec k dostání, takže to budeme ještě řešit. Minimálně jsme rádi, že už tady máme trávník a ne hlínu. Plánujeme ještě saunu a venkovní sprchu.

Pavel: Zatím nemáme zavlažování, protože naše nádrž je malá. Spočítali jsme, že by zalévání bralo asi tři kubíky vody týdně, a přijde nám škoda zalévat pitnou vodou.

Jaké máte ještě plány ohledně domu?

Vlaďka: Čeká nás ještě pár dokončovacích prací. Musíme ještě obložit schody, nainstalovat světla, dokončit vestavěné skříně a doladit pokoje nahoře. Chystáme se také na tapetování.

Čím dřevostavbu vytápíte?

Pavel: Máme tepelné čerpadlo a podlahové topení v přízemí i v patře.

Vlaďka: Máme i krbovou vložku, ve které jsme v zimě topili téměř každý den. Především spodní patro se vytopí poměrně rychle. Většinou přikládáme tak šest polínek za večer.

S tepelným čerpadlem jste spokojeni?

Pavel: Tepelné čerpadlo funguje bez problémů, nijak nás neruší. Jen při ohřevu vody je trochu slyšet, ale není to nic zásadního. Další čerpadlo máme i u bazénu a s tím jsme taky spokojeni. Jen je samozřejmě potřeba počítat se spotřebou navíc. Poslední vyúčtování za elektřinu nebylo zrovna veselé. Nainstalovali jsme však 26 solárních panelů, tak bychom do budoucna měli být víceméně soběstační.

Podlahové vytápění vám vyhovuje?

Vlaďka: Ano. A když nám je chladněji, zatopíme v krbu a během chvilky je teplo.

Máte nějaké další technologie?

Vlaďka: Máme centrální vysavač, což je skvělá věc, nemusíte nikam přenášet přístroj, hadice je zabudovaná ve zdi a sací výkon je výborný. Určitě bych ho doporučila. Dům máme také zabezpečený kamerovým systémem, jinak už nic zásadního nemáme.

Pavel: Rekuperaci jsme nechtěli, protože máme psy a dveře jsou tak u nás prakticky pořád otevřené. Byla by tedy zbytečná.

S čím jste na domě nejvíce spokojeni?

Vlaďka: Pro mě je to jednoznačně kuchyně. Lidé si ale často všimnou i detailů kolem domu, třeba našeho chodníčku z přírodního kamene nebo červené branky.

Pavel: Taky jsme rádi, že se nám podařilo zachovat stromy a není k nám tolik vidět.

Co byste doporučili lidem, kteří se teprve chystají stavět?

Vlaďka: Určitě doporučuji začít návštěvou stavebních výstav. I když tam nejsou zastoupeny všechny firmy, člověk se tam dozví spoustu informací a získá přehled. Pak je důležité obejít si firmy, podívat se na jejich realizace a osobně poznat, jak s vámi jednají. Chemie při komunikaci je strašně důležitá. Doporučuji také navštívit domy, které jsou ve výstavbě, většina firem vám to umožní. Člověk tak vidí reálné detaily, materiály i kvalitu provedení.

Pavel: Pokud to jde, určitě se jet podívat přímo do výroby. Mnoho firem totiž dřevostavby jen montuje z dovezených dílů, zatímco jiné (jako ta naše) si dřevo zpracovávají samy, a to je obrovský rozdíl v kvalitě.

Jak se vám v dřevostavbě žije?

Vlaďka: Žije se nám tu skvěle. Každý den si říkáme, že jsme se rozhodli dobře, v domě je klid, příjemný vzduch a spousta světla. Když je hezky, máme otevřeno dokořán a žijeme napůl uvnitř, napůl na terase. Venku i stolujeme a trávíme tam většinu dne.

Doporučili byste dřevostavbu ostatním?

Vlaďka: Už teď ji aktivně doporučujeme. A stejně tak i firmu, která nám dům stavěla.

Pavel: Celou dobu bylo z jejich strany naprosto férové jednání. Nikdy s nimi nebyl žádný problém.

Děkuji za rozhovor, ať se vám hezky bydlí.

Také děkujeme.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »