Nepříliš známá omítka akumuluje teplo, klimatizuje a samovolně větrá. Majitel popsal postup správného nanášení

Vždy je těžké vystoupit z řady

Když pan Jaroslav před několika lety stavěl vlastní rodinný dům, rozhodl se jít cestou přírodních materiálů. V rozhovoru nás pravděpodobně nejvíce zaujala realizace nepříliš známých hliněných omítek. „Nejsložitější bylo přesvědčit rodinu, že vím, co dělám. Bylo těžké jim vysvětlit, že proces nanášení a vysychání je komplikovaný. Že to zkrátka praská a je to normální,“ podotýká. Dnes se na realizaci hliněných omítek zaměříme více. Celý rozhovor si však můžete přečíst níže.

Přes původní zákaz úřadu postavil pan Jaroslav rodinný dům o 2 mil. levněji

Jak fungují hliněné omítky v domě?

Předtím, než se pan Jaroslav pustil do práce, bylo zapotřebí obstarat si dostatek materiálu, a sice hlíny. Do svého rodinného domu použil 5 tun hlíny z vlastních výkopů, čímž hned na počátku ušetřil 60–80 tisíc korun.

V úvodu jsme zmiňovali, že při nahřátí několika tun hlíny vznikne obrovský akumulant tepla. Aby pan Jaroslav toto hromadění tepla podpořil, instaloval do příček v domě stěnové vytápění, jež funguje na stejném principu jako to podlahové.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Prostorný bungalov 5+kk o užitné ploše 165 m2 má terasu i garáž. Známe jeho cenu

Hliněná omítka – postup svépomocí

Hliněné omítky nepatří k nejdražším povrchům, jsou stylové, funkční, a navíc vyrobeny z přírodního materiálu. Zdá se to být trochu utopie, ale není to nemožné. Produkty, které nejsou na trhu běžně dostupné, nemusí být nejlevnější investicí, zejména pokud si je necháte udělat řemeslníky. Tento průvodce je nicméně určen pro šikovné jedince, kteří se chtějí pustit do omítání hliněných povrchů svépomocí.

1. Instalace štukatérského rákosu

Jakožto nadšenci dřevostaveb budete nejčastěji omítat na:

• OSB,
• dřevovláknité desky,
• slaměné panely,
• prkna a podobné materiály.

Jelikož se tyto materiály nevyznačují vysokou přilnavostí, je pro aplikaci silnovrstvé hliněné omítky potřeba nejdříve naistalovat štukatérský rákos, který je svázán pozinkovaným, v ideálním případě nerezovým drátkem. Obyčejné rákosové rohože z hobbymarketů jsou většinou vázány běžným drátem, který koroduje, a rez se následně prokresluje až do finálních vrstev hliněné omítky. Zvýšenou pozornost u některých typů staveb vyžaduje kotvení rákosu na obvodovou stěnu bez instalační předstěny – zachování parotěsné roviny.

2. Aplikace přilnavostního nátěru

Po instalaci rákosu přichází na řadu přilnavostní nátěr nebo špric složený z jílu a písku v přibližném poměru 2 : 1. Tento nátěr může být velmi snadno vyroben z místního jílu z pozemku a z písku s hrubostí do 2 mm. Vrstva může být aplikována i ruční omítačkou. V každém případě je nutné se připravit na první proces s mokrou hlínou, během kterého s největší pravděpodobností trochu umažete sebe, své spolupracovníky a vše v blízkém dohledu. Nicméně díky absenci cementu se není třeba obávat o kůži, oblečení ani nástroje, hlína je přívětivá.

3. Nanášení hlíny na konstrukci

Jako další již přichází na řadu opravdová „hlinařina“ – hrubé omítky, ideálně ve vrstvě od 3 cm se slaměnou řezankou. Tyto omítky se samozřejmě dají zakoupit jako prefabrikované, lze je ale také připravit z místní hlíny. Je však nutné nejdříve udělat zkoušky poměru jílu a písku. Také je vhodné vyzkoušet ideální poměr vody.

Máte doma potřebné nástroje k nanášení materiálu?

K míchání hliněných směsí lze použít běžnou stavební míchačku a dle potřeby domíchávat ručním vrtulovým míchadlem, nicméně stroj, který v tomto ohledu nemá konkurenci, je horizontální míchačka s nuceným oběhem, tzv. talířová.

Hrubé omítky lze nanášet mezi připravené dřevěné omítníky obdobně jako u cementových omítek nebo pouze uhladit zednickým hladítkem – tato aplikace má velmi plastický vzhled a je spíše pro opravdové nadšence rustikálního interiéru. Vrstva hrubé omítky může v závislosti na tloušťce omítky a okolní vlhkosti, dané především ročním obdobím, vysychat několik týdnů. Zbytečně se nelekejte případných prasklin – v hlíně při hydrataci nedochází k žádné reakci jako u cementových směsí.

4. Finální nanášení pohledového štuku

Posledním krokem je hliněný štuk, pohledová vrstva o síle přibližně 5 mm. Před jeho aplikací se ujistěte, že je podklad zcela vyschlý a dále nepraská. Jako ideální se jeví namíchat směs s dostatečným, klidně několikahodinovým předstihem a podklad decentně navlhčit.

Vhodná je aplikace ve dvou vrstvách. Do první se zabuduje perlinka nebo jutová tkanina. Druhá vrstva se lépe natahuje na zavadlou první vrstvu, někteří výrobci či samotní „hlinaři“ však doporučují nechat první jemnou vrstvu vyschnout úplně.

Standardní zapracování je obdobné jako u cementového štuku

Zapracování standardně obnáší zatočení filcovým hladítkem, ale není to podmínkou, jíly snesou nejrůznější osobité kreace. Tato vrstva už by neměla praskat a kdyby ano, lze ji jednoduše lokálně opravit opětovným namočením a zapracováním. Bohužel bystré oko každý takový zásah pozná.

Tip od tesaře Jaroslava pro čtenáře

Pro případné malování hnědých hliněných omítek se doporučuje používat barvy na bázi vápna, kaseinové barvy, hliněné barvy nebo silikátové barvy. Tyto barvy neuzavřou povrch omítky, ale přitom jej zpevní a ochrání.

Samozřejmě tento postup není jediný možný a hlína se v interiéru může vyskytovat i v jiné formě než jen jako omítka. V zahraničí přichází do módy také nabíjená neboli stloukaná hlína. To je proces, kdy se hlína o ideální vlhkosti spolu s pískem a drobnými kamínky natlouká do šalunku, a může takto tvořit i obvodové stěny patrových budov. Dá se také použít při realizaci těžkých kamen, případně jen designově ve formě tenkovrstvého štuku bez hrubých omítek.