Přes původní zákaz úřadu postavil pan Jaroslav rodinný dům o 2 mil. levněji

Jak váš příběh začal? Jak jste bydleli dříve?

Jaroslav: Bydleli jsme v centru Turnova, takřka na náměstí. A byť jsme měli parky na dosah ruky, líbila se nám myšlenka vlastní zahrady. Hlavně pro syna, rostl nám před očima a chtěli jsme, aby měl více prostoru. Dnes máme téměř každý den na zahradě přinejmenším deset jeho nových přátel. Je tu veselo. Lokalitu jsme trefili.

Fotogalerie:

i Foto: Jaroslav G. (se souhlasem)

Postavit si vlastní dřevostavbu vyžaduje kuráž a odhodlání...

Jaroslav: To ano. Ale jsem tesař a říkal jsem si, že když jsem dokázal postavit dřevostavbu s partou 4–5 lidí, tak to přece dokážu i sám. No... a dokázal jsem to i sám. :) Pomáhal mi tady akorát táta. Je instalatér, takže veškeré činnosti okolo vody, topení a obkladů zastal on. A okna jsou tedy od místního truhláře, ta jsou dělaná na míru. Sám jsem si vyzkoušel svoji první základovou desku a stejně tak položení krytiny bylo mojí premiérou.

To jste opravdu postavili dřevostavbu jen ve dvou?

Jaroslav: No, ano. :) Trvalo to tedy dva roky s krátkou pauzou. Odešel nám můj dědeček, tak jsem neměl moc chuť stavět.

To je mi líto. Vypadá to tu jako zahrádkářská kolonie. Pletu se?

Jaroslav: Nepletete. Byla to zahrádkářská kolonie, ale podle územního plánu už není. Když jsem šel zjišťovat, jestli tady můžeme stavět, tak to moc nešlo.

Kolik tady stojí pozemek?

Jaroslav: My jsme ho dostali právě od dědečka. Jinak se v Turnově ceny pohybují myslím okolo 2 000–2 500 Kč/m².

Když jste se rozhodli stavět svépomocí, jak jste postupovali?

Jaroslav: Našel jsem si projektanta z Moravy. Všechno jsme řešili online, nikdy jsme se neviděli. Udělal nám projekt kompletně i se statikou za 30 tisíc korun. V této ceně byla zahrnutá i komunikace s úřady. Když pak ale přituhovalo a úřady se k nám otáčely zády, nechtěl jsem ho s těmito problémy zatěžovat, a tak jsem situaci převzal.

Jaké problémy s úřady jste s úřady měli?

Jaroslav: Byly to velké boje. Nejdřív nám tady úplně zakázali stavět. Musel jsem dát 100 tisíc jako příspěvek na cestu. Pak chtěli ještě 300 tisíc na přípojky, ale to už jsem se hodně hádal. Přes rok nás drželi v tom, že nám nedají stavební povolení.

Jak jste takovou situaci řešili?

Jaroslav: Po roce plánování domu jsem byl do stavby už tak natěšený, že jsem se do toho pustil po hlavě. Na stavebním úřadě schválili územní plán, to bylo v pohodě. Jenže na radě města mi stavbu rodinného domu zamítli. Asi po měsíci jsem sepsal odvolání, načež mi řekli, že se proti rozhodnutí rady odvolat nemůžu.

To je úplná bezmoc. Jak to dopadlo?

Jaroslav: Tenkrát, když tu děda ještě byl, jsme za ním byli na návštěvě. Viděl jsem, jak v této oblasti staví někdo základovou desku. Do 15 minut jsem byl na úřadě a najednou to šlo. Sice s problémy, ale šlo to. Pravdou bylo, že na stavebním úřadě měli vyvinutý tlak seshora, takže ho filtrovali na nás. Proto jsme měli nějaké překážky, přes které se nešlo přehoupnout.

A jak to bylo s vaším dědečkem? Pozemek vám tedy odkázal?

Jaroslav: Bydlíme v podstatě na dědově zahradě. Odmalička jsem tady vyrůstal, věděl jsem, že tady chci být.

Jak to celé probíhalo v časovém horizontu? Jak dlouho už tu bydlíte?

Jaroslav: Bydleli jsme v tom městském bytě a pak dva roky stavěli.

Veronika: Před nastěhováním jsme ještě rok bydleli přímo v domě po dědečkovi. Teď už tady bydlíme skoro dva roky.

Jak velký je vlastně váš pozemek?

Jaroslav: Celé to má 1 900 m², ale my máme 800 m² (dům má zastavěnou plochu 112 m², užitná plocha je 100 m²). Trochu se ještě staráme o ten dům vedle, je prázdný a ve špatném stavu, nezaizolovaný.

Veronika: Ta užitná plocha je vlastně bez půdy. S půdou to bude víc.

Využíváte půdu?

Veronika: Půlku půdy využívá syn, má tam takový rozšířený pokojíček. A druhá půlka je nedostavěná, tam to necháváme jako úložný prostor.

Dětský pokoj na patro? To je úžasné. Čí to byl nápad?

Jaroslav: To bylo z naší hlavy. Všechno jsme měli naplánované, jen jsme potřebovali někoho, kdo nám udělá projekt. Takže jsem panu projektantovi nakreslil půdorys a umístění na pozemku. A zbytek jsem mu doporučil, aby pouze okopíroval ze svého předešlého projektu a ničím jiným se moc nezabýval. Pro sebe jsem projekt nepotřeboval, jen pro úřad.

A taková informace vám stačila k tomu, abyste postavil dům?

Jaroslav: Ano. Já jsem stejně věděl, jak to budu stavět, jak budou řešené skladby, příčky a tak dále. Dělal jsem to podle sebe.

Když jste získal stavební povolení, jak jste postupoval dál?

Jaroslav: Začalo to tak, že jsem pár let studoval přírodní stavitelství, protože máme nějaké zdravotní problémy (lupenka, ekzém). A taky jsem chtěl, aby to byla zdravá stavba kvůli synovi. Když jsem viděl, jaké materiály se běžně používají na stavbách, chtěl jsem se tomu vyvarovat.

Takže jste dřevostavbu zvolili ze zdravotních důvodů?

Jaroslav: Ano. Ta moje kůže je takový senzor na kvalitu materiálů a nezávadnost. Když říznu do desky s lepidlem, tak to hned poznám. :) Začal jsem tedy studovat přírodní materiály, správné postupy a taky architekturu souvislostí, aby se sebou všechno hrálo (Feng-šuej, geomantie a další).

Bydlení podle Feng Shui: harmonická zahrada je živoucím místem, které respektuje okolní přírodu

Pak přišlo na řadu budování základů?

Veronika: Po týdnu od chvíle, kdy jsme získali stavební povolení, jsme začali dělat základy.

Jaroslav: Tady za rohem máme hrozně šikovného kluka s bagrem, tak nám pomohl vykopat pásy a dovézt kámen. Vyzkoušel jsem si i odpady a plánoval umístění jímky. Pak jsme nechali vyzrát desku a objednali dřevo. To dorazilo asi za týden, následně jsem si vyřezal konstrukci. Díky tomu, že už mám nějakou tesařinu za sebou, jsem věděl, kolik materiálu budu potřebovat. Spočítal jsem si to.

Jakým systémem jste dřevostavbu stavěl?

Jaroslav: Není to klasická 2by4 americká konstrukce, mně se tento způsob výstavby moc nelíbí. Myslím tím to, že to drží, až když se to opláští. Ta naše stavba je těžký tesařský skelet. Všechno je do sebe začepováno, zařezáno. Tak, jak to má být, poctivě.

Takže koncem roku už jste měl samotné gró výstavby za sebou?

Jaroslav: Dá se to tak říct. 1. ledna jsem dodělal krov a začali jsme podbíjet střechu, což bylo hotové za týden. Následně jsme začali pokládat dřevovláknitou izolaci z venkovní strany a pomalu jsme zaklápěli zevnitř.

Dokázal byste popsat skladbu stěny? Mluvil jste o přírodním stavitelství...

Jaroslav: Zvenku je modřínová fasáda (klasické stavební modřínové prkno, není to žádný fasádní profil, protáhl jsem si to na čtyřstranné fréze). Modřín je jednou ošetřený PNZ olejem. Pod tím je provětrávaná mezera (8 cm), dvojité laťování (křížem), dřevovláknitá deska zabalená do folie. Konstrukce je z trámů 16 x 8 cm a je vyplněná minerální vatou. Poté jsem konstruoval OSB desky. V instalační předstěně je lněná izolace a zaklopené je to deskami na způsob sádrokartonu, které pohlcují formaldehydy a přeměňují je na nějaké neškodné oxidy.

Spoustu věcí jste dělal poprvé. Poučil jste se z nějakých svých chyb?

Jaroslav: U výlezového okénka jsem spadnul ze žebříku, když jsem poprvé dělal střechu. Na jedné straně střechy je komín a právě výlezové okénko. Když jsem se k tomu dostal, tak mi kamarádi klempíři říkali, že jsem si měl vzít dvě šablony na víc (na každý ten prostup), nevycházelo mi to. A když jsem lezl dolů... Ale to nic, já padám furt někde. :) A ještě mi spadnul nerezový komín, neudržel jsem ho. Byl jsem tu sám, tak mi ten samostatný dílek holt spadl.

Co bylo podle vás vlastně nejtěžší?

Jaroslav: Nejsložitější bylo přesvědčit rodinu, že vím, co dělám. Hlavně, když jsem dělal hliněné omítky. Bylo těžké jim vysvětlit, že proces nanášení a vysychání je komplikovaný. Že to zkrátka praská a je to normální.

Podívejte se na průběh výstavby i popraskanou hliněnou omítku zde.

Máte v domě hliněné omítky? Jak se taková příčka chová?

Jaroslav: Ano. Hlavní středová příčka je natloukaná hlína v konstrukci, tam je asi pět tun místní hlíny přímo z našich výkopů. Jak jíl neustále pracuje, dochází k vysychání. A uvnitř je vlastně stěnové vytápění směrem do pokojů a do ložnice.

Proč jste se rozhodli pro stěnové vytápění?

Jaroslav: Vzhledem k tomu, že podlahové vytápění (či jakákoliv jiná tekoucí tekutina) vytváří geopatogenní zónu, není dobré dávat si ho pod postel. Proud krve se totiž synchronizuje s tou geopatogenní zónou. Navíc je člověk zvyklý na teplo shora a zboku přirozeně od slunce, takže mi to dávalo větší smysl.

A jak spolu „funguje“ hlína a stěnové vytápění v konstrukci? Nepraskají příčky i dnes?

Jaroslav: Ta hlína v konstrukci funguje vlastně na principu kachlových kamen. Když se nahřeje několik tun, vznikne takový akumulant.

Vytápíte dům ještě jiným způsobem?

Jaroslav: Ano. Tady v obýváku je betonová podlaha s teplovodním podlahovým vytápěním. V dětském pokoji a ložnici je klasická palubková podlaha na trámech (na polštářích, bez polystyrenu – je tam minerální vata) s tím stěnovým vytápěním. Máme ještě kamna a elektrokotel, ale ten nepoužíváme. Byla to nutnost z pohledu legislativy, musely být dva zdroje vytápění. A bereme ho taky jako zálohu – nikdy nevíte, kdy vás chytnou záda a nebudete moct jít na dřevo. :)

Měsíční náklady na vytápění máte tedy takřka nulové?

Jaroslav: Platíme za elektřinu, jen když vaříme nebo svítíme. Takže ano. Takřka. Voda je tady trochu dražší, kubík stojí 110 korun, takže dáme přibližně 1 000 korun za vodu. Za elektřinu tak 1 500 korun.

V zimě jsou ale náklady vyšší, nebo ne?

Jaroslav: Paradoxně platíme v zimě za elektřinu méně, protože neohříváme vodu. Máme ještě akumulační nádrž s integrovaným 200l boilerem, takže zbytkové teplo z vytápění nám vyhřívá užitkovou vodu. O tohle to máme ještě levnější.

Nějaké speciální technologie tady nemáte?

Jaroslav: Hlína nám funguje jako klimatizace a rekuperace, zároveň udržuje ideální vlhkost v domě (cca 50 %). A to celoročně – přes léto, když je sucho, přes zimu, když se tu topí, a dokonce i když se zalívají květiny, byť by tu měla být větší vlhkost.

A co přehřívání, nebojujete s tím?

Jaroslav: Podle sunradaru mám vypočítaný přesah střechy, takže nám sem v létě svítí jen trochu dopoledne. A naopak v zimě se prosvítí celý dům skrz naskrz (celých 14 metrů).

Byla pro vás dřevostavba dobrou volbou? Pociťujete nějaké nevýhody?

Jaroslav: S nevýhodami se nepotýkáme. Vzhledem k tomu, že máme dřevovláknitou izolaci zvenčí, se tepelná setrvačnost velice blíží zděnému domu – jak v létě, tak i v zimě. Jediné, čeho se obávám, je zjištění, že je ve dřevě voda. Všechno jsem při stavbě kontroloval raději dvakrát.

A s akustikou nemáte problém?

Jaroslav: Tím, že mám z poloroubenek zkušenost třeba s pórobetonem, kde byly 10cm příčky se sádrokartonem, musím říct, že za mě je 10 cm minerální vaty mnohonásobně lepší. V porovnání s cihlou nebo betonem budou tyto materiály určitě lepší než dřevo. A co se týká průzvučnosti z patra, tak tam mám trochu ušetřeno na materiálu. Nepočítali jsme s plnohodnotným patrem, takže tam jsou jen dvě vrstvy kročejové izolace a podlaha je z převoskovaných OSB desek. Takže ano, ty OSB desky zvuk hodně roznáší, slyšíme, když se rozsype lego. Každou kostičku. Ale tohle nevidíme jako negativum. Není to pro nás důležité.

Jaké pociťujete výhody dispozice?

Jaroslav: Ergonomie. Určitě.

Nemohla jsem si nevšimnout, kolik tu máte květin. Je to vaše vášeň?

Veronika: Těžko říct, jestli přímo vášeň. V domě jich je cca 60–65. Máme hodně monstery, palmy, šplhavnice, zamiokulkas, břečťany. Všechno bez hnojiv. Klima v domě je velmi příznivé.

Monstera – vše co potřebujete znát, přehledně od A do Z

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

I zahrada vám krásně kvete...

Veronika: Ano, ano. Všechno tady prospívá díky hlíně. Roste to tady samo. 

Jaroslav: Je tu 10–15 cm ornice a pod tím už je jen jíl bez jediného kamínku.

Doporučili byste tedy dřevostavbu známým?

Jaroslav: Záleží jakou. Kdyby to měla být difuzně uzavřená stavba opláštěná OSB deskou (zevnitř i zvenku), tak bych to nedoporučil. Otevřený systém ano.

A kdyby volili mezi dřevostavbou a zděným domem?

Jaroslav: Kdyby zvažovali cihlu nebo dřevostavbu, která bude dávat smysl, tak bych řekl, že je to jedno. Kdyby váhali nad pórobetonem a dřevostavbou, tak bych řekl, ať volí difuzně otevřenou dřevostavbu. A kdyby zvažovali beton, tak řeknu, ať si vezmou klidně pórobeton. :)

Máte v tom jasno. Co byste dnes na domě řešili jinak?

Veronika: Já nic. Mně se tu moc líbí. Jsem tu spokojená.

Jaroslav: Dal bych víc hlíny do interiéru. Stavební schodiště u syna v pokoji, které přetrvalo v současné, s tím bych si možná i vyhrál. Tenkrát jsem během dokončovacích prací dělal už všechno jednoduše. Docházely nám finance.

Kolik jste na stavbě vlastně dokázal ušetřit tím, že jste si stavěl dům sám?

Jaroslav: Tak dva miliony i s tím, co mi tady pomohl udělat táta. Hodně jsem ušetřil i na materiálech. Díky tomu, že v tomto oboru pracuji, vím, kde sehnat kvalitní materiály za dobré ceny. Navíc bez marže.

Co byste doporučili lidem, kteří se chystají stavět?

Jaroslav: Těm, kdo půjdou z bytu, zbytečně nepřehnat velikost domu. S tím jsem se potýkal v rámci svého povolání – že někdo jde z bytu o 50 m² a hned potřebuje 250 m² užitné plochy. I když jsou to bezdětné páry. Potom určitě myslet na vodu. Myslet na to, co se teď děje s klimatem, to znamená nenechat vodu odtékat pryč. A poslední rada, aby se nebáli něco nového naučit a třeba si něco zrealizovali sami. Člověk z toho má pak hned větší radost. Jak se říká, genius loci opravdu funguje. :)

Veronika: A možná aby hned nevykáceli všechno, co mají na zahradě. 

Velice děkujeme sympatickému páru za příjemné pohoštění i rozhovor plný zajímavých informací pro náš stavební portál. Ať se vám ve vaší nové dřevostavbě krásně žije.