Už ani vystudovaný odborník nedokáže zapnout klimatizaci. Starší generace kroutí hlavou

Teploty neklesají ani během noci a lidé se snaží najít jakýkoliv způsob, jak ulevit svému organismu. Obchody hlásí vyprodané ventilátory a mobilní klimatizace se staly běžným doplňkem mnoha domácností, jelikož nabízejí rychlé řešení bez nutnosti složitých stavebních úprav (aktuální ceny mobilních klimatizací si můžete porovnat od více výrobců například zde). Krabici si lidé přivezou domů, rozbalí, zapojí do zásuvky a čekají, že se brzy dostaví příjemný chlad. Jenže i tento zdánlivě snadný proces má svá pevná pravidla a vyžaduje pochopení základních principů fungování. O kuriózním selhání mladého odborníka a fyzikálních zákonech, které nelze obejít, si povídala redakce Dřevostavitele s panem Josefem. Nejde o to, že by si jako starší člověk nevěděl rady s moderním manuálem. Kámen úrazu spočíval v tom, že instalaci s plnou důvěrou svěřil členovi rodiny, od kterého očekával bezchybný a profesionální postup.

Pane Josefe, jak zvládáte vysoké teploty v posledních dnech?

Abych řekl pravdu, velmi těžko. V bytě mám přes třicet stupňů, protože mi sem slunce svítí od oběda až do večera, takže se stěny rozehřejí a nepomůže ani průvan. Poslední dobou se tam nedá pomalu ani dýchat, natož spát. Koupil jsem si proto obyčejnou mobilní klimatizaci, kterou zrovna měli v akci v jednom hobbymarketu a zavolal vnukovi, aby mi ji došel nainstalovat. Ale byla to jedna velká komedie, udělal bych lépe, kdybych si ji zapnul sám.

Co se u vás nedávno odehrálo?

Bylo to docela úsměvné, i když v tu chvíli mi moc do smíchu nebylo. Vnuk je mladý, má sílu tahat ty těžké krabice a hlavně se v těchto věcech profesně vyzná, nebo jsem si to alespoň do včerejška myslel. Přijel, vyndal přístroj z balení, podíval se na to, zapojil silný kabel do prodlužovačky, zmáčkl tlačítko a spokojeně se posadil na gauč s tím, že má hotovo. Říkal mi s úsměvem: „Dědo, za chvíli tu máš zimu jako v ruském filmu, necháme to chvíli běžet na maximum.“ Jenže on nechal okna zavřená a tu tlustou harmonikovou hadici položil jen tak volně na zem směrem do středu místnosti.

Je to laik?

No právě že je vnuk v tomto oboru vzdělaný. On má s vyznamenáním vystudované TZB, tedy technická zařízení budov na stavební fakultě. Na téma chlazení prostorů psal dokonce svoji diplomovou práci, kterou úspěšně obhájil před komisí plnou docentů. Není to žádný domácí kutil nebo samouk, má na to státní zkoušky a oficiální titul.

Jak jste reagoval?

Chvíli jsem si myslel, že jsem hlupák já, tak jsem se na něj jen díval.

V čem přesně tedy pochybil?

Každá taková mobilní klima, ať už stojí pět tisíc nebo patnáct, má tři základní části, přes které probíhá ten koloběh vzduchu. První je vstup okolního vzduchu. Ten je na té mé klimatizaci umístěn vzadu. Je tam takový velký plastový rošt s prachovým filtrem, kudy si to masivně nasává teplý vzduch z místnosti dovnitř do stroje. Druhá část je výdech studeného vzduchu, to najdete vpředu. Zase je tam rošt, tentokrát s lamelami, ze kterého fouká ten příjemný chlad, kvůli kterému to celé kupujeme a taháme domů. A třetí, technicky ta úplně nejdůležitější věc, je výdech teplého vzduchu. To je ta tlustá plastová hadice, co se musí vyvést ven z okna, do světlíku nebo dírou ve zdi. Právě tou se odvádí horko ven z bytu. Vnuk ale prostě nechal mašinu stát v pokoji. Vzadu to nasávalo teplý vzduch, zepředu sice foukal chladný proud, ale zezadu, z té dlouhé hadice položené na zemi, valil prudký proud horkého vzduchu zpátky ke mně do křesla a rovnou mi ohříval nohy.

Když zepředu fouká studený vzduch, neměla by se místnost přece jenom alespoň trochu ochladit?

Fyzika se nedá nijak oklamat, ani když na ni máte vysokoškolský titul. Pokud by to mělo jet tak, jak to on rozjel, tedy v uzavřené místnosti se zavřeným oknem bez odvodu tepla pryč, tak by to porušilo základní přírodní zákony. Klimatizace totiž nevyrábí chlad z ničeho. Ona není žádný magický mrazák, ona pouze odebírá teplo ze stávajícího vzduchu v místnosti pomocí chladiva uvnitř trubek. Vezme teplý vzduch z pokoje, sebere z něj tepelnou energii, čímž ho ochladí na požadovanou teplotu, a to odebrané teplo musí zákonitě někam vyfouknout. Jinak to nejde. U takových těch dělených klimatizací, co mají lidé v kancelářích, to fouká venkovní jednotka umístěná venku na fasádě domu. U mobilní jednotky, která má všechno schované v jedné bedně, se to teplo musí bezpodmínečně vyhnat ven tou zmiňovanou hadicí. Když tu hadici necháte ležet uvnitř obýváku, vyfouknuté teplo se okamžitě vrátí do stejné místnosti a smíchá se s tím čerstvým studeným vzduchem.

Takže celkový efekt je nulový?

Ba ne, on je dokonce výrazně horší než nulový. Musíte totiž brát v úvahu, že kromě toho tepla odebraného ze vzduchu musíte připočítat ještě další teplo, které vydává samotný kompresor a motory ventilátorů při své tvrdé práci. Jakmile vnuk odešel, nastudoval jsem si návod i to fungování na internetu. Každý elektrický motor, který má nějaký výkon, se při chodu zahřívá, to je přece běžná věc, stačí sáhnout na vysavač po úklidu. Takže když přístroj běží v uzavřeném prostoru s ucpaným oběhem, sice chvilku cítíte hezký chládek, když si stoupnete přesně metr přímo před něj, ale celková průměrná teplota v místnosti pomalu a jistě stoupá nahoru.

Jak dlouho trvalo, než jste si uvědomil, že v bytě namísto chlazení vlastně topíte?

Vnuk po spuštění spěchal za rodinou, takže odjel brzo. Já jsem šel mezitím do kuchyně postavit na kávu a nechal jsem tu klimatizaci běžet v zavřeném obýváku, ať se pokoj pořádně vychladí. Když jsem se tam ale po necelé hodině vrátil, dostal jsem hned u dveří facku těžkým a horkým vzduchem. Podíval jsem se na teploměr na zdi a místo původních třiceti stupňů tam bylo skoro dvaatřicet. Říkám si, že to přece není možné. Pak jsem přišel blíž a sáhl na tu tlustou ohebnou hadici, co ležela smotaná na zemi. Byla úplně žhavá. V tu vteřinu mi to docvaklo a hned jsem viděl celou tu absurditu.

Co jste v tu chvíli udělal?

Nejdřív jsem ji samozřejmě vypnul, protože platit drahý proud za to, že si v červenci topím, se mi nechtělo. Pak jsem si sedl k počítači a vyhledal si přesné schéma fungování těchto přenosných jednotek. Když jsem si přečetl ten krátký návod a potvrdil si své domněnky o přenosu tepla, musel jsem se sám pro sebe nahlas zasmát. Vzal jsem hadici a dal ji do okna tak, aby vyfukovala vzduch ven na ulici. Pak jsem klimatizaci znovu zapnul a během pouhé půlhodiny začala teplota v místnosti konečně klesat dolů.

Volal jste potom svému vnukovi, abyste mu oznámil, jak celá instalace dopadla?

To víte, že volal, povídám mu: „Tak ti pěkně děkuju za tu zimu jako v ruském filmu, musel jsem si obléct teplý svetr, jaké jsi mi tu nechal horko.“ On chvíli vůbec nechápal, o čem mluvím, a myslel si, že si vymýšlím. Když jsem mu popsal, že ta hadice chrlila veškeré teplo zpátky do bytu, byl ticho. Pak z něj vypadlo, že se omlouvá a že si to vůbec neuvědomil. Ten večer odlétal s rodinou na dovolenou, tak měl asi jiné myšlenky.

Myslíte si, že je to běžný jev u mladší generace? Že mají spoustu teorie ze škol, ale chybí jim selská praxe?

Nerad bych to takhle přísně paušalizoval na všechny mladé lidi, každý je jiný. Spíš jde podle mě o nepozornost a spěch. Děcka si prostě zvykla, že všechno většinou funguje na jedno stisknutí tlačítka a oni nemusí moc přemýšlet. Kvůli tomu pak ztrácejí schopnost zastavit se a představit si ten konkrétní technický proces fyzicky před očima. Je to jen obyčejný nedostatek soustředění na to, co mají zrovna před rukama. Mně tenhle zážitek ale alespoň kvečeru zvedl náladu.

Děkuji vám za rozhovor, Josefe.

Nemáte za co.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.