Lavička, jakou svět neviděl

Na počátku stála netradiční idea jihokorejského architekta jménem Yong Ju Lee. Ten už je delší dobu v Asii proslulý tím, že tvůrčím způsobem zužitkovává tradiční formy ve svých neotřelých pracích. Pokud je pro něj něco charakteristické, pak výrazná touha po re-definici známého. Výsledkem jsou pak nejrůznější organické fasády, fraktály vržené do prostoru nebo instalace připomínající labyrinty.

Fotogalerie:

i Foto: Yong Ju Lee Architecture

Komplikovaná kouzla chtějí prostý materiál

A je tu ještě jeden podstatný rys jeho tvorby: přidržuje se totiž vždy přírodních a tvárných materiálů, které pochází z obnovitelných zdrojů. Ano, v kreativní práci se dřevem je nejen v Jižní Koreji jedničkou. Jeho aktuální projekt Root Bench to také názorně demonstruje. Také si na soutěži uměleckých návrhů v Hangang získal porotu a první cenu. Jenže to byl pouhý návrh. Realita v soulském parku Yongsan-gu překonává veškeré očekávání.

Photocredit: Yong Ju Lee Architecture

Prohlédněte si více fotografií v naší galerii.

Lavička, jakou svět neviděl

Lavička k posezení na zahradě? Od takového objektu bychom nejspíš nic moc překvapivého nečekali. To by ale nebyl Ju Lee. Ten se rozhodl svou lavičku pojmout jako kombinovaný prvek. Co umí? Jednak chrání trávu v parku před sešlapáváním, a udržuje ji tak stále svěží. Jeho dílo se totiž díky nenápadným podpěrám vznáší pár centimetrů nad terénem. Z tohoto úhlu pohledu se Root Bench jeví spíše jako prostorově důmyslné dřevěné dláždění.

Labyrint stezek i míst k odpočinku

Jenže na tuhle lavičku, která má průměr třicet metrů, můžete současně hledět také jako na důmyslný labyrint. Nikdy nevíte, kam vás její, do krajiny se rozbíhající, paprsky zavedou. Do samotného středu organické struktury připomínající buněčnou organelu přitom vede sedm propojených stezek. Na vymezeném prostoru tak dochází k vytváření vazeb mezi lidmi, kteří se na cestu do středu poznání vydají a potkávají se.

Univerzálnost

Tato lavička se přitom snaží o jistou univerzálnost a je určena všem věkovým kategoriím. Tomu odpovídají i různé sedací výšky laviček. Děti tu zakotví na posezení ve výšce 25 centimetrů, zatímco dospělí se uvelebí ve 45 centimetrech. K jejich posezení ještě přiléhají stoly ve výšce 75 centimetrů v neméně propracovaném organickém provedení.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Dynamika prostých tvarů

Podle architekta je celé tohle dílo o dynamice prostých tvarů vržených do trojrozměrného prostředí městského parku.  „Vytváříme tu prostorovou konektivitu, která spolu s touto instalací zvolna prorůstá celý městem,“ říká s úsměvem architekt. „Nabízím vizuální i pocitovou stimulaci.“ Vyvýšené prvky lavičky podpírají ocelové nosníky, ale jinak je celá stavba ze dřeva.

Lavička, kterou popíše matematik vzorcem

Dřevo je prý ideální materiál díky své snadné opracovatelnosti a „finišování“ povrchů do ideální a komfortní podoby. Tím, že objekt v prostředí parku současně vytváří a bourá hranice mezi dotčenou plochou, umožňuje uživatelům odpočívat v uměle komfortním, ale přesto přírodním prostředí. Za zajímavost považuje, že celou vytvořenou strukturu je možné popsat matematickým algoritmem, a je prý zároveň ilustrací fyzikálního a chemického jevu. A současně je to i kousek umění, který je užitečný k odpočinku.