Už 25 let žije ve Švýcarsku a do Česka se neplánuje vrátit. Pavel popsal, kolik si vydělá a kolik ho stojí život v Curychu

Pavle, vzpomněl byste si, jaká byla vaše první výplata?

Pamatuju si na svou první výplatu v Česku, bylo to 2 000 Kč, byl jsem tenkrát v učení. Ve Švýcarsku jsem se pak s dýšky dostal až na 3 700 franků (cca 96 000 Kč). Oproti Česku to byl obrovský rozdíl. Na druhou stranu – v potravinách bylo všechno velmi drahé, takže se to docela vyrovnalo.

Jaké jsou vlastně ve Švýcarsku náklady na život, především na bydlení?

Není to tady tak jednoduché. Nedostanete tu byt jen tak, náklady na bydlení mohou být maximálně 1/3 vašeho příjmu (požadují to pronajímatelé). To znamená, že když jsem chtěl později se svým synem třípokojový byt, jehož měsíční nájem je 2 000 franků (cca 52 000 Kč), tak jsem musel dokázat, že vydělávám měsíčně 6 000 franků (157 000 Kč), jinak bych ten byt nedostal. Je tu opravdu těžké najít bydlení, protože ceny jsou nastavené velmi vysoko.

Poznámka redakce: O zákoutí života číšníka ve švýcarské restauraci jsme vedli s Pavlem druhý rozhovor, ve kterém popisuje tvrdou realitu. Přečíst si ho můžete kliknutím zde.

Mohou si tu všichni dovolit vlastní bydlení? Nebo je situace podobná jako v Česku?

Těžko říct, ale můžu situaci popsat např. z hlediska samoživitele, což byl mimochodem i můj případ.

Ano. Jak si tu samoživitel může dovolit tak drahý byt?

Když jsem tu bydlel jako samoživitel, tak jsem měl od státu velké úlevy na daních (dětské přídavky a podobně). Nicméně kdyby ve Švýcarsku nějaký samoživitel nebo samoživitelka „nestíhal“ splácet, tak se o něj stát postará (např. zaplatí měsíční nájem bytu, zdravotní pojištění, dopravu atd.). Myslím si, že v případě sociálního pojištění, což je něco okolo 3 000 franků (78 000 Kč), by stát určitě pomohl.

Pomáhá stát finančně i v jiných případech?

Znám jednoho Čecha, který se do Švýcarska přistěhoval (dostal povolení na pět let) a v době pandemie přišel o práci. A stát se o něj opravdu postaral – po dobu pěti let mu platili 3 000 franků. Další příklad bych mohl uvést opět na své práci – když se v době pandemie zavřela restaurace, ve které pracuji, tak mi stát vyplácel 80 % mé měsíční výplaty a majitel podniku doplácel zbylých 20 %. V té době jsem měl velkou volnost, odjel jsem na Kanárské ostrovy a měl velmi dlouhou placenou dovolenou. Život tady má své výhody i nevýhody, každopádně nejvíce si cením toho, že Švýcarsko nenechá své obyvatele na holičkách a vždy se o ně postará.

A jaká je zde úroveň školství?

Školství je na velmi vysoké úrovni. Vyžaduje se tu, aby rodiče pouštěli své děti už odmala samotné do školy – aby znali cestu pěšky. Takže první den s nimi můžou jít i rodiče, popřípadě i policie a pak už by měli chodit sami – učí se tak samostatnosti. A lidé zde studují velmi dlouho, klidně i celý život, protože je to pak odměňováno na výplatách. Poslední dobou mi chodí do restaurace 80leté ženy a učí se za stolem angličtinu.

I zdravotnictví je zde na vysoké úrovni?

Ano – to je tu na perfektní úrovni, ale velmi drahé. Při nejlevnějším pojištění je spoluúčast 2 500 franků (zhruba 65 000 Kč). Vysvětlím to na příkladu z doby, kdy vypukla pandemie. Byl konec roku a syn nechtěl nosit roušku. Já jsem mu vysvětloval, že si ji bohužel nasadit musí, protože kdyby onemocněl a musel bych ho vzít do nemocnice, hradil bych nejprve náklady do výše tzv. roční spoluúčasti (franchise), která je u nejlevnějšího pojištění 2 500 franků. Stejnou částku bych musel zaplatit i za sebe, tedy dohromady zhruba 130 000 Kč. A protože se tento limit vždy obnovuje v lednu, mohlo by se stát, že bych na přelomu roku musel znovu zaplatit další 2 × 2 500 franků. Ve finále by mě jeho odpor k rouškám vyšel až na 260 000 korun.

Jak je zde nastavená úroveň veřejných služeb ve srovnání s Českou republikou?

Veřejné služby jsou tu na opravdu vysoké úrovni a konkrétně já to můžu popsat např. z pohledu číšníka. Každý má občas dny, kdy mu není zrovna do smíchu, nicméně kdyby vás šéf viděl v takové náladě, dostanete připomínku ve stylu: „Pokud tě ta práce nebaví a nehodláš sem chodit s úsměvem, tak tu bohužel nemáš co dělat.“ Zkrátka se tu očekává, že budete mít dobrou náladu a šířit ji dál, i když je to někdy těžké. Pohostinnost a celkově nabízené služby jsou tu nastavené hodně vysoko a myslím si, že je to správně – vytváří to celkový dobrý dojem (kamkoliv přijdete, tak jste vřele vítaní). Jsou to detaily, ale takové, se kterými se v Česku málokdy setkáte.

Myslíte tím, aby byl člověk hlavně milý a příjemný?

Taky, ale například i když jdete do obyčejného obchůdku pro čokoládu a prodavačka vám ji zabalí do krásné tašky, obejde pult a dá vám ji do rukou, skoro jako kdyby vám dávala dárek. Kolikrát když mají zaměstnanci ještě čas, tak vám otevřou dveře a popřejí pěkný den. Tímto si u toho zákazníka zajistí, aby se k nim vrátil zpátky.

Plánujete ve Švýcarsku zůstat napořád? Nebo uvažujete o návratu do Česka?

Napořád nejspíš ne. Když pomyslím na to, až budu jednou v důchodě, tak náklady na bydlení ve Švýcarsku a zdravotní pojištění jsou tak vysoké, že by mi to nedávalo smysl. Nejlevnější zdravotní pojištění je momentálně 500 franků (13 000 Kč), a to si každý musí platit sám. Nemluvě o tom, kolik to může být za několik let (plus se k tomu počítá i ta spoluúčast, o které jsem mluvil). Za ty stejné peníze se můžete mít kdekoliv jinde velice dobře, tady bych pravděpodobně jen živořil. Asi odcestuji na jih, nemám touhu vracet se do Česka. Hlavně proto, že mám rád teplo, moře, slunce, léto a tak dále.

Děkuji za rozhovor, Pavle.

Rádo se stalo.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.