Dřevěná vzducholoď přistála na střeše Dox Centra v Praze

Pro dnešní dobu vcelku neobyklý dopravní prostředek, a to vzducholoď, vyrobená z ještě o něco méně obvyklého materiálu, dřeva, se snesla na střechu budovy pražského centra pro současné umění. Jak už okolnosti napovídají, nejedná se o havárii vzdušeného plavidla, nýbrž o novou expozici zdejší výstavy.

VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

V nápadu na stavbu tohoto nezvyklého dřevěného plavidla mají prsty dva poměrně známí pánové. Zakladatel uměleckého centra Leoš Válka a architekt Martin Rajniš. Dřevěná vzducholoď byla sestrojena, aby sloužila lidem jako místo pro pořádání autorského čtení a veřejných diskusí souvisejících se zdejší výstavou.

Rozkaz zněl jasně. "Vytvořit nad moderní industriální budovou Centra DOX jakousi nekorespondující strukturu absurdního organického tvaru, který by byl v kontrastu s existující architekturou DOXu." píše na svém webu architekt Martin Rajniš.

Pohled na obří dřevěný masiv vzducholodi je dechberoucí

Inspiraci čerpal z proslulého vzdušného dopravního prostředku z počátku 20. století, který, ač si to dnes asi úplně neuvědomujeme, tou dobou reprezentoval vrchol technického pokroku. Dřevěná vzducholoď je navíc symbolicky pojmenována Gulliver, podle jedné z nejznámějších postav fantastické literatury. Tedy podle hlavního hrdiny cestopisu zpochybňujícího moderní racionalitu a civilizaci obecně, což dává dílu širší rozměr.

Prohlídka interiéru dřevěné vzducholodě

Celý návrh vznikal více než 2 roky ve spolupráci s předními odborníky na dřevěné konstrukční systémy. Výsledkem je 42 metrů dlouhý a 10 metrů široký dřevěný masiv, jehož základní kostra se skládá ze 14 kusů modřínových obručí. Tyto obruče jsou umístěny v roztečích přibližně 2,5 metru a vzájemně propojeny podélnými, taktéž dřevěnými prvky.

Technická stránka tohoto uměleckého díla

DOX centrum, ve kterém je tato nová expozice instalována původně sloužilo jako továrna na stroje pro firmu Rossemann a Kühnemann, tedy místo, které mělo ke kultuře poměrně dosti daleko. Zřejmě i proto se Leoš Válka, rozhodl tuto instalaci využít jako memento kontrastu uspěchanosti moderního světa a pomalého toku umění.