Dům připomínající obří šachovnici nabízí bydlení potřebným

Projekty sociálního bydlení nebývají mezi velkými architekty zrovna v kurzu. Nekoukají z nich prestižní ocenění ani slibné honoráře. Naštěstí takhle nepřemýšlí Ole Elkjaer-Larsen a Per Bo Madsen, muži z kodaňské stavební firmy Bjarke Ingels Group (BIG), kteří letos odvedli fantastickou práci na bytové rezidenci v Dortheavej. S pomocí modulární konstrukce a dřevěných obkladů povýšili nouzové bydlení na luxusní apartmány, ve kterých se dobře žije.

Bydlení, za které se nemusíte stydět

Bydlet bude každý a každý má nárok na důstojné bydlení. To je něco, za čím si dánská vláda stojí. A lidé z BIG, kteří byli přizváni k projektu výstavby bytů pro nízkopříjmové skupiny a sociálně slabší občany z Kodaně, to vzali za své. Ve čtvrti Dortheavej vykouzlili levné a přitom skvostné bydlení, za které se jeho obyvatelé rozhodně stydět nemusí. Když se věci chopí profesionál, nepotřebuje extrémní rozpočet. Zvlášť, když může pracovat s přírodním materiálem, dřevem.

Tlačí vás rozpočet? Stavte napůl!

„Cenově dostupné bydlení představuje vždy architektonickou výzvu,“ říká Bjarke Ingels, zakladatel studia BIG. „Vždycky na vás bude tlačit nějaké rozpočtové omezení. A to se na výsledku nepříjemně odráží.“ Jak se s tím vypořádat? Třeba tak, že za jedny peníze vlastně postavíte jen půlku díla! Vážně. Nekonvenční řešení pojmout pětipatrový bytový dům jako šachovnici s plnými a prázdnými poli skutečně fungovalo. Možné je totiž ledacos, když stavíte z prefabrikovaných modulů doplněných dřevěným obložením.

Představuje se vzdušná stěna

Rezidence Dortheavej, která nabízí 6800 metrů čtverečních využitelné bytové plochy, je příkladem kreativního přístupu k jinak velmi konvenční zakázce. Pevná fasáda domu, směřující do ulice, je ve směru do parkového nádvoří symetricky perforována volnými místy, jejichž překryv je vytvořen pomocí vestavěných dřevěných stěn. Patřičně zaizolovaných, samozřejmě. Výsledkem pak není nějaké jednolité a uniformní monstrum, ale spíše pestrá skládačka „vzdušné stěny“, jak říkají sami architekti.

Místo pro rodinu i samotáře

„Mobilizovali jsme náš potenciál v oblasti modulární stavby, abychom vytvořili dynamický a živý prostor v jinak fádní rezidenční zástavbě,“ dodává ještě Ingels. „Stavba seskládaná z pravidelných modulů obstupuje volným půlkruhem malé uzavřené nádvoří, které lidem zpestřuje bydlení a posouvá je blíž přírodě.“ Každý si prý uvnitř najde své, jednotlivec i početná rodina. Rozměry apartmánových bytů totiž kolísají od 60 po 115 metrů čtverečních. A rozhodně se neutápí v šedi. Ona „prázdná pole“ šachovnice jsou totiž překryta celostěnnými okny.

Pestrá šachovnice života

Jistě, že se tu stavělo z betonu, který tvoří základní konstrukční materiál. Ale prakticky všude je dovedně skryt pod dřevěným obložením fasády (i v interiéru), čímž vyznění stavby zlidšťuje a dodává mu vřelý rozměr. Dřevo svými pravidelnými tvary navíc podtrhlo šachovnicový vzor a dodalo stavbě na plastičnosti. Mírné zaokrouhlení celého rezidenčního bloku dopřává lidem z Dortheavej dostatek soukromí. Z balkonu na balkon tu vidět není.

Stavba je stejně pestrá, jako jsou její současní obyvatelé. A na to, že stojí v zástavbě domů pocházejících z období 1930–1950 přitom vůbec nehřeší, krásně s nimi splývá. Architekti nikterak neskrývají, že hlavním kouzlem přitažlivosti celé stavby je právě dřevo, ke kterému si obyvatelé, byť pochází z celého světa, dokáží vytvořit pevné pouto. Na rozdíl od hrubé šedi betonu. „Každý člověk si prostě zaslouží slušné bydlení,“ opakuje Ingels. „A my jsme rádi, že jsme mohli pracovat na projektu udržitelného, ekonomicky přístupného a přitom bezpečného bytového domu.“