Stadiony ze dřeva? Originální a udržitelné řešení pro budoucnost

Házená, florbal nebo třeba basketbal – halové sporty zkrátka obecně potřebují trochu důstojný prostor na pravidelné tréninky a pořádání utkání. Jak velké tribuny by tu měly být? Záleží, jestli hrajete první nebo třetí ligu. Kapacitně se tak pohybujete zhruba od 1 500 do 20 000 diváckých míst. Jenže co když se vašemu týmu bude (nebo naopak nebude) v dalších letech dařit? Sestup nebo vzestup týmu sportovců může během několika sezón učinit obří halu zbytečnou nebo nedostatečnou.

Co přijde po Olympiádě? Prázdnota.

Můžete bourat a stavět něco velikostí příhodnějšího, nebo doplácet na údržbu nenaplnitelného sportoviště. Obojí vás ale bude něco stát. A omezit se vlastně nemusíme jen na sportovní haly. Vzpomeňte si třeba na obří olympijské stadiony. Jejich pořízení přijde na desítky, ba i stovky milionů, ale jejich další budoucnost je krajně nejistá. Případů ze světa, kdy jsou i po skončení velkých her stejně kapacitně využívány, jako v době své největší slávy, je jako šafránu. Má to vůbec nějaké řešení?

Nechcete si půjčit stadion?

Jistou cestu vývoje rozpracovali v roce 2008 architekti během Olympijských her v Londýně. Ke stadionu s trvalou kapacitou 25 000 míst dodali „přístavbu“, která dočasně zvýšila kapacitu na sympatických 80 000. A když hry skončily, sbalili celou přídatnou modulární konstrukci do kontejnerů, jako by to byl jednoduchý skládací nábytek. Pokud má někdo zájem o dočasné rozšíření divácké kapacity hlediště, má možnost. Londýn je rád zapůjčí. A nebylo by tady ještě něco přiměřenějšího?

Evropa jde napřed

Průkopníky tohoto trendu se dnes pro někoho možná překvapivě stávají Italové a Rakušané. Některé dřevostavební firmy tu totiž pochopily výhody „skládacích“ stadionů. A jako první v Evropě začaly vyrábět stadiony a sportovní haly ze dřeva kvalitního severského smrku ztepilého, upravené do formy tzv. glulamových bloků. Jedná se masivní prefabrikované bloky z lepeného dřeva. Vrstvení přířezů, lepení pryskyřicemi a chemicky šetrnými adhezivy umožňuje produkci materiálu, který může být sestaven přímo na místě podle požadavků zadavatele.

Nízkoemisní konstrukce, to se počítá

Glulam je jako stvořený pro uzavřené arény a venkovní hlediště malé i střední velikosti (do cca 25 000 míst). Jsou vhodné pro jakýkoli sport, od rugby přes kriket až po baseball nebo fotbal. Dřevo jako stavební materiál v zásadě nevyžaduje žádný přísun externí energie, jeho produkce je nízkouhlíková a stavba uhlíkově neutrální. Navíc není problém osadit střechu takového objektu solárními panely, což sami stavitelé doporučují. Tolik k emisní bilanci stavby.

Lehkost, rychlost, výdrž. Co chcete víc?

Ze stavebního hlediska jsou glulamové konstrukce dvakrát odolnější šokové zátěži než ocel. A to ještě navíc při poloviční hmotnosti. Ne že by zemětřesení patřily v Evropě mezi zrovna časté jevy, ale dřevěné stadiony mají tendenci destruktivní síly spíše absorbovat. Jsou v zásadě elastické (ve srovnání s betonem nebo ocelí), spíše se ohnou, než zlomí. A protože neabsorbují teplo, mají jen minimální roztažnost. Je tedy snazší je tepelně zaizolovat. S tím souvisí i životnost materiálu, která je garantována po dobu 50 let. A když přijde na samotnou konstrukci, vyžadují glulamové stadiony jen asi 10 % pracovní síly, než sportoviště budované konvenčním způsobem.  

Putovní skládačka jako řešení budoucnosti

Asi nejsilnější stránkou glulamových stadionů ale pořád zůstává jejich modulární povaha. Stejně snadno, jako jste je postavili, je zase můžete rozebrat. Nebo přestěhovat, rozšířit, zmenšit. Což je něco, co s monumenty z ocele nebo betonu udělat nemůžete. Určitě ne každou sezónu. Velkých sportovních arén je dnes na světě zcela jistě víc, než patřičně velkých sportovních událostí. Což nedává smysl ekonomicky ani ekologicky. Putující dřevěné stadiony by to mohly změnit.