5 dřevních hub, které by vás nenapadlo sbírat. Přesto jsou jedlé a velmi chutné

Mnozí z nás si je s obdivem prohlédnou, ale málokoho napadne, že je můžeme použít i ke konzumaci. Dřevní (neboli dřevokazné) houby přitom mají mnoho výhod a navíc se dají sbírat i na sklonku roku v zimní sezóně, což se o těch oblíbených pravácích a suchohřibech rozhodně říct nedá.

1. Jidášovo ucho

Většina z nás už tento název slyšela, odborně se této ne příliš výrazné vřeckovýtrusné houbě říká boltcovitka ucho Jidášovo či jen zkráceně boltcovitka bezová. Důvod je jednoduchý, svým vzhledem připomíná ušní boltec a roste téměř vždycky na černém bezu, případně ještě na akátu. Tahle houba si libuje ve vlhkém chladném počasí, takže se nejčastěji objevuje brzy zjara, pozdě na podzim a také v zimě, pokud nejsou teploty hluboko pod nulou. Nejen že se jedná o jedlou a oblíbenou houbu, ale dokáže také velmi pozitivně ovlivňovat náš imunitní systém, snižovat vysoký krevní tlak a dokonce působit pozitivně na naši náladu.

Jak ji rozpoznat? Většinou se dobře hledá po dešti. Krom toho, že připomíná ušní boltce, může taky někomu připomínat misku či lasturu vypouklou směrem k nebi. Plodnice je vždy částí přirostlá ke dřevu a má nápadně chrupavkovitý charakter a konzistenci, což z ní dělá zajímavý doplněk mnohých jídel, i když neoplývá nějak výraznou chutí. Někdy působí až průsvitně, rosolovitě a ve vlhku lepkavým dojmem. Barvu mají plodnice zpravidla červenohnědou. Prohlédněte si všechny zmíněné a ne příliš známé jedlé dřevní houby v naší fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: USFWS Pacific (Flickr CC 2.0), wikipedie.cz, wanderflechten, stanzebla

2. Penízovka sametonohá

V tomto případě se jedná o jedlou houbu ještě mnohem méně známou než zmíněné Jidášovo ucho. Její obrovskou výhodou je právě doba růstu cca od října do března, tedy prakticky po celou zimu. I penízovka roste na listnatých stromech, a to těch odumřelých i živých. V Japonsku jí říkají houba „enoki“ a nejen tam je oblíbená pro svou skvělou chuť. Navíc je to další houba, která se konzumuje nejen kvůli chuti, ale i léčivým účinkům: podporuje imunitní systém, působí pozitivně na astma, alergie či Crohnovu chorobu, umí bojovat proti plísním nebo vylepšit střevní mikroflóru. 

Jak ji rozpoznat? Oranžový až temně medově zbarvený klobouk této houby může mít průměr od 3 do 9 centimetrů, lupeny zespodu klobouku jsou bílé, tenké a velmi husté. Nohy bývají sametově chlupaté. To, jaká je plodnice na dotek, záleží na aktuálním počasí. Za deště a vlhka je lepkavá, za mrazu zmrzne, což jí vůbec nevadí. Trsovité plodnice můžete najít na většině listnáčů, jako je dub, buk, javor, vrba, bříza, ale klidně i na jabloni. Dejte jen pozor, abyste si ji nepopletli s mírně jedovatou třepenitkou svazčitou, která má vedle penízovky světlou nohu a lupeny žlutozelené.

Nebezpečí při sběru a zpracování hub – nepřineste si z lesa otravu

3. Hlíva ústřičná

Tuhle houbu znají snad všichni a rádi si ji nakupují v obchodě, protože hlíva se už desítky let úspěšně pěstuje. Málokdo ji proto aktivně chodí sbírat, i když je to asi nejpopulárnější zimní houba u nás a jako všechny zmíněné se dá najít na kmenech listnatých stromů, v tomto případě těch odumřelých a trouchnivějících. Hlíva je velmi chutná, hodí se do speciálního guláše i tradiční smaženice. I ona má pozitivní dopady na náš imunitní systém, dokáže bojovat se stárnutím organismu a třeba i zlepšit peristaltiku střev. K jídlu se využívají měkčí klobouky, ale tuhé nožičky se dají po usušení drtit na prášek a ten využít jako dochucovadlo. 

Jak ji rozpoznat? I hlíva roste ve velkých trsech a svým kloboukem podle mnohých připomíná ústřice (proto taky onen název). Klobouky mohou mít až 25 centimetrů a jejich barva se liší podle podmínek, v nichž roste. Známé jsou bílé, modré i šedé klobouky s hustými bílými až šedými lupeny. Nožka neboli třeň je krátká a takový hezký trs hlívy může klidně vážit i několik kilogramů.

7 tipů jak ochránit dřevo, aby vydrželo věčně i bez impregnace

4. Outkovka pestrá

Typická chorošovitá houba outkovka pestrá je v našich končinách hojně rozšířená, ale málokoho by ji napadlo sbírat. Nejedná se totiž o houbu, kterou je možné úspěšně využít v kuchyni. Nicméně outkovce byly přiřknuty a dokázány významné léčivé účinky, a to hlavně v oblasti podpůrné léčby nádorových onemocnění. Japonci ji nazývají „kawaratake“ a Číňané „yun zhi“ a není překvapením, že se v čínské medicíně hojně využívá. Plodnice lze usušit, nakrájet na menší kousky a poté vyluhovat.

Jak ji rozpoznat? Tuhé až tvrdé plodnice jsou opět uspořádány do trsů a připomíná typické kloboučky, stříšky či vějíře. Shora se barva často liší, od žluté, přes hnědou až po šedou a většinou působí jakýmsi pruhovaným dojmem. Někdy mohou být plodnice dokonce zelené, a to kvůli řasám, které na nich žijí. Prohlédněte si její vzhled v fotogalerii.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

5. Kotrč kadeřavý

Neznalého člověka by na první pohled asi nikdy nenapadlo, že tento organismus může být jedlý. Její kudrnatá světlá plodnice z ní dělá takové „zelí mezi houbami“. Většinou parazituje ne přímo na kmenech, ale spíše na kořenech stromů, její nejoblíbenější jehličnan je pak borovice. Znalci ji po delším povaření připravují jako květák v trojobalu či z ní připravují polévku. Skvělé je, že se v ní snoubí zajímavá chuť a látky antibakteriální, stimulující obranyschopnost a protirakovinné.

Jak ji rozpoznat? Pokud si tuhle houbu jedlou prohlédnete na obrázku či v přírodě, tak už ji pravděpodobně vždycky poznáte, protože její vzhled je opravdu charakteristický. Samotná plodnice může dorůst až 40 centimetrů a už zdálky připomíná hlavičku kadeřavého zelí či květáku.

Co bude po smrku? Která dřevina ho může v českých lesích nahradit?