Návod na koupací sud svépomocí za 52 tisíc – ušetřete jako Petr a zvelebte si zahradu

Koupací sud svépomocí

Stačila jedna návštěva wellness centra a Petr měl jasnou vizi do budoucna. Na zahradě rodinného dvougeneračního domu si vytvořil vlastní koupací sud s kamny. V současné době jej využívá celá rodina. Přečtěte si postup výroby v několika krocích níže, nebo si prohlédněte názorný fotopostup v galerii.

Fotogalerie:

i Foto: Petr Schmid (se souhlasem)

V zimě je možné využívat koupací sud i na otužování, stačí nepřikládat do kamen a můžete se spokojeně chladit. Mrkněte se na fotky Petrova koupacího sudu, který vytvořil s pomocí rodičů a jeho ženy Adély. Malý syn Vojta je z koupacího sudu nadšený a jsme si jisti, že v budoucnu bude i dvouměsíční Michael. Více detailů nám prozradil Petr v následujícím rozhovoru.

Petře, s čím jste na začátku nejvíce bojoval? Věděl jste, co máte dělat? 

Na začátku jsem vůbec nevěděl, jak na to. Nevěděl jsem, jak fungují kamna, jestli zvolit venkovní, vnitřní či elektrická. Z čeho udělat nádobu, jak udělat poklop v místě, kde je komín atd. Vesměs jsem věděl jen to, že bych si moc přál koupací sud a že s tím budu muset něco udělat. Každopádně pokud někdo bude zvažovat podobný projekt, určitě neváhejte a pusťte se do toho!

Co vám na tento nápad řekla žena?

Co se týče reakce rodiny, tak byla vesměs pozitivní. Žena už mě zná, takže ji bylo jasné, že nějaké vymlouvání či rozmlouvání projektu se neshledá s výsledkem. A netrvalo to dlouho a na sud se začala těšit možná ještě více, než já.

Pro maminku s otčímem to byl projekt, který pro ně neměl větší opodstatnění – vana s teplou vodou, říkali. Nicméně mě jako vždy podpořili. Přeskočím pár měsíců a prozradím, že stačilo jedno koupání a zamilovali si ho také. Je to prostě věc, co se musí vyzkoušet.

Kde jste čerpal inspiraci?

Na internetu. I když se může zdát, že u takového sudu není potřeba se inspirovat, že je to nádoba obehnaná dřevem, tak opak je pravdou. Věcí na prozkoumání bylo opravdu hodně – odpad, obruče, zateplení a třeba i schody – ty, které jsem nakonec tvořil já, jsem nenašel nikde.

Je lepší umístit kamna dovnitř či vně sudu?

Každé má své pro a proti. Nakonec jsem volil variantu uvnitř, která sice zabírá část místa uvnitř kádě, nicméně efektivita předávání tepla je největší. Venkovní kamna mají také nevýhodu v tom, že se musí vždy po použití vypustit výměník, a když bych jednou zapomněl a voda v něm by zmrzla, musel bych koupit celá nová kamna.

Použil jste nerezovou skruž nebo sklolaminátovou vanu?

Původně jsem v rámci úspor chtěl vnitřní část sudu tvořit z velké skruže, nerezové či obdobné nádoby. Například u dostupné plastové varianty by ale kvůli teplotě nemohla být kamna uvnitř a hlavně byla jen o tisíc korun levnější, než sklolaminátová vana přímo od výrobce sudů. Proto se mi zdálo nejrozumnější koupit nádobu přímo k tomu určenou.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Jak jste vyřešil schody?

Co se týče schodů, tak nám bylo od začátku jasné, že „obyčejné“ žebříkové nebudou pro nás to pravé. Chtěli jsme něco pohodlného a také bezpečného pro děti. To jsem totiž ještě nezmínil, ale koupací sud je skvělou zábavou i pro děti.

Jak si vyrobit vlastní koupací sud?

Zvažujete podobný projekt? Ve fotogalerii jsme pro vás připravili i fotopostup. Pokud jste úplný začátečník, lépe tak možná pochopíte souvislosti.

Postup výroby

1. Prvním krok bylo vytvoření podloží (přeci jen má sud s vodou tunu a půl). To jsem vytvořil z betonových obrubníků (zbytky z renovace silnice) položených do udusaného štěrku (hrubý + jemný). V rámci stability sudu jsem vyrobil i dřevěnou podestu pod sedací část.

2. Dále mě čekalo vymyslet odpad. Volil jsem klasický vanový odpad napojený na zahradní hadici (32 PE – termoplast). Za osou sudu je na hadici uzávěr (kulák) a při vypouštění se tedy nemusím potápět na dno sudu, ale pouze zvenku zatočím kohoutem.

3. Co se týká izolace, tak jsem nakonec volil extrudovaný polystyren. Izolace na sudu není podmínkou, ale samozřejmě když tam je, tak udržíte vodu pěkně v teple do dalšího dne. Na dno sudu jsem nalepil 10 cm a na strany postupně vrstvil po dvou centimetrech (kvůli ohebnosti) 6 cm polystyrenu. Lepil jsem to lepidlem na extrudovaný polystyren a strany zafixoval, dokud lepidlo nezaschlo.

4. Stěny jsou z latěk ze smrku s půlkulatou drážkou, aby do sebe krásně zapadaly v ohybu. Latě jsem samozřejmě natíral ještě před instalací, aby se dostalo na všechny zákoutí a zadní stranu. Pár kusů latí jsem si dělal v odlišné šíři, abych mohl pěkně uzavřít plášť sudu a sedělo to na milimetr přesně.

5. Stahovací obruče jsou z nastříhaného plechu (ohnuté hrany dovnitř) a snýtované do jednoho kusu. Bohužel jsem nikde nesehnal pásovinu z takového materiálu, aby se s ní dalo rozumně pracovat.

6. V tuto chvíli sud stojí a je opláštěn – na řadě je poklop a vnitřní plůtek, abychom se nespálili o kamna. Nad hladinou jsou kamna samozřejmě tak rozpálená, že se stačí nechtěně dotknout a peče se kůže.

Co se týče materiálu, tak jsem volil kvalitní dřevo před cenou. Přeci jen je dřevo v kontaktu s vodou anebo minimálně ve veliké vlhkosti uvnitř sudu a zvenku zase trpí povětrnostními podmínkami. Mohlo by se zdát, že dub bude ta správná volba, ale není tomu tak. Kontakt s vodou mu sice nevadí, ale černá a další mínus je váha – poklop z dubu by byl 2× těžší než z mnou zvoleného cedru. Cedr je skvělý materiál – lehký, pevný a dokonce má i skvělé izolační vlastnosti.  

7. Schody byly trošku oříšek. Konstrukci jsem udělal z širokých fošen a pohodlně tak vyřezal oválné tvary. Na nášlapy i konstrukci jsem si vytvořil šablonu z kartonu, díky které mi to ve finále pěkně sedlo k tvaru sudu a nemusel jsem schody vůbec kotvit. Zbytky latí z opláštění sudu jsem použil na opláštění schodů a nášlapy jsou ze sibiřského modřínu. Při tvorbě mi bylo líto nechat vnitřní prostor nevyužitý, tak jsem jednoduše v zadní části udělal dvířka a vznikl tak úložný prostor.  

Jaký materiál a nářadí jste potřeboval?

V první řadě musím říct, že (bohužel) nemám žádnou pořádnou dílnu. Jsem pouze vybaven ručním nářadím a vše co tvořím, tak tvořím takzvaně na koleně. Na tento projekt jsem potřeboval:

• pokosovou a přímočarou pilu,
• frézku,
• akuvrtačku.

Na povrchovou úpravu dřeva (pláště) jsem volil již odzkoušenou olejovou barvu (olej U609) s tím, že s ní mám skvělé zkušenosti (5 let na pergole a je jako nová), která se dá namíchat do jakéhokoli odstínu.

Co se týká dřeva:

• na opláštění jsem použil smrk,
• nášlapy podlahových prken jsou ze sibiřského modřínu,
• poklop s vnitřním plotem před kamny je z cedru.

Jak dlouho výroba trvala?

Špatně se to sčítá, nicméně od začátku do konce/současného stavu (ještě je v plánu dodělat zábradlí a věšák na župany) to trvalo 2 měsíce. Rozhodně ale nelze říct, že jsem ty dva měsíce nedělal nic jiného. Vždy když byla chvilka času, tak jsem věnoval čas koupacímu sudu.

Co je potřeba si při výrobě pohlídat?

Každý krok je v určitou chvíli ten nejdůležitější, a proto je potřeba nepodcenit přípravu a vždy se nad tím zamyslet, aby to člověk nemusel za pár týdnů/měsíců/let opravovat. Jsem zastáncem toho, že se mají věci dělat buď pořádně, anebo vůbec.

Chystáte se na další podobné projekty?

Určitě. Již teď vím o pár projektech, které mě čekají příští rok – a moc se na ně těším.  

Velice děkujeme Petrovi za poskytnutý rozhovor, který bude, doufejme, přínosem a inspirací pro mnoho čtenářů, a přejeme spoustu úspěchů s nadcházejícími projekty.

Máte rádi články s DIY tematikou, tipy pro kutily a návody na výrobu svépomocí?

Zadejte svůj e-mail a my Vám dáme vědět vždy, když vyjde nový. Už tak o žádný nepřijdete.