HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Okrasné zahrady ve fotogalerii: Jaký typ je vaším favoritem?

Zahrady jsou skoro tak staré jako lidstvo samo. Samozřejmě, že nejdříve začali lidé zakládat zahrady užitkové, které byly nezbytné pro získávání potravy. Ale netrvalo to dlouho a začaly vznikat i zahrady okrasné. Od samého začátku sloužily hlavně k odpočinku a potěše lidského oka. Zatímco dnes má alespoň malou okrasnou zahrádku u domu téměř každý majitel rodinného domku, dříve byly zahrady výsadou boháčů. Jen ti nejbohatší si mohli dovolit mít okolo svého sídla plno keřů, květin a stromů. V průběhu staletí vznikly na různých kontinentech různé typy zahrad, z nichž si některé udržely oblibu až dodnes. My vás v našem článku provedeme zajímavým vývojem okrasných zahrad a představíme vám jejich nejrozšířenější typy. A třeba vás i inspirujeme k vybudování vlastní japonské či přírodní zahrady.


Romantická přírodní zahrada láká k odpočinku
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Okrasné zahrady znali už ve starověku

Podle historiků se první okrasné zahrady objevily přibližně 4 000 let před n. l. Zmínky o nich pocházejí z Egypta, Sumeru, Mezopotámie či Indie. Zajímavé je, že všechny tyto zahrady měly pravidelný tvar, a byly rozděleny na menší části. Uprostřed zahrady byly umístěny vodní plochy, které měly zmírňovat vedro a suchý vzduch ve svém okolí. Zahrady byly obklopeny vysokými zdmi, kolem kterých byly vysázeny stálezelené stromy a keře jako například cypřiše, palmy či cedry. Spousta rostlin byla umístěna do velkých hliněných či kamenných nádob, k velkým pergolám se vysazovaly popínavé rostliny.

Také ve starověké Evropě vznikaly okrasné zahrady pravidelného tvaru. Byly buď umisťovány doprostřed budov jako atria, v jejichž středu stála fontána, která osvěžovala vzduch v zahradě, nebo šlo o vlastní zahrady s cestou uprostřed, kolem které byly umístěny stromy. Ostatní plochy byly osázeny okrasnými keři a trvalkami. Naopak v Asii vznikaly spíše nepravidelné zahrady, které měly co nejvěrněji napodobit přírodu. Proto v nich bylo hodně využíváno kamene a vody. Sloužily hlavně k meditaci a rozjímání.

Středověk zahradám nepřál, vše mění renesance

V raném středověku nebylo místo pro krásné květinové zahrady, omezili se pouze na zahrady užitkové. Na některých hradech se nacházely malé přírodní oázy pro hradní paní, ale ty byly spíše vzácností. Ale už renesance přináší díky svému oživení všeho přírodního a krásného nový rozmach zahradní architektury. Hrady se mění v zámky, mizí hradby a zahrady tak mají možnost se rozrůst a obklopit zámek. Renesanční zahrady byly poměrně střídmé co do barev a pestrosti rostlin, využívaly ale přírodního terénu a vody. Byly většinou obrovské a přímo se prolínaly s okolní přírodou. Sloužily k odpočinku a klidu, měly často různá klidná zákoutí, kde se dalo lehce ukrýt před zraky okolí.

Ornamentální baroko a přirozený romantismus

Jednoduchost a přirozenost renesančních zahrad mizí s barokem. Okrasné zahrady se stávají ornamentálními, všude jsou oblé křivky živých plotů a spousta stavebních prvků. Začaly sloužit jako místa ke konání slavností a postupně se zaplňovaly altánky, divadly, voliérami a dalšími stavbami. Znovu se staly symbolem obrovského bohatství a moci majitele. Typickým příkladem je francouzské Versailles. Toto směřování přerušil romantismus, který oslavoval vše přírodní a přirozené. Zahradní architekti se nechali inspirovat venkovským stylem a také asijskými zahradami. Vznikaly tak velké přírodní parky, vhodné k dlouhým procházkám či dokonce jízdě na koni. Jejich kolébkou byla Anglie, ale velmi rychle se rozšířily do celé Evropy.

Od symbolu bohatství a moci k běžné součásti rodinných domů

Zatímco do 19. století byly okrasné zahrady výsadou pouze opravdu bohatých lidí, a jejich cílem bylo upozorňovat na moc jejich majitelů a reprezentovat je, ve 20. století se postupně stávají stále běžnější součástí domů. Svoji oblibu si udržely pro svou barevnost a pestrost trvalkové záhony, důraz se ale začíná klást na domácí okrasné dřeviny. V současnosti přetrvává v zahradní architektuře několik typů okrasných zahrad, které čerpají z historického vývoje a lokálních specifik. Pojďme se spolu podívat na hlavní typy současných zahrad:

Přírodní

Přírodní nebo někdy také venkovská zahrada je založena na maximálním souladu s přírodou. Trávník je nahrazen loukou s lučními květinami. Vysazeny jsou pouze lokální rostliny, které patří přirozeně do okolní krajiny. Rostliny jsou nakombinovány tak, aby poskytovaly útočiště i potravu pro co nejvíce druhů živočichů. Často je v ní malý rybníček nebo jezírko osázené vodními rostlinami. Nesmí chybět kompost, na který jsou dávány suché větve a další organický odpad ze zahrádky. Typická jsou také klidná zákoutí s lavičkou, kde si majitel může odpočinout uprostřed přírody. Přírodní zahrady jsou trendem posledního desetiletí a získávají si stále více místo nejen na venkově, ale i na předměstích.

Francouzská

Francouzská zahrada nebo také park je založena na symetrii, geometrii a přehlednosti. Vše je dokonale pravidelné a rostliny jsou sázeny v geometrických vzorech. Vzory vycházejí od středu zahrady, kterým většinou vede hlavní cesta, a jsou symetrické. Vše je osázeno okrasnými keři či rostlinami, které vytvářejí neprůchodné nízké živé ploty. Na některých místech jsou ploty vyšší, tam se pak tvoří skrytá zákoutí, často s nějakým stavebním prvkem (socha, malá kašna). Tento typ zahrady má reprezentovat ušlechtilost a kultivovanost, často je ale příliš vyumělkovaný a nepřirozený.

Anglická

Anglické zahrady nebo také anglické parky by měly být pravým opakem těch francouzských. Vycházejí z přirozené krásy krajiny. Prolínají se v ní travnaté plochy se vzrostlými stromy a terénními či vodními útvary. Mají vypadat naprosto přirozeně, takže jim většinou chybí jakékoliv ohraničení v podobě vysokých zdí či plotů. Mají pouze malé plůtky nebo živé ploty, v historii se uplatňovaly příkopy. Využívají tvarované dřeviny a bohatě také veškeré trvalky. Pokud si budete chtít založit anglickou zahradu u nás, nezapomeňte na hodně odlišné klimatické podmínky a přizpůsobte výběr rostlin našim tužším zimám a sušším létům.

Japonská

Japonské zahrady jsou jako Japonci. Upravené, každý detail má své místo a naprosto nic není nahodilé. Typické je pro ně napodobení přírody pomocí zmenšeného měřítka. Naleznete v nich malé vodopády, hory či řeky. Jsou plné cest z šlapáků (kamenů, po kterých se dá chodit) a můstků přes potůčky či jezírka. Ačkoliv jsou velmi čisté, harmonické a jednoduché, jsou i plné symboliky. Využívají hojně dekorací, jako jsou lucerny, lampy, lavičky a různá pítka pro ptáky.

 

Autor:

Vydáno dne:


Photocredit: Archiv redakce

0 0

Hodnocení: 5/5 (52 hodnocení)

Podělte se s námi o Váš názor:

Související články:

Zvažte prosím deaktivaci AdBlocku pro tento web.

Přístup k obsahu tohoto portálu je zdarma. Naším zdrojem příjmu je totiž bannerová reklama.

Používáním systému AdBlock nás připravujete o finanční zdroje, bez kterých nebudeme schopni portál nadále provozovat.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonu ruky na červené značce a zvolte 'Nespouštět na stránkách na této doméně'. Děkujeme!

PŘEČETL JSEM A CHCI PŘEJÍT NA PORTÁL