Dřevostavby mění svět k lepšímu. Tento unikátní projekt je toho důkazem

Vypadá to jako běh na dlouhou trať plnou podobných překážek. Jakmile jednu překonáte, přijde další a těžší. Řada rozvojových zemí dnes intenzivně řeší, jak podpořit vzdělání školní mládeže. Primárním problémem je často absolutní nepřítomnost škol. Pokud ale někde, s vydatnou podporou rozvojové pomoci, někde nějaká jednotřídka vyroste, brzy přestane kapacitně stačit. Proto se časem buduje znovu hned celá škola. Tyto instituce pak narůstají co do velikosti a objemu, než se projeví, že velké nahromadění tříd a žáků na jednotku plochy, byť by se dalo považovat za úspěch oproti prvotnímu stavu, představují problém dalšího vzdělávání. Masová forma učení totiž není moc efektivní. A tak se zase znovu staví, kapacita tříd se zmenšuje. To vše si žádá spoustu zdrojů, materiálu a energie.

Fotogalerie:

i Foto: Alejandro Arango Escobar (se souhlasem)

Inteligence se nerodí ve fabrice

Otázkou je, jestli by to nešlo hned napoprvé a dobře. Přesně na to pak reaguje projekt vysoké školy La Sabana, za kterým stojí studio +UdeB Arquitectos. Adresně totiž zasahuje dva velké problémy školních budov. Prvním je měřítko, druhým prostředí. Proč měřítko? Je to jednoduché: není zase takový problém vystavět halu, do které naměstnáte stovky žáků nebo studentů. Ale bude jim výuka v houfu vyhovovat? Učení si žádá individuální přístup, není to průmyslová výroba inteligence. Velké třídy, auly, jsou ve startu a v pokračujícím vzdělávání překážkou. Pokud bychom se přidrželi příměru s fabrikou, velkokapacitní vzdělávání bude plodit v lepším případě jen uniformní průměr kvality. Školní budovy zaměřené na kvantitu žáků v dlouhodobém měřítku dobrou práci neodvedou. A platí to jak u škol vysokých, tak i těch základních.

Kvalita prostředí je základ

Druhým problémem, který vynikne v dlouhodobém srovnání, je prostředí. Samozřejmě, že střecha nad školní lavicí se hodí, když venku prší. Ale když někoho na 15 let zavřete na každého půl dne pod střechu, jeho zdraví to neprospěje. Vydýchaný vzduch, neinspirující prostředí, šíření bacilů. Vyberte si. Ale strávit celé dospívání tím, že budete zavřeni ve třídě, není úplně tím nejlepším způsobem, jak si udržet dobré zdraví a výkon. Vzdělávání je stoprocentně prospěšný základ, měřítko a prostředí ale jeho kvalitu značně ovlivňují. A devalvují. Proto se kolumbijští architekti při návrhu nové části kampusu univerzity v Chía vydali odlišnou cestou. Byť tedy pracovali na úctyhodné ploše 11 125 metrů čtverečních, vzali v potaz měřítko a prostředí a vypracovali nový koncept moderního vzdělávání.

Čerstvé myšlení potřebuje čerstvý vzduch

V něm jsou v poměru 1:1 zastoupeny prostory kryté, tak i otevřené. V průnicích zastřešených budov se tu nachází terasy, venkovní posezení, lavice a stoly, zahrady. Třídy pod širým nebem – tedy zakryté pergolami, kvůli stínu, ale pořád na čerstvém vzduchu. A jejich velikost? Více než tucet studentů se sem nevejde. Je to prostě režim malotřídní, propagující individuální přístup ke vzdělávání, kde každý student může spoluvytvářet dialog s učitelem a dobírat se konkrétních poznatků. Pochopitelně, že tuto kompozici doplňují podobně disponované učebny pod střechou. Ale situované tak, aby i ony získaly co nejvíce přirozeného světla a vzduchu z okolí. I když se jedná o pevné stavby, s ocelovou rámovou konstrukcí, jejich základním materiálem je tu dřevo.

Moderní škola potřebuje venkovní třídy

Materiál, který je hřejivý, uklidňující a prodyšný. A plně navazuje na prostředí venkovních učeben a míst k sezení. Do toho všeho samozřejmě patří spousta zeleně, která harmonizuje prostředí, čistí vzduch, uklidňuje. Je to komplex, který má maximálně zdravé prostředí, podporující moderní vzdělávání, a přitom vychází z příjemně lidských měřítek. „Pobyt na čerstvém vzduchu vám nic nevynahradí,“ shodují se kolumbijští architekti. „Mozek, který pracuje, si žádá kyslík. A je zbytečné žáky zavírat do tříd, když je venku příznivé počasí.“ Což je v Kolumbii dobře šest měsíců do roka. Možná bychom ani my nemuseli naše žáky zavírat do přeplněných tříd a mohli jim dopřát trochu víc inspirující prostředí. Znamenalo by to ale zapracovat na venkovních prostorech. Jejich stavba a rozšíření formou dřevostaveb je přitom nenáročným a nenákladným počinem, jehož výsledkem je lepší kvalita vzdělávání. A z toho by mohla plynout inspirace i pro země, které se vzděláváním žáků teprve začínají.

Mohlo by vás zajímat: Venkovní dřevěná učebna vrací děti do přírody a na čerstvý vzduch