Po stopách záhadného vikinského kostela: Víme, jak se ocitl v Beskydech

Co je vlastně stavkirke?

Dřevěný kostel sv. Bedřicha v Bílé je postavený ve skandinávském stylu. Tyto dřevěné sloupové kostely byly pojmenovány podle základní nosné konstrukce stavkirke neboli sloupový kostel. Ta sestává z nosných pilířů – sloupů v rozích staveb, mezi nimiž byly na nosném prahu postaveny dřevěné stěny. První kostely byly stavěny tak, že nosné sloupy byly zapuštěny přímo do země. Tento způsob se ale příliš neosvědčil, a proto začali stavitelé sloupy umisťovat na kamenné základy. To významně prodloužilo jejich životnost.

Kostely jsou jedinečným projevem svébytné severské architektury, byly bohatě zdobeny složitými řezbami ve vikinském stylu, často navíc i barevnými nástěnnými malbami. Vnitřní zařízení jako lavice a oltář bylo také zhotoveno ze zdobeného dřeva.

Stavkirke se začaly objevovat v 11. století, kdy na pohanský sever přicházeli první křesťanští misionáři. Některé z nich se dochovaly do dnešní doby, což svědčí o tom, že správně postavená a udržovaná stavba ze dřeva může celkem bez problémů přečkat dlouhá staletí.Většina do současnosti dochovaných sloupových kostelů pochází z období 1150–1350. Stavkirke bývaly v severní Evropě velmi běžné – odhaduje se, že jen v samotném Norsku jich stávalo až 2000. Postupně jich ale vetšina padla za oběť požárům, lavinám, rozkladu, nebo ustoupila novým modernějším zděným kostelům. To se dělo hlavně ve Švédsku, kde byly ve středověku dřevěné sloupové kostely považovány za zastaralé.

Terminologii sloupových kostelů známe i díky kázání

Čelní pohled kostela

Podle nejstarších norských písemných zákonů bylo vysvěcení kostela platné, dokud čtyři rohové sloupy stály. Jeden zákon také uvádí, že pokud kostel spadl, musel jej jeho stavitel (ať už to byl leník, farmář nebo kdokoli jiný) postavit do 12 měsíců znovu. Pokud tak neučinil, musel zaplatit pokutu biskupství a postavit jej i tak.

Dochovalo se dokonce jedno zapsané kázání z doby kolem roku 1100, konané pravděpodobně při svěcení kostela nebo jeho výročí. Kázání je teologickým výkladem stavebních prvků v kostele. Pojmenovává většinu stavebních prvků kostela a je cenným zdrojem terminologie a techniky. Kázání také například říká: „Čtyři rohové sloupy kostela jsou symbolem pro čtyři evangelia, protože jejich učení jsou nejsilnější oporou celého křesťanství.“

Kde se vzal v Beskydech skandinávský kostel?

Verzí o vzniku kostela sv. Bedřicha v Bílé je několik: podle jedné jej kardinál Friedrich Langrat z Fürstenbergu viděl na vídeňské světové výstavě a tolik se mu zalíbil, že jej koupil; podle druhé verze zde zakoupil pouze model, podle nějž nechal kostel postavit.

Ale ve skutečnosti to bylo prý takto: Na hukvaldském panství, do něhož patřila i dnešní obec Bílá, stály v devatenáctém století tři kostely, avšak již dost zchátralé. Proto se kardinál rozhodl postavit nový. Kostelík, jehož realizací pověřil hlavního arcibiskupského stavitele Antonína Kybastu, byl postaven podle hotového nákresu. První stavba byla dokončena v roce 1868, jenže zanedlouho podlehla požáru. Hned se tedy započalo se stavbou nového kostela, který byl vysvěcen v roce 1875. Už se neví, kdo konkrétně dal staviteli slohovou inspiraci, jasné ale je, že vliv norských sloupových kostelů byl rozhodující. V roce 1910 proběhla úprava kostela, byla přistavena sakristie a kůr s točitým schodištěm.

Dřevění draci jako od Vikingů

Jednolodní stavbě dominuje štíhlá vysoká věž s trojúhelníkovými frontony. Konstrukce střech je na pohled velmi komplikovaná a je z ní patrná vysoká řemeslná zručnost stavitele. Strmou šindelovou střechu hlavní lodi doplňují další stříšky rovnoměrně rozdělených apsid a dalších přístavků, čímž vyniká zalamovaný půdorys. Na stříškách nesmí chybět vikinské dračí hlavy, typické pro tento typ kostela. Část oken je vitrážových, část nese výjevy zastavení z křížové cesty, vytvořených technikou leptaného karmínového skla, jak můžete vidět ve fotogalerii.

I vnitřní vybavení kostela je dřevěné, stejně jako tomu je u sloupových kostelů ve Skandinávii. Interiéru dominuje čtrnáct sloupů s dekorativními hlavami vytesaných z jediného kusu dřeva a nesoucích galerii se třemi arkádami. Nad kněžištěm se klene oblouk, oltář a lavice jsou jednoduché dřevěné.

Další stopy severu

Při pobytu v kraji pod Lysou horou můžete narazit na další a zcela autentický severský artefakt. Jsou to balvany švédské žuly a ruly, které k obci Kunčičky nad Ostravicí dovalil ve třetí době ledové severský ledovec. Dnes jsou součástí parku před zdravotním střediskem ve Frýdlantu nad Ostravicí. 

Podle severských vzorů byla v této oblasti postavena ještě další sakrální stavba: malá dřevěná kaple zasvěcená svatému Cyrilu a Metodějovi v nedaleké obci Hlavatá. Ta však navíc nese nápadný rukopis architekta Dušana Jurkoviče.

Jak je vidno, tento kraj rozhodně stojí za návštěvu. Než se tam vypravíte osobně, můžete si prohlédnout alespoň fotografie kostela v Bílé.