HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Fascinující rekonstrukce dřevostaveb, které pamatují dobu katedrál

V Portugalsku byly objeveny dvě prastaré dřevěné sýpky ze 14. století. Zachovaly se díky své konstrukci z dubového dřeva a precizně zhotoveným tesařským spojům. Památkáři se těmto stavbám věnovat nechtěli, tak se toho chopili architekti. Provedli úžasnou a nelehkou rekonstrukci obou budov. Ty se nyní využívají jako odpočinkové a meditační místo. Pročtěte si více o příbehu těchto starých dřevostaveb a nakoukněte i do krásné fotogalerie.


Dovecote Granary
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Už samotné spojení termínů rekonstrukce a konzervace vyvolává určité pochyby. Co se bude vlastně dít? Zachovávat stavba v původním rozsahu a designu, nebo se tu bude starý objekt upravovat pro potřeby současnosti? A právě touto základní otázkou je charakterizován celý projekt tzv. Dovecote-Granary. Je totiž velmi inspirující kombinací obou přístupů. O co tedy šlo?

Dřevostavby pamatující dobu katedrál

Vlastně o obyčejné sýpky, sušárny obilí. Dvě masivní dřevostavby, které mistrně ukazují řemeslné dovednosti předků. Dohromady dvaačtyřicet metrů čtverečních kvalitní tesařiny. Stylem plně odpovídaly architektonickému období Minho a jejich vznik můžeme datovat do pozdního 14. století. Časům, které na území nynějšího Portugalska bylo charakterizováno stavbou mohutných katedrál a hradů. Ostatně obě sýpky svou složitou vnitřní samodržnou konstrukcí svatostánky trochu připomínají.

Portugalci to se dřevem uměli

Sýpky byly zbudovány z opracovaných dubových trámů, obsahovaly dvojité prodyšné fasády z masivních fošen a soubor víceúrovňových podlah. Zajímavě bylo řešeno i podstřešení. To proto, že v principu svého fungování byly objekty víceúčelové. Jednalo se o sýpky, tedy sklady obilí, ve kterých se obilí zároveň vytloukalo a sušilo. Objekty byly také seníkem a holubníkem. I proto mají tak komplikované členění jejich interiéru. Vše podstatné pro užití tu mělo svůj vlastní prostor, kterému musel odpovídat specifický režim ventilace. 

Skanzenové objekty, o které není zájem

Sýpky z Ponte de Lima později morálně zestárly, nedostačovaly svou kapacitou a po pár desetiletích přestaly být využívány. Pragmatičtí vesničané je nechali stát, ale nijak se nezasadili o jejich údržbu. A jen díky neuvěřitelné odolnosti dubového dřeva tyto objekty přetrvaly až do dnešních dní. To už byl samozřejmě jejich stav silně dezolátní. Co s nimi?

Portugalští památkáři nad nimi mávli rukou: náklady na jejich konzervaci by byly vysoké a význam jejich zachování mizivý. Nevyplatí se investovat do památkového zachování objektu v zapadlé vesnici, kam turisté nezamíří. A platit jejich transfer do nějakého regionálního skanzenu? Vzhledem k míře jejich poškození se to nezdálo být výhodné. Sýpky tedy nic než definitivní chátrání nečekalo. Jenže to se nelíbilo majitelům pozemku, na kterém stály.

Majitelé, kteří mají ke starému vztah

António Paulino a Casa Do Cruzeiro, kteří disponovali vlastnickými právy k oběma věkovitým dřevostavbám, je totiž neviděli jako ruiny, nýbrž  jako součást kolektivního vědomí, vzpomínek na minulost, ukázku stavebního umu předků. A proto oslovili architekty z Tiago do Vale, aby navrhli nějaký model dalšího využití. Architekti byli dokonalým provedením dřevostaveb učarováni. A doporučili právě onu konzervační rekonstrukci, při které dojde ke komplexní výměně poškozených částí, ale k zachování původního charakteru.

Rozebrat, opravit, znovu postavit

Projekt Dovecote-Granary tedy v praxi obnášel rozebrání obou sýpek na součástky, jejich přesnou inventarizaci a vyhodnocení stavu. S tím už jim trochu pomohli tesaři z Galpao, kteří s konzervačními pracemi nějaké zkušenosti mají. Narušené trámy a spoje byly vyměněny a oba objekty pak byly sestaveny „jako nové“ na původním místě. Prakticky tedy úplně nové, protože z původních staveb se daly použít jen některé fragmenty.

Místo, kde se přenesete v myšlenkách časem

Zbývalo vyřešit poslední otázku: „Co se sýpkami dál?“ Bylo zřejmé, že k původnímu účelu už nikdy sloužit nebudou. Jako „nové“ se památkové ochrany také nedočkají. Spolu s majiteli se proto architekti rozhodli oba objekty zpřístupnit veřejnosti a vytvořit z nich malé meditační chrámy. „Sýpky díky tomu mohou být vším, co vlastně chcete. Jsou prázdné i plné, otevřené okolnímu prostředí a současně skryté. Uvnitř tancuje slunce i stíny. Je to prostor k přemýšlení, vzpomínání.“

 

Autor:

Vydáno dne:


Photocredit: Joao Morgado

1 0

Hodnocení: 5/5 (37 hodnocení)

Podělte se s námi o Váš názor:

Související články:

Zvažte prosím deaktivaci AdBlocku pro tento web.

Přístup k obsahu tohoto portálu je zdarma. Naším zdrojem příjmu je totiž bannerová reklama.

Používáním systému AdBlock nás připravujete o finanční zdroje, bez kterých nebudeme schopni portál nadále provozovat.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonu ruky na červené značce a zvolte 'Nespouštět na stránkách na této doméně'. Děkujeme!

PŘEČETL JSEM A CHCI PŘEJÍT NA PORTÁL