Téměř dokonalý Eurodům

Vzhledem k tomu, že systém obchodování s emisními povolenkami pomalu ale jistě likviduje evropský průmysl, dá se očekávat, že první cíl se splní sám. Druhý cíl se podle všeho podaří také splnit, protože dotace a povinný výkup energie vyrobené z tzv. obnovitelných zdrojů získal téměř obludných rozměrů. Není ale jisté, zda se podaří naplnit cíl snižování energetické spotřeby.

Úředníci Evropské unie si proto zaplatili studii. Z té následně vyplynul známý fakt, že nejvíce spotřebované energie připadá na domácnosti – a to téměř 40%, což podle studie představuje produkci 36 % emisí CO₂. První důsledek již máme doma ve svítidlech, protože studie píše, že zavedení úsporných zářivek v Evropě ušetří energii odpovídající roční spotřebě Belgie. Nadále na nás ale čeká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, podle které by bylo možné od roku 2020 stavět jenom budovy s téměř nulovou spotřebou energie.

Bude Vás zajímat: Nepodceňte izolace do střechy

Celá směrnice je následně složitě rozepsána, rozplánována na jednotlivá časová období a prokombinována. Co ale chybí je definice „téměř nulové spotřeby.“ Konkrétní definici a číselnou úroveň si totiž stanoví každý členský stát s přihlédnutím k místním podmínkám, otázka ale je, nakolik budou členské státy ochotny na přísné bruselské podmínky přistoupit.

Evropská unie to proto nebude mít s přechodem k „téměř nulové energetické spotřebě budov“ vůbec jednoduché. Jenom pro ilustraci, jaké jsou ambice euroúředníků: „provedení této směrnice přinese do roku 2020 úspory energie ve výši až 60–80 mil. t ekvivalentu ropy ročně, tj. snížení spotřeby konečné energie o 5–6 %; úspory CO₂ ve výši 160 až 210 mil. t ročně, tj. snížení celkových emisí o 4–5 %; a až 280 až 450 tis. nových pracovních míst především v sektoru stavebnictví, při vydávání energetických certifikátů a na pozicích auditorů a inspektorů otopných soustav a klimatizačních systémů.“

Bude Vás zajímat: Solární ohřev vody: Vyplatí se?

Photocredit:

Každý, kdo se alespoň trochu orientuje v nepřehledné spleti eurobyrokratů, euroúřadů a euroregulí ale ví své. Všechny unijní pokusy zavést na území všech členských států společné postupy a normy končí neslavně. A pakliže se jedná o snahy zachraňovat přírodu, platí to dvojnásob. Nově schválená směrnice se zařadí k ostatním mylně a zkresleně vykládaným europravidlům, typu obchod s povolenkami, nebo biopaliva. Každý stát si totiž nakonec určí takovou „téměř nulovou spotřebu“, jaká se mu bude hodit a jaká se bude podobat aktuálnímu energetickému standardu v jeho domácím stavebnictví. Občané, ani příroda nebudou mít z nové regule nic, než další růst byrokratického aparátu nejrůznějších inspektorů a úředníků spojených s kontrolou dodržování příslušné směrnice. A taky si to samozřejmě zaplatí.

O tom, že Španělsko není Německo, jsme se už také na půdě Evropské unie přesvědčili. Místo dalších regulí, které budou nutit státy chytračit a fixlovat, by Evropská unie měla nechat spíše na majiteli, jaký dům si postaví. Lidé totiž na rozdíl od euroúředníků bydlí ve skutečných domech a velmi dobře si umí spočítat, jaká invetice do energetické úspory se jim ještě vyplatí a jaká už ne. Šetřit pro šetření ale nedává žádný valný smysl. Nakonec, i slunce svítí ve Španělsku jinak než v Německu.

Jak se ke zmiňované směrnici postaví Česká republika? Podělte se o vaše názory v naší diskusi.