Mimořádný dřevěný most postavený starou japonskou technikou

Plán byl prostý. Propojit dvě veřejné budovy – lázně a výstavní sál s uměleckou dílnou. Komplikace tkvěla v umístění obou objektů, které se nacházely na různé výškové úrovni, a současně je oddělovala silnice. Architekt Kengo Kuma byl přizván k návrhu, který je měl propojit formou „nekonečného“, či spíše neukončeného, krytého mostu pro pěší. Jeho těleso by bylo vedeno nad silnicí a v místě napojení na nižší objekt by se nacházel výtah.

Tak se stavělo před staletími

Zdálo by se, že Kuma s tak jasným zadáním nebude mít příliš prostoru pro uplatnění vlastní invence. Jenže tento nejen v Japonsku proslavený architekt si našel cestu. Rozhodl se onu fádní spojnici dvou objektů pojmout jako samostatné umělecké dílo a trvalou připomínku řemeslné dovednosti místních tesařů. Navrhl mostní těleso, které v detailech svého provedení rekonstruuje historicky osvědčenou techniku vrstvené stavby. Prohlédněte si ji zblízka v naší galerii.

Pravidelnost detailu je jistota stability

Základní pro celou stavbu bylo poznání, že než vytvářet jeden nebo více velkých oblouků jištěných pilířem, bude lepší orientovat se směrem k malým dílkům. Mostní těleso je tedy uchopeno jako skládačka z pravidelných součástek. Jednotlivé dřevěné hranoly, hanegi, tak Kuma sestavil do podoby tzv. to-kiyo (čtvercového vrstvení).

Photocredit: Takumi Ota Photography

To-kiyo a Tokio? Není to náhoda

Zvuková podobnost názvu této techniky s názvem japonského hlavního města není náhodná. I Tokio vznikalo na základě půdorysných čtverců náměstí a jasně vymezeném profilu pravidelných ulic. Geometrická pravidelnost tak prodchnula celý projekt, který doslova prozářil šedivou krajinu u městečka Yushuhara.

Podobnost s oblíbenou skládačkou yenga není náhodná

Stavební technika to-kiyo přitom vzdáleně připomíná způsob, jakými se staví věže při oblíbené společenské hře yenga. Pokud ji sami znáte, jistě uznáte, že se jedná o poměrně stabilní strukturu odolnou otřesům a narušením. To proto, že roznáší zátěž do bočních dimenzí stavby. Oživením tohoto přístupu tak Kuma vytvořil velmi působivý projekt starého stylu, a přitom nové a moderní architektury.

Kouzlo jednoduchosti, kvalita dřeva

Klient, v tomto případě starosta městečka Yushuhara, si pochvaluje asijský vzhled celé stavby. Aby ne, tato technika byla v Japonsku využívána po staletí a pro své nesporné kvality se prosadila i v Číně. Současně je vynikajícím příkladem toho, jak i velká a těžká vyvýšená stavba může s nepopiratelnou lehkostí „plout“ ve vzduchu. „Je to ukázka udržitelnosti s využitím původního designu,“ dodává Kuma. „Je to sochařství se dřevem.“

Nový most, který je technickou památkou

Nápad na propojení starého umění s novým přístupem vynesl mostnímu tělesu nejedno ocenění. Podstatné je, že zapracovaná čistota užitého stylu dodala objektu titul technické památky. Protože dokonale ve své autentičnosti oživuje původní přístup. Je to vlastně modelový objekt, i když tedy není vytvořen z tesaného dřeva jako před staletími, ale z bloků z křížem lepeného dřeva o rozměrech řezu 180 x 300. Pořád v něm však naleznete odkaz původní truhlářské tradice, lokální kultury, nevšedního městského designu.

Photocredit: Takumi Ota Photography

Koridor na druhou stranu

Podsvícený most přitom nenabízí strhující podívanou jen při pohledu zvenčí. Když se projdete uvnitř, uvidíte, že pravidelnost trámů hanegi expanduje dovnitř, a je přítomná v každém detailu stavby. Podél hlavního koridoru krytého mostu se nachází několik menších místností. Ty budou v budoucnu využity buď jako výstavní prostory, nebo jako malé dílny, ve kterých budou místní řemeslníci prezentovat své dovednosti návštěvníkům.