Projděte se s námi po nejdelším týkovém mostě světa. Měří více než kilometr.

Světové prvenství

S naprosto neuvěřitelnou délkou 1200 metrů nebylo vůbec těžké vydobýt si zájem turistů. Amarapurský most je totiž také absolutně nejdelším mostem postaveným z týkového dřeva na světě. Vine se nad hladinou jezera Taungthaman a jen stěží dohlédnete z jednoho konce na druhý. Pokud navíc přijedete v období sucha, hladina jezera je povážlivě nízko a most se tak impozantně tyčí vysoko nad vodou. V období dešťů naopak můžete obdivovat mnohem menší část dřevěných sloupů.

Konstrukce mostu určeného zejména pro pěší, případně pro cyklisty, je poměrně jednoduchá a dříve byla tvořena více než tisíci dřevěnými pilíři. Týkové dřevo je nesmírně odolné proti počasí, a právě proto se používá například na výrobu zahradního nábytku či na paluby lodí. Vzhledem k tomu, že je ale most starší než sto padesát let, některé pilíře už přesto podlehly času a musely být nahrazeny několika pilíři betonovými. Atmosféře to ale nikterak neubírá.

Kde se bere týkové dřevo

Týkové dřevo pochází z tropického stromu, který se jmenuje teka obrovská. Patří do čeledi hluchavkovitých, dorůstá až 40 metrů a původně pochází právě z jižní a jihovýchodní Asie. Až poměrně pozdě si stavitelé uvědomili všechny jeho výhody od odolnosti proti plísním a termitům, přes pružnost a tvrdost, až po zmíněnou vysokou odolnost proti vlivům počasí. Prudký zájem o týkové dřevo se proto dostavil až v polovině dvacátého století.

Photocredit: D-Stanley

U Bein bridge nedaleko Mandalaje (druhého největšího města Barmy) stojí už od 60. let 19. století. V roce 1895 se totiž uskutečnilo jedno z mnoha velkých královských stěhování a opuštěný královský palác v nedaleké vesnici Inwa byl určen k dalšímu využití. Tehdejší starosta U Bein přišel s nápadem využít část palácového týkového dřeva právě na stavbu výjimečného mostu, který si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Procházka po mostě

Pomalu se vydáváme na pěší procházku z jedné strany mostu na druhou. Pochozí část je v poměrně dobré stavu a je na ní vidět pravidelná a pečlivá údržba. Horní části pilířů jsou dokonale vyschlé a často je dřevo vlivem počasí pokrouceno a vydlabáno do neuvěřitelných tvarů.

Photocredit: D-Stanley

Na několika místech jsou zastřešená odpočívadla, která ochrání putující proti slunci, naopak chybí jakékoliv zábradlí, což dodává stavbě na vzdušnosti a lehce ubírá na bezpečnosti. Našlapuji pečlivě na vysušené trámy a dělám si několik fotografií. Fascinuje mě nejen samotný vzhled stavby, ale zejména fakt, že tahle nějak zvlášť neopečovávaná dřevěná stavba dokázala přežít 150 let v neskutečně náročném klimatu jihovýchodní Asie, navíc z velké části ponořená do vody.

U Bein bridge bohužel nepřitahuje jen mou pozornost, ale na týkové pilíře se při západu slunce chodí dívat snad každý turista, který navštíví Barmu. Na jednu stranu to může být lehce odrazující, na druhou to dodává místu život. Po mostě se proplétají prodejci dobrot na rozvrzaných kolech, mniši v šafránových hábitech se fotí na dřevěných trámech a dole na hladině se pohupují barevné lodičky rybářů. Struktura starého týkového dřeva, od slunce téměř vyběleného, dává celému místu výjimečný charakter a já mám chuť zůstat tady až do západu slunce a vyfotit si jednu z typických fotek, kterou najdete v každém článku o tomto jedinečném barmském mostě.