Vizionář z Kutné Hory. Před 30 lety se mu smáli, dnes vede jednu z nejúspěšnějších firem v kraji

Petře, co jste vy a váš otec dělali před založením stavební firmy?

Těsně před revolucí jsme začali podnikat – rozjeli jsme dřevovýrobu a spustili výrobu podlážek a palet. Hned po roce 1989 otec odešel z podniku, kde celá léta působil jako stavbyvedoucí a vedoucí stavebního střediska, já jsem odešel ze státní meliorační správy, kde jsem pracoval po vysoké škole jako stavební technik, a začali jsme se věnovat kromě dřevovýroby i stavební činnosti.

Jak jste se dostali k dřevostavbám?

V roce 1995 jsme se náhodou seznámili s jednou česko-norskou firmou, která se tehdy snažila rozjet výstavbu dřevostaveb. V té době nebylo v České republice o dřevostavbách příliš povědomí. Začali jsme pro ně dělat různé stavební práce včetně kompletní výroby a montáže dřevokonstrukce.

Po čase se ale firma rozhodla, že s touto činností skončí a budou se věnovat něčemu úplně jinému. My jsme od nich odkoupili know-how a několik projektů rodinných domů. Díky tomu jsme získali důležité informace a věděli jsme, jak domy stavět kvalitně, tak, jak se to dělá například ve Skandinávii. A tak vznikla firma Stavex.

Pak už jste začali s výstavbou dřevostaveb sami?

Ano, a časem jsme si vytvořili vlastní systém výstavby domů. Postupně jsme se odklonili od čistě skandinávského stylu, který byl typický například tím, že se používaly zvenku přiznané dřevěné fasády. Po čase jsme přešli spíše na rakouský způsob výstavby – začaly se používat zateplovací fasádní systémy, případně kombinace dřeva a omítky.

Stáli jste tedy u počátků dřevostaveb u nás…

Přesně tak. Dá se říct, že jsme si prošli celým vývojem dřevostaveb v Česku – od začátků až po dnešní úroveň, kdy se používají úplně jiné materiály.

Na začátku byla totiž nabídka materiálů pro dřevostavby velmi omezená – co se týče sádrokartonu, izolací a obecně tzv. suché výstavby. To všechno se rozjíždělo postupně až do dnešního dne, kdy je nabídka obrovská a seženete jakýkoli materiál, ať už u nás nebo v zahraničí.

Jak vznikl název vaší firmy?

Chtěli jsme, aby měl název něco společného se stavbou. Původně jsme se jmenovali Stavex Marhan a syn – to bylo od roku 1995 do 2005. Od roku 2005 jsme pokračovali jako Stavex Kutná Hora.

Kolik domů ročně postavíte?

Momentálně stavíme asi 12 až 15 domů ročně, v průměru jeden měsíčně. A když říkám „stavíme“, myslím tím na klíč – děláme projekty, základové desky, vyřizujeme stavební povolení a potom samozřejmě samotnou výstavbu domu. Za těch 30 let jsme postavili 350 domů.

Kromě toho děláme i doplňkové stavby – garáže, garážová stání, pergoly, zahradní domky. Těch realizujeme také nemalé množství.

Jaký je váš přístup k poměru kvalita/kvantita?

Tohle jsme ve firmě řešili už několikrát. Byly doby, kdy poptávka několikanásobně převyšovala naše kapacity. Ale rozhodli jsme se, že cestou růstu za každou cenu nepůjdeme. Už moc dobře víme, co jsme schopni zvládnout za rok tak, abychom měli stoprocentní jistotu, že vše uhlídáme a udržíme kvalitu.

Když domy uděláme perfektně, zákazníci se k nám vracejí – třeba chtějí časem postavit pergolu, zahradní domek nebo terasu. A to nám potvrzuje, že jdeme tím správným směrem. Jsme spíše menší až střední rodinná firma a nechceme růst za cenu kompromisů v kvalitě. Do určité míry v tom hraje roli, že je dnes obecně problém sehnat kvalifikované zaměstnance.

Dá se v dnešní době vůbec sehnat kvalitní řemeslník?

To je velký problém – a naprosto zásadní. Ale jako stavaři s tím sami nic moc nezmůžeme. My ve firmě dlouhodobě spolupracujeme s ověřenými lidmi. Ať už jde o naše zaměstnance nebo o subdodavatele – to jsou všechno lidi, kteří pro nás pracují už 15–20 let.

Jsme perfektně sehraní. Ten tým funguje výborně – všechny profese na sebe navazují. Externí firmy s námi rády spolupracují, protože vidí, že stavíme kvalitně a z dobrých materiálů.

Vaše firma je na trhu přes 30 let, za tu dobu proběhlo několik krizí. Jak jste se s nimi vyrovnali?

Samozřejmě jsme je pocítili. Finanční krize z roku 2008 se ve stavebnictví projevila trochu se zpožděním. Zakázky plánujeme na rok až rok a půl dopředu, takže se to naplno projevilo až kolem roku 2010–2011. Tehdy jsme zaznamenali pokles tržeb, dělali jsme i nějaká ekonomická opatření. Ale díky tomu, že jsme měli zajištěné zakázky dopředu, jsme to zvládli docela dobře.

A co pandemie?

Covid byl úplně jiná kategorie. Tam jsme naopak měli přetlak a poptávka byla extrémně vysoká. Jenže kvůli opatřením se některé věci zdržovaly a my jsme nestíhali vše realizovat tak, jak bychom chtěli. Byl to takový zvláštní boom. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to. Horší bylo, co nastalo potom.

Co tím myslíte?

Po covidu začala krize s materiály – jednak kvůli válce, jednak kvůli narušeným dodávkám. Stavebniny byly drahé a špatně dostupné. Vyřešili jsme to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s dodavateli. Měli jsme s nimi dobré vztahy, takže se nám snažili pomoct. V tom jsme cítili obrovskou výhodu.

Materiály několikanásobně zdražily a museli jsme je nakupovat dopředu ve velkém. Samozřejmě, když jdou ceny materiálů nahoru, musíte řešit, co s tím, když máte už uzavřené zakázky. Snažili jsme se jako firma eliminovat jakékoli navyšování cen vůči zákazníkům. Takže u některých zakázek jsme neměli skoro žádnou marži, někde byla snížená a někde byla prakticky nulová. Rozhodně jsme to ale nechtěli přenášet celé na zákazníka. Tohle byly asi nejtěžší chvíle za poslední období. Možná kromě toho, jak jsme vyhořeli.

Co se stalo?

Vedle nás fungovala firma, která se zabývala likvidací plastů. A právě u nich vznikl v roce 2018 obrovský požár – jeden z největších ve Středočeském kraji za posledních 10–20 let. Zasahovalo asi 100 hasičů, přijely dvě desítky aut, dokonce létal i vrtulník.

Požár byl tak silný, že přeskočil i k nám a poškodil naši nově zrekonstruovanou výrobní halu. Museli jsme kompletně měnit fasádu, okna, dveře, vrata. Shořela nám i část skladu s materiálem. Bylo třeba udělat velkou rekonstrukci celé budovy. Výrobu jsme tenkrát museli na čtyři měsíce přerušit.

Jak se za těch 30 let změnily požadavky klientů?

Na začátku si lidé vybírali mezi klasickým zděným domem a dřevostavbou. Hodně se ptali, zjišťovali si informace o dřevostavbách a my jsme jim vysvětlovali detaily. Nároky zákazníků nebyly tak vysoké a technologie nebyly takové jako dnes.

Dnes většina zákazníků už o dřevostavbě ví hodně, mají načteno a jsou rozhodnutí. Neřešíme s nimi už základní principy, ale spíš technické detaily. Zvýšily se i nároky na vybavení – dříve toho tolik nebylo, dneska je nabídka obrovská. Například žaluzie nebo chytrá stínicí technika je dnes naprosto běžná věc. Před 15–20 lety to tak nebylo.

Kdo dnes nejčastěji poptává dřevostavby?

Máme dvě hlavní skupiny: mladé rodiny (s dětmi i bez) a pak starší lidé, kteří si chtějí postavit dům na stáří. Často prodají byt nebo starší dům a staví bungalov, kde nejsou schody. Teď bych řekl, že převažují spíš ti starší – mají finance a staví více než mladší generace, která si to momentálně nemůže tolik dovolit.

Je něco, co brání dalšímu rozvoji dřevostaveb v Česku?

V první řadě legislativa, to se řeší dlouhodobě. U větších vícepodlažních dřevostaveb jde hlavně o požární normy. V posledních letech už se to ale trochu hýbe. Nás se to naštěstí tolik netýká, protože děláme hlavně rodinné domy. Zde ale pořád hraje roli myšlení lidí – spousta Čechů uznává jen a pouze klasickou zděnou stavbu, buď z cihel nebo z ytongu. Ale především mladší generace to má už trochu jinak – pro ně jsou dřevostavby moderní, ekologické, efektivní. A jdou do nich rádi.

Co považujete vy za největší výhody dřevostaveb?

Jednoznačně rychlost výstavby a dobré tepelněizolační vlastnosti. Pak samozřejmě ekologie, jelikož pracujeme s přírodními materiály. A co je potřeba zmínit – při stejné zastavěné ploše má dřevostavba větší užitnou plochu. Je to asi o 7–8 % víc. Za stejné peníze tak klient dostane větší prostor, což je velká výhoda.

Jaké mýty o dřevostavbách slýcháte nejčastěji?

Dřív lidé řešili, zda dřevostavby nehnijí, jestli je neohrozí požár nebo hlodavci a podobně. Ale dnes už za námi většinou chodí rozhodnutí klienti a tyto obavy tolik neslýcháme.

Bydlíte sám v dřevostavbě?

Ano, bydlím. Můj dům byl jeden z prvních, které jsme stavěli, žijeme v něm už asi 26 let. A určitě bych neměnil.

Takže není pravda, že dřevostavba vydrží jen pár let, jak říkají zlé jazyky…

Není. Díky tomu, že fungujeme na trhu už dlouho, máme za sebou i různé rekonstrukce našich domů i nejrůznější přístavby. Zrovna teď děláme modernizaci domu po 19 letech.

Potkáváme se tak s našimi domy i po letech. Máme díky tomu perfektní zpětnou vazbu. Ty domy jsou v naprostém pořádku. A dnes je děláme možná ještě lépe, s kvalitnějšími materiály. Takže jsme přesvědčeni, že ty stavby vydrží 80 nebo 100 let.

Stavěli jste nějakou zvláštní nebo atypickou stavbu?

Ano, někdy to může být trochu náročné, buď s ohledem na zákazníka, nebo na lokalitu. Dělali jsme třeba nahrávací studio, kde jsme museli řešit akustické konstrukce, měření hluku a podobně. Nebo jsme měli zákazníka, který chtěl nejrůznější atypické věci, třeba kulatá okna, což není úplně jednoduché.

Co se týče lokalit, měli jsme stavbu na kopci, kam se špatně dostávalo. Museli jsme používat velké traktory, protože se tam běžným autem nedalo vyjet. Nebo stavby na horách, kdy jsme materiál vozili rolbou nebo jsme si museli objednat frézu, aby nám vůbec prorazila cestu. A často se stalo, že během jediného dne to znovu zafoukalo. Dnes už tolik sněhu není, ale tehdy to byla běžná realita.

Jaké máte zkušenosti s úřady?

Myslím si, že systém byl poměrně slušně zajetý, ale od loňska se to zhoršilo. Od loňského roku je to nejhorší povolovací období za posledních 30 let. Máme případ, kdy jsme žádost podali před osmi měsíci a ještě pořád čekáme. Už se to trochu rozjíždí, ale doteď byl proces naprosto ochromený.

Kvůli tomu nebudeme schopni splnit plán výstavby na letošní rok. To se samozřejmě projeví i ekonomicky – čekáme mírný propad tržeb. Navíc to ovlivňuje i úvěry zákazníků – bez povolení banka neuvolní finance. Takže když není povolení, stavba stojí.

Jak se firma proměnila od svých začátků do dneška?

Určitě jsme se rozrostli, co do objemu i počtu postavených domů. Používáme lepší materiály, máme moderní vybavení, stroje i nářadí. Všechno je dnes rychlejší a efektivnější. Vývoj technologií je obrovský.

Když se ohlédnete za těmi 30 lety – jak je hodnotíte?

Asi takhle: Kdyby nás to nebavilo, tak to neděláme. Stavařina mě vždycky zajímala a dřevostavby zvlášť. Je skvělé vidět, jak rychle ten dům roste. Je to zajímavé i pro zákazníka, protože přijde na zelený pozemek a za 5–6 měsíců tam stojí dům. A my si řekneme: před pár měsíci tady byla louka. To je na tom krásné – že za námi něco zůstává.

Kdybyste se opět ocitl před 30 lety, šel byste do toho znovu?

Neřekl bych, že jsme někdy litovali. I když na začátku to bylo těžké, povědomí o dřevostavbách bylo mizivé – jejich podíl na trhu byl asi jen 1,5 %. Takže to bylo poměrně odvážné rozhodnutí. Ale dnes víme, že jsme šli dobrou cestou.

Přišla za ty roky nějaká větší krize, kdy jste zvažovali, že byste se stavěním domů skončili?

To bych neřekl. Samozřejmě problémy byly, hlavně v době, kdy po covidu materiály nesmyslně zdražily. To nás ekonomicky zasáhlo. Dostali jsme se do situace, kdy nás to poškozovalo, a přitom jsme to nemohli ovlivnit. Nezbylo, než ty materiály kupovat, i když byly o 100 % dražší. To bylo možná období, kdy jsme si říkali, že i když se snažíme, stejně to ekonomicky dopadá špatně. Bylo to dost náročné období. Ale skončit jsme přesto nechtěli.

Jak vidíte budoucnost dřevostaveb v Česku?

Myslím, že budoucnost vypadá slibně. Dřevostavby se dostaly do povědomí zákazníků, a především mladší generace o ně má zájem. Je ale důležité, aby firmy odváděly kvalitní práci. To může být do budoucna trochu problém.

Jak to myslíte?

Trochu se obáváme toho, že kvůli popularitě se do toho pouští i firmy, které s tím nemají zkušenosti. Pak může dojít k tomu, že vzniknou stavby, které nebudou splňovat požadavky, a to může poškodit celý obor.

Jinak si ale myslím, že dřevostavby mají stále prostor pro rozvoj, ať už u rodinných domů, bytových domů nebo ve veřejném prostoru.

Co děláte, když zrovna nestavíte?

Cestujeme s manželkou a také se zajímám o motorismus, jezdíme na motorce po celé republice. Hodně mě baví i zahrada, údržba trávníku a celkově technické věci. Jsem spíš technický typ už od mládí.

Jaké máte plány do budoucna?

Jako firma chceme zachovat stabilní provoz a vysokou kvalitu. Chceme zákazníkům postavit dům tak, jak si ho vysní, kvalitně a s výsledkem, za který se nemusíme stydět. Naší vizí je mít spokojené zákazníky.

A v osobním životě?

Osobně se snažím firmu dál udržet a rozvíjet. Člověk cítí velkou zodpovědnost, když se tomu věnuje tolik let. Mám i syna, který vystudoval střední stavební školu, takže je tam naděje, že bychom mohli být tři generace dřevostavbařů.

To zní skvěle. Ať se vám nadále daří a děkuji za příjemný rozhovor.

Také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.