Dřevěná skládanka Brettstapel: z malých kousků dřeva postaví velké domy

Brettstapel je specifický konstrukční systém výstavby z masivní dřevěných prvků, které k sobě nejsou připojeny pomocí adheziv (lepidel), šroubů nebo hřebíků. Neotřelý nápad se vylíhl již v šedesátých letech minulého století v hlavě německého profesora Julia Natterea, který s pomocí „skladby méně kvalitního dřeva“ Brettstapel řešil praktický nedostatek materiálu kvalitního. 

Skládačka ze slabých dílků

Jaký byl původní profesorův plán? Vzít desky ze dřeva nižší kvality a naskládat je za sebe, až vznikne silný „blok“. Rapidně tím zvýšil hmotnost takové struktury, ale přidal jí na pevnosti. Tento blok skládaného dřeva se pak už dokázal vyrovnat se zatížením, se kterým by si jinak poradilo jen kvalitní nosné dřevo.

Klíčem k úspěchu je masiv

Profesor Naterrer se pochopitelně nespokojil jen s pouhou skládankou: jeho vize spočívala v tom, že tyto seskládané bloky využíval k tvorbě masivních prefabrikovaných desek, které bylo možné využít ve stavebnictví jako jednotlivé nosné konstrukční prvky. První problém, se kterým se musel vypořádat, bylo, jak tyto desky méně kvalitního dřeva spojit dohromady?

Hřebíky nechme stranou

Na počátku přišly ke slovu hřebíky a šrouby, ale nefungovalo to. Dřevo plné železa se nedalo opracovávat bez rizika, že vám přetržená pila neskončí v oku. Začal tedy dřevo spájet pomocí dřevěných hmoždinek, kolíků z tvrdého kvalitního dřeva, které byly zasazeny do vyvrtaných děr v měkkých nekvalitních deskách. A to už fungovalo mnohem efektivněji. Výsledným produktem byly těžké bloky dřeva, které byly prosté chemikálií nebo železa.

Stabilita tvrdého dřeva

Následně byl k této technologii přidán další „upgrade“, tedy zasazení zpevňujících kolíků diagonálně hmotou dřeva. Díky tomu se stala z Brettstapel velmi pevná a stabilní struktura. Nehrozilo pak, že by se jednotlivé desky vyvázaly z objemu bloku.
Z čistě strukturálního hlediska si dnes výrobci bez problémů poradí s bloky 12-15 metrů dlouhými, případně sedmimetrovou šířkou panelů o hloubce 210-250 milimetrů.

Je libo most, kapli nebo obytný dům?

V konečném důsledku se tak Brettstapel stává velmi příhodným materiálem pro prostorově náročnější strukturní stavby (mosty, lávky). Cestu si začaly hledat i do praktického stavebnictví, konkrétně při montážích obytných staveb a komerčních objektů. Kromě své odolnosti jsou totiž levné (jejich největším zdrojem je nepříliš kvalitní dřevo), a navíc ekologické.

Dřevo, které hřeje…

Zvláště v posledních letech se klade důraz environmentální měřítka, ve kterých si Brettstapel stojí velmi dobře. Ve své biomase totiž váže extrémní množství uhlíku (je to hlavní výstavbový prvek organického dřeva), a je schopen toto množství zadržovat po celou dobu svého životního cyklu. Na kubík až 930 kilogramů, tedy ekvivalent emisní úspory, jako kdybyste dva měsíce nechaly auto doma v garáži.
A současně dává svou existencí prostor k zužitkování dřeva, které by jinak bylo označeno jako odpadní, palivové.

…a které dýchá

Podstatným rysem tohoto materiálu jsou i energetické úspory. Díky masivnosti vrstvení se spotřeba energie na vytápění snižuje až o 90 %. Pro Brettstapel hovoří také ekonomické charakteristiky: stavíte levně a rychle současně, obvykle bez potřeby těžké stavební techniky.

Potěšující je i výsledek: budova, konstruovaná z tohoto materiálu, šetří na izolaci a také na zařízeních určených k úpravě vnitřního klimatu.
Dřevěné stěny totiž „dýchají“, respektive lapají vzdušnou vlhkost. Relativní vlhkost vzduchu by neměla v místnostech přesahovat 50 % (méně je nekomfortní, více způsobuje plísně), a dřevo vnitřní klima dokáže vyladit. Dřevo si dobře stojí i pro své akustické vlastnosti. A samozřejmě, je materiálem silně estetickým, příjemným na dotek i oční kontakt. Vytváříte jím příjemné klima.