HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Historie garáží: Vznikly kvůli zápachu koní, součástí domů se staly po válce

Garáže slouží především jako bezpečné místo pro zaparkování vozu, čím dál častěji zde však uživatelé skladují i například kola, lyže a řady dalších věcí, které by v domě či bytě zbytečně zabíraly místo. Tradují se i historky o množství úspěšných hudebních uskupení a světoznámých společností, které spatřily světlo světa právě v garážích. Málokdo ovšem ví, kdy a proč se tato část domu stala jeho nepostradatelnou součástí. Jaká je tedy historie garáží a jak daleko sahá?


Garáž u rodinného domu
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Luxusní vozy páchly zvířaty

Historie garáží se datuje asi sto padesát let zpět, jejich přímým předchůdcem byla stodola či stáj. Ještě před nástupem aut totiž lidé nejprve potřebovali někde bezpečně schovat kočáry a povozy. Ty byly často otevřené, dřevěné, a tudíž náchylnější k poškození za deště či mrazu. Velký zlom nastal až s příchodem prvních automobilů. Majitelé těchto motorizovaných kočárů totiž museli řešit, že jejich vozy, které byly ve své době považovány za luxusní, páchnou zvířaty. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se proto stále častěji začaly objevovat stavby určené pouze pro uschování aut.

Kdy vznikl název „garáž“?

Garážím se začalo dařit zejména ve Spojených státech. Ačkoliv začátkem 20. století se jim ještě stále neříkalo garáž. Tento název odvozený z francouzského garer (v překladu chránit či poskytnout přístřešek) zlidověl až s postupem let. Právě 20. léta přitom pro garáže byla svým způsobem zlomová. Ve Spojených státech byly totiž přijaty zákony, díky kterým došlo k výrazné modernizaci silnic a dálnic. Výrazně tak rostl počet aut a s tím i garáží, zprvu zejména veřejných, které si lidé mohli pronajmout.

Mohlo by vás zajímat: Dřevěný domeček pro babičku přestavěli ze staré garáže

Garáže nebývaly součástí domu

V meziválečných letech se však majitelé aut čím dál častěji uchylovali k výstavbě samostatné garáže na vlastním pozemku poblíž svého obydlí. Garáže nebývaly součástí domu, uživatelé se je ale snažili alespoň sladit do stejných barev. Pevnou součástí domu se začaly stávat zejména v USA na přelomu 40. a 50. let, v Česku o tomto trendu můžeme hovořit až od porevolučních let.


Zdroj: Ben Babcock

Garáže se změnšovaly, a pak zase zvětšovaly

Důležitá byla i velikost těchto částí domů, která se odvíjela od rozměrů vozů. Ty bývaly zprvu větší, postupem času tak docházelo ke zmenšování garáží. S pořizováním více automobilů do jedné rodiny se však trend následně opět stočil opačným směrem. Dnes se podle odborníků doporučují rozměry 3 x 6 metrů pro jedno auto. Kromě parkování vozů či motocyklů přitom tento prostor v současnosti slouží i k jiným účelům. V českém prostředí nejčastěji jako dílna, sklad jízdních kol či lyží. Objevují se však i případy, kdy je garáž využívána jako místnost navíc, například ke sledování televize.

Experimenty s garážovými vraty

Obzvláště rychlým vývojem a řadou inovací prošla také garážová vrata. Ta byla původně stavěna stejně jako vrata od stodol. Dvoukřídlé dveře se otevíraly do stran a obvykle byly zhotoveny ze dřeva. Kvůli nepraktičnosti tohoto řešení, které vyžadovalo dostatek prostoru v okolí garáže, se postupně přešlo k používání výklopné varianty. Dříve byla i u nás populární plechová výklopná vrata. Na řadě starých garáží je ještě vidíme i dnes, zájem o ně už ale prakticky není.


Zdroj: Lomax

Ve Spojených státech ve dvacátých letech dvacátého století experimentovali i s rozdělením vrat do sekcí a zasouváním přes roh do jedné ze stran budovy. Největší ohlas měl ovšem vynález C. G. Johnsona z roku 1921. Přišel totiž se zasouváním vrat nad hlavu. Využil tak nejen prostor pod stropem, ale poskytl tím i dokonalé řešení zejména majitelům malých garáží s nízkým stropem. Jednalo se typově o velmi podobné řešení současnému sekčnímu typu vrat, který se v Česku v současnosti těší největší oblibě. Alternativou k němu je i posuvná varianta, u které vrata zajíždí do boku garáže.

Roste zájem o netradiční materiály i chytrá řešení

Postupných změn se dočkaly i využívané materiály. Dřevo používané pro vrata od stodol postupně nahradil plech, motiv dřeva však nevymizel. Začal se totiž lisovat právě do plechu. Uživatelé byli do té doby zvyklí na tři základní barvy – bílou, modrou a černou. Díky imitaci dřeva si však mohli sladit vzhled garáže s rámy oken. Tento trend trval asi patnáct let, v současnosti jsou populární zejména odstíny šedé a antracitové.


Zdroj: Archiv redakce

Úspěchu elektrického ovládání se vynálezce nedožil

Postupným vývojem prošlo také ovládání garáží. V dnešní době již standardně dostane každý uživatel k vratům i dálkový ovladač. Vůbec první elektrický ovladač přitom spatřil světlo světa už v roce 1926. Na svědomí ho měl již zmíněný Američan C. G. Johnson, rozmachu se tento typ dočkal až v 70. letech, a to zejména v zámoří. Česko mělo v tomto ohledu zhruba dvacet let zpoždění. V současnosti je však možné dálkové ovládání posunout ještě dál prostřednictvím připojení garážových vrat k systému takzvané chytré domácnosti. Tu pak může uživatel prakticky celou ovládat například pomocí chytrého telefonu.

Líbil se Vám tento článek? Kupte redakci kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!


Autor:
Ing. Petra Pacáková

Vydáno dne:
06.06.2019


Photocredit: Lomax

0 0


Související články:

Přízemní dům Nova 109

Dům měsíce v galerii
100 Dřevostaveb