Památkově chráněná palírna ožila, a to díky dřevěné rekonstrukci

Se stavební rekonstrukcí památkově chráněných objektů je v Norsku trochu potíž. Inspektoři z úřadů totiž neradi vidí, když se byť i neudržované letité ruiny z krajiny odstraňují. Jednou je to dědictví po předešlých generacích a je třeba si je považovat. Kdo jim dnes skutečně chce dodat nějaký smysl a využitelnost, musí si počínat současně velmi šetrně a přitom chytře. Zrovna jako tým profesionálů Bergersen Arkitekter kousek od Trondheimu.

I holý kámen si zaslouží ochranu

Právě tady, na vzdáleném předpolí přístavního města, kde krajina začíná připomínat ryzí severský venkov, se nachází rozsáhlá farma Ferstad. Stojí tu už hezkých pár staletí a hned několik jejich zemědělských objektů je zařazeno na seznamu památkově chráněných objektů. S jejich údržbou majitel problém nemá. Až donedávna ho trápilo spíš to, co by mohl udělat s bývalou palírnou, která je součástí jeho pozemku. Z té se totiž dochovala jen ruina kamenných obvodových zdí částečně skrytých pod navršeným valem. I ty však byly pod zmíněnou památkovou ochranou, byť původní stavbu připomínaly jen ve velmi hrubých obrysech.

Chce to respekt k minulosti

Plán byl prostý: oživit původní účel stavby a vybudovat z ní opět palírnu. Ale na proměny původního využití staveb jsou tu památkoví inspektoři hákliví. O to více se museli architekti do díla ponořit. Výstavba moderní palírny má totiž také svá přísná kritéria a teď bylo zapotřebí efektivně zkombinovat staré s novým. Byla to sice náročná práce, ale o to víc radostná.

„Převést starou a prakticky zapomenutou strukturu budovy do něčeho nového a užitečného vyžaduje víc než jen čas a energii,“ říká šéfarchitekt Kjetil Nordo. „Jde o to, že musíte cítit, že vaše práce zachovává kus dávné historie. Chce to respekt.“

Malá čínská krabička

Tým architektů dále vzpomíná, že projekt palírny ve Ferstadu trochu připomínal čínskou krabičku: Otevřete ji a uvnitř je další, menší. Prostě jedno překvapení za druhým. Třeba když se při odkryvu naneseného substrátu ukázalo původní kamenné dláždění. A tak pod vlivem této zkušenosti rozpracovali svou vizi rekonstrukce. Jak na to? Aby nenarušili charakter původní stavby (tedy oněch holých kamenných stěn), vsadili do jejich obvodu novou dřevostavbu. Ta nese střešní konstrukci, obepíná původní stěny a zároveň je konzervuje a kryje.

Původní styl zachovala i tesařská práce

Způsob, jakým byl sestaven krov přitom odráží tradiční norskou řemeslnou školu. „Nechtěli jsme do starého objektu vnášet nové řemeslné techniky, nepřišlo nám, že by tam patřily,“ říká hlavní architekt. Vnější stěnu ze štípaného kamene doplnila stylová jílová izolace, kterou pak vyhladilo dřevo. K tomu trámová střecha, nosná dřevěná konstrukce expandující do interiéru a navrch ještě stylový nábytek z masivu. V prostorách palírny byly zanechány původní kamenné podlahy, které už prověřila uplynulá staletí. Zato v místnosti, kde se nachází posezení pro hosty, je podlaha z dubového dřeva.

Létající střecha? Snad jen v plánech architektů

Trojvrstvá dřevěná střecha vizuálně vylehčuje objem původních kamenných stěn a do uzavřeného objektu o celkové výměře 130 metrů čtverečních vpouští stropními podhledy vyplněnými skleněnými panely dostatek přirozeného světla. Střecha trochu působí dojmem, že se nad objektem vznáší. Provozní části jsou od těch společenských (v současnosti využívaných jako bar) odděleny prosklenými dveřmi. Za nimi už se nachází 70 metrů čtverečních magického prostoru, který se zaplní destilační a varnou technikou.

Majitel si celý proces rekonverze a rekonstrukce stavby pochvaluje na nejvyšší míru. Místo kamenných ruin totiž získal účelný objekt, který v sobě nese pořádný kus historie. A když vše půjde podle plánu, bude dělat radost lidem ještě dlouhou dobu.