Jak se žilo v japonské dřevostavbě za dávných dob

Vstupním bodem do tradiční japonské dřevostavby bývá genkan, jakási miniaturní šatna, ve které odkládáte obuv. Uživatelsky nejvýraznějším rozdílem mezi tradičním japonským a naším domem je asi absence přesného programového využití místností. Naše i jejich kuchyně, koupelny, toalety jsou sice funkcí stejné, ale pro zbytek volného interiéru to už neplatí. Libovolná místnost ve středu japonského domu, obvykle nazývaná ima, se může stát právě tak hernou, jídelnou, studovnou, ložnicí jako společenským pokojem. Prohlédněte si tradiční japonské stavby také v naší fotogalerii.

Mohlo by vás zajímat: 10 neuvěřitelných japonských dřevostaveb

Univerzální místnost

Této rozmanitosti v účelu je pak podřízeno veškeré bytové vybavení. Je snadno přenosné a mobilní. A může být velmi jednoduše modifikováno s pomocí nejrůznějších paravánů a přepážek. Stabilní úložný prostor, ať už na ložní prádlo, ubrusy, závěsy nebo oblečení, se nachází v oshiire, tedy důmyslně umístěné vestavěné skříni s posuvnými dveřmi, která je pevnou součástí stěny. Obvykle se otevírají směrem ven do vnějšího prostoru chodby, která obkružuje centrální ima.

Stěny průhledné a průsvitné

Navázané místnosti jsou obvykle odděleny dřevěnými posuvnými dveřmi s papírovou neprůhlednou výplní, tzv. fusuma. Tím se odlišují od posuvných dveří shoji, jejichž výplň je velmi tenká a průhledná. Slouží jako náhrada oken, umožňují prostup světla do interiéru. Obvykle se nachází podél obvodu chodby s dřevěnou podlahou roka. Ta odděluje vnější a vnitřní část domu a je současně i starým bezpečnostním opatřením. Případný průnik nezvaného hosta v noci do domu by právě kročeje po dřevěné zpívající podlaze prozradily.

Mohlo by vás zajímat: Trendy ve stínění: Smart žaluzie, japonské stěny i umělecké dílo

Nepřítel č. 1: vlhko

Výrazný přesah zdobené střechy (buď z došků, rýžové slámy nebo pálených jílových tašek), usazené na masivních dřevěných trámech, zajišťoval maximální komfort obyvatel uvnitř. Pokud vám tedy nevadí průvan. Vzdušný a průběžně čerstvým povětřím provívaný interiér byl totiž životní nezbytností. Proud vzduchu vysušoval vlhká místa a bránil kondenzaci vodních par. S tím souvisí také minimum nábytku, který by byl přistavený ke stěnám. Vysoká vlhkost totiž nepředurčovala japonské domy k dlouhé existenci, tedy alespoň ne v našem pojetí. Přežíval materiál, ale nikoliv sama stavba.

Dům pro příští generace Japonci nestaví

Tento trend si ostatně Japonci drží i dnes a průměrná životnost moderních domů nepřesahuje 22 let. Pak následuje demolice a nová stavba. V Evropě se například novostavby podílí jen na 10 % celkového obratu obchodu s nemovitostmi, 90 % tvoří domy již pamatující nějakou tu generaci. V Japonsku je to přesně naopak.

Mohlo by vás zajímat: Jak v Japonsku přistupují k moderním dřevostavbám?