Je bezpečné jíst výpěstky z městských zahrad? Odpovědi možná nepotěší

Odborníci mají poměrně jasno: pokud lidé z měst budou trávit čas na čerstvém vzduchu a věnovat se psychicky uklidňující činnosti – zahradničení, je vše v nejlepším pořádku. Hodnota městských zahrad však nespočívá jen v relaxační nebo estetické funkci. Městské výpěstky se proto přirozeně objevují i v domácích kuchyních nebo na tržištích. A to už by prý mohl být trochu problém. Záleží, jak pečliví budete při jejich zpracování. Na co si dávat pozor?

Fotogalerie:

i Foto: USDA Photos by Lance Cheung, Gabriel Kamener, Sown Together, infomatique, lblanchard

Olovem zatížená úroda

Problémů s možnou kontaminací ovoce a zeleniny vypěstovaného ve městě je víc, ale patrně ten nejpalčivější souvisí s olovem. Ano, dnešní pohonné hmoty a nátěrové barvy jsou většinou již bezolovnaté. Ale olovo se po desetiletí koncentrovalo v městském prostředí, a ve formě nepatrného prachu může být stále vyfoukáváno i na vaši milou střešní zahrádku.

                Čtěte dále: Zelená střecha je zahradou ve městě

Dobrá zpráva? Tento toxický kov se nedostane "dovnitř" výpěstků. Jen se usazuje na jejich povrchu. V tomto případě tedy postačí, když plodiny, které byly přímo vystaveny povětří, důkladné odmočíte ve vodě.

Není kytka jako kytka

Rostliny se s toxickými látkami ve svém nejtěsnějším okolí vypořádávají různě: jiné finty využívá kořenová zelenina, odlišné pak třeba ta listová. Cizorodé látky buď nerozlišují, stahují je do listoví, ukládají v kořenovém systému, vylučují. Variant je spousta. V podstatě ale pokaždé stačí dopřát výpěstkům ze země pořádnou lázeň a je hotovo.

Zajímavou cestou, jak snížit příjem kontaminantů rostlinami v městských zahradách, je i práce s hnojivy. Pokud má díky nim rostlina dostatek živin, nemá obvykle potřebu "pátrat a lovit" svými kořínky v půdě, a tím pak do sebe dostávat další škodliviny.

                Čtěte dále: Založení zeleninové zahrady: Návod krok za krokem

Co je nad zemí, omýt…

Základní doporučení, kterého by se měli úspěšní městští zahradníci držet, zní: když budete jíst jen to, co je nad zemí, bát se moc nemusíte. Již dříve se ukázalo, že kapusta dřeňová nebo keříky rajčat, které rostly na půdě s vyšší koncentrací arsenu a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), obsahovaly ve skutečnosti jen velmi nízké koncentrace těchto nebezpečných látek.

… a to z pod země opatrně

Horší je to v případě plodin, které „rostou v zemi“. Na své střešními zahradě totiž můžete zrovna tak jako bylinky pěstovat i mrkev nebo petržel. A tam už je starost o zdraví na místě, byť pořád záleží případ od případu. Příjem kontaminantů u těchto plodin, zejména olova, se totiž většinou pohybuje těsně v limitu nebo lehce nad limitem, který doporučuje Světová zdravotnická organizace.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Limity, na které naštěstí nedosáhneme

Podstatné je, jak často se této mírně zvýšené či lehce nadlimitní koncentraci škodlivin vystavujete. Panika prý není na místě: více než půl roku sezóny naše městské zahrady stejně neplodí, a je vcelku nepravděpodobné, že byste si každý den v roce dopřávali jednu vlastní decentně toxickou mrkvičku. Samozřejmě, pokud tak činíte, svému zdraví už moc neprospíváte. Umírněnost v konzumaci je tedy na místě, i když máte z vypěstované úrody radost.