Úplně jiná dřevostavba: Obvodové stěny o tloušťce pouhých 17 cm

Velkou část obvodových stěn tvoří prosklené plochy

Obvodové stěny tvoří převážně velké prosklené plochy, které díky více komorám velmi dobře izolují. V zimě nám propouštějí do místností sluneční teplo a mají i přidanou funkci, že umějí sálavě topit s velmi vysokou účinností, takže v domě nemusí být (ani není) žádný jiný zdroj tepla. Uvnitř zasklení (v komoře nejblíže exteriéru) je navíc integrované automatické reflexní stínění, takže ani v létě při oslunění se místnosti nepřehřívají. Projděte si naše tipy v galerii fotek.

Fotogalerie:

i Foto: 100 dřevostaveb, Michal Bílek, Shutterstock, Pexels

Menší část obvodových stěn tvoří neprůhledné plochy, které díky použité reflexní izolaci zvyšují úspornost celého domu. Na tyto plochy se zaměřím nejdříve. O oknech a jejich funkcích si můžete přečíst v článku o víceúčelových oknech.

Izolace s nejlepšími tepelnými i akustickými účinky

Abychom docílili v tloušťce 17 cm potřebného izolačního účinku (tepelného i akustického), nebudeme připouštět jiné alternativy izolace, ale popíšeme skladbu, která je pro zajištění nejlepších parametrů potřeba.

1. Nejprve podložíme stropní trámy svislými latěmi 40 × 60 mm. Vzdálenost mezi nimi cca 150–180 cm s ohledem na umístění oken, kdy tyto vertikální latě tvoří jejich interiérové boční ostění. V rozích domu jsou latě dvě a vyztužené v celé výšce ocelovým vinklem – tím je podepřen strop o podlahu.
2. Na svislé latě se připevní vodorovný rošt, tvořený CD profilem s vloženou latí 30 × 50 mm (proti průhybu).
3. Vodorovný rošt a svislé latě se směrem do interiéru zaklopí akustickým sendvičem: nejprve OSB, na něj pěnová folie a do interiéru buď akustický sádrokarton nebo lépe MGO deska (která je navíc nehořlavá, z pouze přírodních materiálů, vyráběná za studena, tedy i ekologická a vytvářející díky své nasákavosti vodních par i velmi zdravé klima, podobně jako hliněná omítka).
4. Nyní již z exteriéru zpevníme celou obálku pomocí diagonálních latí 40 × 60 mm připevněných do stropního trámu i do vodorovného roštu a podlahového trámu. V tomto prostoru až k interiérovému sendviči je vedená elektroinstalace.
5. Dalším krokem je aplikace reflexní izolace (viz níže její bližší popis), resp. její napojení na stropní a podlahovou izolaci, která se ponechávala přesahová 20 cm na všechny strany. Přes ni se šroubují vertikálně latě 60 × 40 mm až do diagonálních latí. Vertikální latě tvoří větranou mezeru mezi fasádním obkladem a izolací a také vnější boční ostění oken. Montují se v takové vzdálenosti od sebe, aby na ně mohly být připevněny fasádní obkladové desky pokud možno bez zbytečného prořezu. 

Tepelné i akustické parametry docílené touto skladbou jsou srovnatelné s perfektně zateplenou zdí.

Photocredit: 100 dřevostaveb

Jak funguje reflexní izolace

Použitá reflexní izolace vytváří při správné aplikaci celkem 10 funkčních komor vždy s jednou reflexní (pokovenou) stranou.

Photocredit: 100 dřevostaveb

Všechny její vrstvy jsou tenké jen několik jednotek mikrometrů, takže vedou teplo velmi špatně. Jakmile se stěny bublinek rozehřejí, nabyté teplo ihned vyzáří. Díky reflexními vrstvám, které je obklopují, se infračervené záření odráží zpět, stejně jako se od stěn odráží viditelné světlo v zrcadlové místnosti a nikam se neztrácí. Proto se touto reflexní izolací, aplikovanou správně tak, aby z obou jejích stran byla vzduchová mezera, dosahuje stejného izolačního účinku jako u 36–40 cm běžné tepelné izolace. Tento výsledek navíc potvrzují srovnávací měření spotřeby i tepelně technické výpočty. Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si náš článek o reflexní izolaci.

A pro ty, kteří nechtějí tato fakta přijmout, a reflexní izolace odmítají prostě z principu, doporučuji k přečtení diplomovou práci z VUT pana Bc. Petra Šota, který pod vedením Prof. RNDr. Ing. Stanislava Šťastníka, PhD. anonymně změřil 13 různých reflexních izolací a to tak, aby podmínky měření co nejvíce odpovídaly reálné aplikaci do staveb. Izolaci, kterou používáme zde pro naši ilustrační dřevostavbu, naleznete ve výzkumné práci pod vzorkem č. 9.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Novela stavebního zákona má posvíceno na černé stavby. Jaké budou postihy?

A nyní k akustice

Hlukový útlum obálky našeho domu zajišťuje velmi mnoho vrstev oddělených vzduchovými mezerami. Největší účinek má akustický sendvič v interiéru, neboť je tvořen dvěma celoplošnými deskami s rozdílnými rychlostmi šíření zvuku a hlavně pěnovou folií mezi nimi, která pohlcuje jejich vibrace, vzniklé absorpcí zvukových vln. Reflexní izolace, přestože je velmi lehká, díky mnoha měkkým vrstvám a komorám mezi nimi významně narušuje přenos zvuku a především výborně pohlcuje vlny způsobené vibrací deskových materiálů z obou stran. 

I fasádní obkladové desky, byť jsou umístěné na větrané mezeře, mají citelný účinek, protože podstatnou část hluku odrazí, a díky své hmotnosti významnou část zvuku pohltí do sebe, čímž se rozvibrují, ale protože jsou od zbytku konstrukce odděleny měkkou izolací, nedochází k přenosu vibrací z jedné strany stěny na druhou. Do větrané mezery dole u podlahy tak pronikne asi jen 50 % akustického tlaku od venkovního zdroje, o jehož útlum se postarají ostatní vrstvy obvodového pláště.

Montáž oken a dveří z hlediska akustiky

Z hlediska akustiky je vhodné zmínit i montáž oken a dveří. Mnoho stavebníků připevňuje okna ke konstrukci pevně (pomocí vrutů) a to je chyba nejen z hlediska akustiky, ale i rizika vzniku prasklin v budoucnosti. Zasklení v oknech má totiž zcela jinou roztažnost než konstrukce domu, a protože v naší dřevostavbě uvažujeme o velkých prosklených plochách, je tento rozdíl ještě více patrný. 

Z pohledu akustiky je sklo těžký materiál, který dobře pohlcuje nízké frekvence. Ty jsou schopny ho významně rozvibrovat a je-li okno pevně spojeno s domem, přenášejí se tyto vibrace do konstrukce domu, které pak sekundárně vytvářejí hluk (jinými slovy – zpívající sopranistku pod okny přišroubovanými do konstrukce téměř neuslyšíme, ale dunění mostu od projíždějícího vlaku vzdáleného půl kilometru od domu nebo přelet letadla už sklo rozvibruje a pevné spojení okna s konstrukcí domu toto vlnění už přenese). Proto je vždy důležité dbát na to, aby všechna okna byla kotvena ke konstrukci domu pružně (u nás do vnitřních i vnějších svislých latí ), a to na kotvy a mezery vyplněné komprimačními páskami a okraje přelepené paro-páskami napojenými na reflexní izolaci.

Kde můžeme čekat problémy s přenosem hluku?

S přenosem hluku přes obvodový plášť tedy problém nebude. Kde však problém s přenosem zvuku očekávat můžeme, jsou nosné příčky tvořené CLT panely. Díky homogennímu a lehkému materiálu a také jejich malé tloušťce bude jejich hlukový útlum nedostatečný, aby zajistil soukromí mezi místnostmi, jež od sebe oddělují. Existuje ale snadná pomoc. Stačí z jedné jejich strany vytvořit vrstvu, ve které se rychlost zvuku zásadně změní – tedy něco jako akustický sendvič. A to lze docílit mnoha materiály v kombinaci s něčím měkkým uprostřed. Třeba nalepenou pěnovou folií o tloušťce 3 mm, zaklopenou sádrokartonem.

Ostatní příčky, které nosné nejsou, lze stavět zcela běžným způsobem – tedy sádrokartonová konstrukce, vyplněná zhutnělou měkkou hmotou (třeba minerální vatou – čím více zmáčknutou, tím pro akustiku lépe) a z obou stran zaklopená sádrokartonovými deskami.