Energeticky soběstačná dřevostavba uprostřed města. Jak se v ní žije?

Architekt Jim Olson, proslavený projekty luxusních rodinných domů prakticky po celém světě, osobně preferuje skromnější měřítko. A tak když se před třemi lety pustil do návrhu vlastního obydlí, vsadil na nenáročnost a maximální funkčnost. Jak toho dosáhl? Vybral si dva zásadní parametry, kterých se držel. Chtěl dům ekologický, a proto si vybral dřevostavbu. Požadoval také, aby obydlí bylo energeticky plně soběstačné. Výsledek? Nevšední stavba s nulovou uhlíkovou stopou, o které rád hovoří jako o Chatě ve městě.

Místo obýváku radši kousek zahrady

Možná to nebyl přímo záměr, ale tímto projektem zhmotnil sen tisíců lidí. Těch, kteří sice bydlí ve městě, ale chtějí do svého okolí pustit i kus přírody. I za cenu toho, že oželí pár metrů čtverečních obývacího pokoje. „Je to prostě nový trend moderního a kompaktního bydlení,“ říká Olson. „Pro ty, kteří chtějí ve svém domě skutečně žít, a ne jen přežívat.“ Na 220 metrech čtverečních stavební parcely (nepočítaje v to garáž) tak kladl stejný důraz na samotný dům i zahradu, která je jeho nedílnou součástí. Vidíte ji z každého okna domu.

Splynutí techniky s přirozeností

„Vlastní dům beru jako útočiště před vnějším světem, místo, kde mohu být sám sebou.“ Někdy je prostě to nejlepší, co můžete dělat, okopávat záhonky. Jenže kde je ve městě vzít? A tak je dům vlastně malým zeleným ostrůvkem v husté rezidenční zástavbě amerického Seattlu. Co tu určitě nepřehlédnete, je ozeleněná zatravněná střecha, nad kterou se nachází solární instalace. To první řeší problém s tepelnou izolací a zadržováním vody, to druhé je odpovědí na to, jak získávat čistou energii. Praktických vychytávek je tu víc.

Tepelné čerpadlo, vyhřívání podlahy, dokonalá izolace vnější obálky, trojvrstvá izolační skla. A také vodosběrná nádrž s jezírkem, která je zdrojem vody pro zálivku zahrady. Snoubí se tu tedy prvky technicky pokročilé s těmi, které můžeme označit za přirozené. Kombinace je to maximálně přitažlivá a plně funkční. Myšlenka, že každý může svým životním stylem a domem, který obývá, změnit svět v lepší místo pro život, odtud přímo sálá. Ideu o nezbytné udržitelnosti stavby sdílí oba její obyvatelé.

Dům, který hřeje na pohled

Jim Olson totiž tráví většinu času na cestách nebo v kanceláři ve Washingtonu. Dům ale není prázdný, žije v něm i jeho družka, etnoložka Melissa Haumerson. „Známe se spolu už padesát let a za tu dobu jsme se o sobě hodně naučili.“ Ani jeden z nich nechtěl šedivý dům. „Oba preferujeme teplejší tóny.“ A načervenalá lakovaná borovice spolu s cedrem je přesně to pravé. Architekt sice rozhodl o vnějším vzhledu domu, ale návrh interiéru opanovala Haumersonová. Z četných dekorací, které odkazují na původní obyvatele Severní Ameriky, je to dost patrné.

Ke štěstí stačí málo

Dům ale nepůsobí dojmem odkladiště exponátů muzea, vyzařuje z něj velmi vlídná energie zabydleného hnízda. Pod vyvýšenou střechou a za prosklenými stěnami se tak skrývá překrásný soubor chytře rozvržených místností. Prakticky všechny jsou vedeny ve dřevu. Podlaha, stěny i stropy jím dýchají. Dřevěný dekor i nábytek dodává domu kompaktní charakter, který těží z dostatku přirozeného světla a zelené kulisy obvodové zahrady. „Ukazujeme lidem, že i v malém kompaktním domě můžete být spokojení, když kolem sebe budete mít kousek přírody.“

Líbil se Vám tento článek? Kupte autorovi kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!