Pasivní domy 4.díl - Technické vybavení v pasivním domě

Technické vybavení v pasivním domě musí splňovat čtyři požadavky:

• Musí sloužit silně snížené spotřebě tepla pro vytápění.
• Musí sloužit zásadně stejně vysoké potřebě užitkové vody jako u normálního nebo  nízkoenergetického domu.
• Musí obsahovat vysoce účinnou rekuperaci odváděného vzduchu.
• Mělo by být technicky a ekologicky efektivní a mimoto ekonomicky výhodné.

Topení zbytkovým teplem

Minimální tepelné zatížení pasivních domů od cca 10 W/m² vede k tomu, že např. rodinné domy se 150 m² obytné plochy vyžadují v nejstudenější den celkový tepelný výkon pouze 1,5 kW, zatímco velká část topné periody dokonce ještě méně. Konvenční zařízení pro vytápění tak malého výkonu na plyn, olej, dřevo jsou k dispozici ve velmi omezeném rozsahu. Pro rodinné pasivní domy existují vhodné topné výkony u tepelných čerpadel.

Distribuce tepla u pasivního domu

Daná možnost v pasivním domě, přivádět do jednotlivých prostor nezbytně nutné teplo pro vytápění výhradně přes přiváděný vzduch, umožňuje vynechat celý konvenční distribuční systém tepla pro vytápění (otopná tělesa a vedení). V přívodním kanálu je pouze zabudován registr teplého vzduchu, který je přiváděn z horké vody nebo z horkého vzduchu. To značně zjednodušuje technické vybavení domu. Minimální množství tepla pro vytápění je možno ale zásadně také odejmout okruhu užitkové vody jako snížení recirkulace.

Bude Vás zajímat: Přímotopy: Kdy se vyplatí?

Užitková voda

Zásobování obytných budov užitkovou vodou je poznamenáno krátkými vysokými výkonovými špičkami během sprchování nebo napouštění vany. Proto, aby nemusela být výrobní zařízení zbytečně příliš dimenzována, byly většinou instalovány zásobníky. Umožňují vysoký krátkodobý výkonový odběr bez závislosti na výkonu výroby tepla.

Větrání v pasivním domě

Photocredit:

K dosažení nízké úrovně energetické spotřeby požadují pasivní domy vysoce efektivní rekuperaci tepla odváděného vzduchu. Díky intenzivnímu úsilí výrobců je dnes k dispozici řada zařízení s řízenou cirkulací a s rekuperací tepla více než 90 % se zároveň nízkou spotřebou elektrického proudu. Aby se jednoduchými prostředky zabránilo možnému namrzání odvětrávaného vzduchu ve výměníku tepla při minusových venkovních teplotách, je v pasivních domech většinou přiváděn čerstvý vzduch nejprve skrze výměník tepla skrytý v zemi ve formě plastové roury. Cestou se v zimě ohřeje až nad bod mrazu, v létě může být výměník využit k předchlazení venkovního vzduchu. K dlouhodobému zajištění hygieny vzduchu, musí být zařízení řízené cirkulace vybavena výkonnými primárními filtry, které především zabraňují naplnění vedení nečistotami. Síť vedení by měla být mimoto schopná čištění. To vyžaduje stabilní materiál pro trubky, hladké stěny trubek a pokud možno přímé uložení trubek a u delších tras trubek zabudování přístupných revizních otvorů.

Solární tepelné zisky

Z pasivního domu, jako z každého jiného domu, uniká v zimě teplo přes podlahy, stěny, střechy, okna a dveře a větráním. Zároveň dům získává teplo slunečním zářením a z vnitřních zdrojů tepla (osoby, přístroje a světla). Tepelné ztráty pasivního domu jsou velmi silně minimalizovány díky silné tepelné izolaci, obzvláště dobré izolaci oken a tepelné rekuperaci odváděného vzduchu v porovnání s běžným domem. Solární a vnitřní tepelné zisky jsou však stejně vysoké. Pro celkovou energetickou bilanci pasivního domu hrají procentuálně mnohem větší úlohu, než u normálního domu.

Bude Vás zajímat: Vyplatí se solární ohřev vody?

Kompaktnost pasivního domu

Tepelné ztráty transmisí pasivního domu stoupají lineárně s velikostí ploch pláště přenášejících teplo vytápěného jádra budovy. Fasády nebo střešní výstupky jako arkýře, výřezy nebo vyložení vždy zvětšují při stejné užitné ploše plochu přenášející teplo a zvyšují tepelné ztráty. Energeticky je proto výhodné realizovat výtvarně žádoucí členění domů takovými nástroji, které pokud možno způsobí malé zvýšení povrchu ploch nebo stavebními částmi, které nepatří k termickému plášti budovy - představené balkony, schody nebo nevytápěné části budovy.

Kompaktní tvar pasivního domu nemusí znamenat pouze krychli.

Závěr

Často je vyjadřována obava, jestli značná spotřeba tepelně izolačních materiálů u pasivních domů není ekologicky méně výhodná než efekt z úspory topné energie. Studie spotřeby primární energie tepelných izolantů již ale dlouhodobě prokazují, že výroba vhodné tepelné izolace tloušťky 25-35 cm se vždy ještě několikanásobně amortizuje. Je ale nesporné velmi rozdílné využití zdrojů tepelných izolantů z tvrdé pěny, minerální vlny, celulózy nebo tepelných izolantů na bázi dřeva. Nelze přehlížet, že podstatná spotřeba primárních zdrojů pro konvenční novostavby vzniká spotřebou železobetonu, kovů a vysoce pálených cihel a nikoli tepelně izolačních materiálů.

Pro racionální aplikaci výstavby pasivních domů v masovém měřítku budou zapotřebí architektonická a inženýrská kázeň ve všech stupních projektu až po návrh detailu, vysoce kvalifikované a řemeslné zpracování, minimální až nulová tolerance chyb v technickém řešení a především motivace a transfer know-how u všech dotčených aktérů. Mnoho z toho vzniká z vlastního zájmu zainteresovaných. Úkolem stavební politiky státu zůstává především takové procesy podporovat a urychlovat, aby byla jejich vlastní dynamika orientována k společnému prospěchu.

Tento článek uzavírá seriál o pasivních domech. Našli jste informace, které jste hledali? Pokud Vám stále některé odpovědi chybí, napište dotaz do Poradny nebo navrhněte vlastní téma článku.