Banální chyby způsobují úniky tepla a zatékání do konstrukce

Převislé a ustupující konstrukce

Pod obecné označení převislých a ustupujících konstrukcí spadají: lodžie, balkony, římsy, arkýře, ustupující podlaží a atika. Zjednodušeně se tedy jedná o vodorovné nosné konstrukce, jež vystupují, nebo jsou naopak zasunuty mimo líc fasády.

Fotogalerie:

i Foto: Alexandr Davronov (Wikipedia CC 4.0), Philomenon (Flickr CC 2.0), jingoba (Pixabay), arsalan, Tan2 (Pixabay)

Co hrozí při špatném provedení konstrukce?

Tyto konstrukce jsou velice zatíženy povětrnostními vlivy, a proto není radno podcenit jejich správný návrh i samotnou stavbu. Mimo to také obsahují velké množství detailů, které by vás v případě špatně provedené stavby mohly přijít v budoucnu draho:

• špatné napojení na obvodový plášť = pronikání vlhkosti do domu,
• špatné vytažení hydroizolace = rozklad materiálů použitých v konstrukci,
• špatné kotvení zábradlí = nebezpečí úrazu (obzvlášť ve velkých výškách),
• špatné řešení tepelných mostů = únik tepla z objektu,
• špatné ukončení souvrství = zvýšení rizika mechanického poškození konstrukce.

Absurdní chyby, které Češi udělali na svých domech

Lodžie není balkon. Pozor na to

Hlavní rozdíl mezi lodžií a balkonem spočívá v tom, že lodžie je částečně uzavřená a má střechu, zatímco balkon je otevřený a vlastní střechu nemá. Balkon navíc vystupuje z budovy a není uzavřen na všech stranách, na rozdíl od lodžie.

Konstrukční okénko:

Lodžie mají po stranách nosné stěny, na které se ukládá nosná, oboustranně vyložená deska. V detailu se řeší zejména: odvodnění lodžie, napojení na fasádu, detail u okapu, zábradlí, ukončení souvrství a nášlapná deska.

S balkonem je dům vystaven riziku tepelných mostů 

I balkony mají svá potenciální rizika v případě odbytě provedené stavby. Špatně provedený balkon je náchylný k pronikání vody nebo vlhkosti do konstrukce, což může vést k:

• poškození materiálů,
• strukturálním problémům,
• rozvoji plísní a hniloby,
• snížení životnosti budovy.

Dřevěné balkóny jsou tvořeny většinou převislými dřevěnými stropnicemi. Ty jsou v případech zatížení nebo vyložení podepřeny šikmými vzpěrami (popis konstrukce). 

Železobetonové (ŽB) balkony tvoří monolitická nebo montovaná (prefabrikovaná) ŽB vetknutá deska, uložená po obvodu konstrukce nebo vyložená nosná stropní konstrukce – zde je nutné myslet na vzniklý tepelný most (popis konstrukce).

Kovové balkony jsou neseny ocelovými nosníky z válcovaných nebo lisovaných profilů zakotvených v nosné konstrukci (popis konstrukce).

Nosná konstrukce kamenných balkonů je tvořená kamennou deskou kotvenou do stropní nosné konstrukce (popis konstrukce).

Konstrukční okénko:

Balkony konzolovitě vystupují před líc budovy v úrovni stropní konstrukce, přičemž vyložení balkonové desky je minimálně 900 mm. Délka desky je závislá na tvaru a konstrukci stropu, na který navazuje. Důležité je také myslet na detaily, mezi něž patří spád (minimálně 2 %) a přechod na nášlapnou konstrukci.

Římsy jsou velice praktickým prvkem u všech objektů 

Praktické využití římsy spočívá ve dvou stěžejních aspektech:

1. Zabrání přehřívání interiéru a sníží potřebu chlazení v horkých obdobích.

2. Římsa slouží jako ochrana proti srážkové vodě, která by jinak mohla snižovat těsnost oken.

Pokud je římsa špatně navržena, provedena nebo je její údržba zanedbávána, bude představovat určitá rizika. Řeč je převážně o vlhkosti, narušení statiky a poruše těsnosti. 

Konstrukční okénko:

Pokud není římsa správně odvodňována, dochází k pronikání vlhkosti do konstrukce budovy, což vede k poškození materiálů a rozvoji plísní a hniloby.

Nesprávně provedená římsa také narušuje těsnost mezi okenními a dveřními otvory. Následkem jsou pak problémy s izolací a průnik vlhkosti do budovy. Prohlédněte si ve fotogalerii 4 různé kategorie říms.

Považuje se pavlač za přežitek?

Hlavní rozdíl mezi pavlačí a balkonem spočívá v jejich umístění a velikosti. Pavlače jsou delší a na vyšších patrech budovy, často s přístupem ze společných chodeb nebo galerií. Na rozdíl od balkonu jsou pavlače obvykle odděleny od interiéru okolními stěnami.

Konstrukční okénko:

Pavlač je přístupová komunikace k jednotlivým bytům (nebývá chráněna před povětrnostními vlivy). A stejně jako balkony jsou právě i pavlače řešeny na stejném konstrukčním principu – vystupují před líc budovy (min. 900 mm), jsou v úrovni stropu a musí být navrženy s min. 2% spádem.

Arkýř je uzavřená konstrukce. Má budoucnost?

Arkýře poskytují prostor uvnitř budovy, čímž zvyšují užitnou hodnotu domu. Často mají velká okna a prosklené stěny, které umožňují průnik většího množství přirozeného světla do vnitřního prostoru.

Ohrožení stavby způsobené arkýřem může nastat, pokud není správně navržen, proveden nebo je jeho údržba zanedbávána. Arkýře vyžadují stabilní a pevné napojení k budově. Nesprávně provedený arkýř je náchylný k pronikání vody nebo vlhkosti do konstrukce budovy (rozvoj plísní a hniloby). Obdobně jako balkony jsou i arkýře náchylné na tepelné ztráty, nejsou-li řádně izolovány.

A jestli mají arkýře budoucnost? Ano. Moderní architektura je stále využívá jako designový prvek.

Konstrukční okénko:

Arkýře předstupují před líc budovy a vytváří kompaktní prostor z interiéru. V celém podlaží je arkýř samostatně vynášenou konstrukcí (= není zatížen horním arkýřem a nezatěžuje spodní arkýř).

První arkýř budovy je tedy v druhém nadzemním podlaží (2. NP) a ten poslední je ukončen terasou nebo šikmou střechou. Minimální světlá výška mezi pochůznou plochou přilehlého NP a spodním lícem arkýře je 3 metry.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

18letý Erik postavil jako maturitní projekt dům

Ustupující podlaží = finančně nákladná terasa

Ustupující podlaží se provádí z důvodů vytvoření teras a balkonů, vylepšení estetického vzhledu a optimalizace slunečního osvětlení. V mnoha případech představuje určité výzvy a potenciální rizika pro stavbu. Je nutné podotknout, že jeho konstrukce je velice náročná na odvodňování.

1. Sklon terasy
Sklon je navrhován tak, aby voda volně stékala směrem k odvodňovacím žlabům nebo odtokovým otvorům (minimálně 2% spád).

2. Odtokové žlaby
Na okraji se často umisťují odtokové žlaby, které zachycují a odvádějí vodu. Tyto žlaby jsou propojeny s odpadním systémem budovy.

3. Odtokové otvory
V některých případech se místo odtokových žlabů používají odtokové otvory ve stěnách nebo podlahách teras.

4. Hydroizolace
A samozřejmě správná volba hydroizolace. Ta je důležitá především pro zabránění průsaků vody do konstrukce.

Konstrukční okénko:

Ustupující podlaží se realizuje u větších rodinných domů a bytových domů situovaných do svažitého terénu. Podlaží ustupuje o celou délku traktu nebo o jeho část. Svislé zdivo se zakládá zpravidla vložením průvlaku do stropní konstrukce podlaží.

Atika je horní zakončení svislého zdiva

Jedním z praktických využití atiky je možnost zakrytí neestetických prvků na střeše (ventilace, komíny apod.). Velice dobře slouží také jako ochrana proti povětrnostním vlivům.

U špatně provedené konstrukce dochází k problémům s odvodněním. Pokud atika nezajišťuje dostatečné odvodnění, voda se na střeše hromadí a dochází k poškození konstrukce budovy. S tím jsou spojené i průsaky a netěsnosti (snížení energetické účinnosti budovy).

Konstrukční okénko:

Atika je horní zakončení svislého zdiva (ukončeno oplechováním a přilehlou plochou střechou) – budovu tedy přesahuje výškově. Jelikož zabraňuje stékání vody na fasádu, musí být atikové zdivo od nosné stropní konstrukce dilatováno. Podívejte se na konstrukční detaily atiky ve fotogalerii.

Atika ploché střechy – postup výroby a montáže