HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
NÁSTROJE ▸

Světoznámý český hudebník se odstěhoval do maringotky. Pochvaluje si nulové provozní náklady

Jeho kapelu hrají v rádiích celého světa. Přesto jen málokdo ví, že za těmi slavnými hity stojí právě tento skromně vyhlížející chlapík, původem rodák z Prahy. Po svém odchodu z Česka, když zjistil, že žít v komunismu nedává smysl, pobýval mnoho let v Německu a Anglii. Nakonec se však do Česka vrátil. Nepořídil si ale honosnou vilu, jak bývá zvykem u některých rozmařilých hudebníků. Vydal se přesně opačným směrem. Zakotvil ve skromné maringotce na odlehlém místě u lesa. Navštívili jsme jej s redakcí, aby s našimi čtenáři mohl sdílet svůj životní příběh a zkušenosti. A také aby nám pověděl, jaké to je bydlet v maringotce.


Světoznámý český hudebník žije v maringotce
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Václav H. (se souhlasem)

Ahoj Filipe, odkud vlastně původně pocházíš?

Narodil jsem se a vyrůstal v Praze. Bavila mě hra na saxofon, tak jsem se jí intenzivně věnoval. Jako puberťák jsem pak střídavě žil s tátou a mámou, protože naši spolu nežili. V té době jsem hrál s Laco Deczi, od kterého jsem dostal nabídku, abych za ním přijel do Německa.

A tam jsi už zůstal?

Ano, tam už jsme pak zůstali.

Co na to vaši?

Rodiče to asi tušili už, když jsem odjížděl, máma mi dala 100 marek a ešus. Říkal jsem jí: ‚Mami, proč mi dáváš ešus, vždyť jedu do Západního Německa. Myslíš, že tam budu potřebovat ešus?‘ (smích) Rodiče tušili, že už se nevrátím. Věděli, že to tady v Česku nedává smysl. Pořád tu byli Rusáci. Ani školy tu nedávaly smysl. Nebyl tu vůbec žádný prostor pro kreativitu. A tak jsem si řekl, že tady už nemám co dělat.

Takže jsi v Německu zůstal nastálo?

Ano, pronajali jsme si tam byt, kde jsme společně žili. Laco Deczi, jeho manželka, syn a já. Oni pak dostali vízum do USA, ale mně ho tenkrát nedali. Měli dojem, že to je jen výlet puberťáka, řekli mi, že podporují výhradně rodiny. A tak jsem zůstal trčet v Německu.

Čím ses tam živil?

Začal jsem učit. A pak taky hraním. Vzal jsem hraní v německé dechovce, doma jsem se z toho pak léčil Šostakovičem na sluchátka a lahví červeného. A taky se mě ujala jedna krásná Němka, napůl Polka. Tak jsem u ní bydlel. Pak se ale vyhrotilo, že nemám povolení k pobytu, tak si mě vzala a dostal jsem zelenou kartu.

Kam vedly tvé další kroky?

Odešel jsem ještě asi na dva, tři roky do Anglie. To byla asi ta nejlepší škola, jakou jsem dostal, co se týká hudby. Tam jsem se naučil nejvíc. Zjistil jsem, že saxofonista není v centru dění. Došlo mi, že tvůrčí silou je producent. Je to člověk, kterého všichni respektují.

Čím si to vysvětluješ?

Byl tam třeba člověk, který neuměl na žádný nástroj, ale přesně věděl, co chce, a uměl to vysvětlit. A toho všichni opravdu respektovali. A tak jsem si říkal, že by bylo fajn začít skládat a stát se producentem. Ne zrovna proto, aby se mi všichni klaněli, ale fascinovalo mě vidět, jaké to je dělat si hudbu podle sebe tak, jak to máš rád. Že to jde.

A to jsi bydlel pořád v nájmu?

Částečně jsem bydlel ve zkušebně. Trochu jsem si to tam k tomu uzpůsobil. Naučil jsem se díky tomu žít úsporně, což mi vydrželo dodnes. I když už jsem pak měl peníze, tak jsem nikdy neměl potřebu na tom něco měnit.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Leonardo DiCaprio postavil sobě a své mamince dřevostavbu v Malibu

A čím ses živil v Anglii?

No, nebylo to jednoduché. Tam musíš být členem hudebních odborů, kam jsem se ale nemohl dostat. Proto mě museli vyplácet načerno. A to nebylo nic moc a bylo to dlouhodobě neudržitelné. Časem jsem si tam pořídil normální bydlení, garsonku, ale bylo to dražší než pákistánský hotel se snídaní, tak jsem bydlel tam. Protože mě ale stále nemohli legálně platit, tak jsem odešel zpátky do Německa, což bylo depresivní. Londýn tenkrát opravdu pulzoval a měl jsem možnost hrát s úžasnýma lidma, kteří jezdili po celém světě. Měl jsem tam navíc anglickou přítelkyni. Ale český pas neumožňoval dostat pracovní povolení. Chvíli jsem pendloval mezi Německem a Londýnem, ale pak jsem se usadil v Kolíně nad Rýnem.

To už jste koncertovali s kapelou N.O.H.A.?

Jasně. A nahrávali jsme tou dobou zásadní alba. Tenkrát ještě s Minervou Diaz Perez (zpěvačka asi nejznámější „rádiovky“ Tu Café – pozn. redakce). Našli jsme tam tenkrát takový vnitroblok, kde byly garáže, a napadlo nás dvě garáže spojit a udělat z nich zkušebnu. Bylo potřeba odstranit zeď. Tak jsme ji zahákli za auto na lano a zabrali, zeď spadla. Sice rozbila zadní okno auta, ale povedlo se. A tak jsme si to tam hezky zařídili prkennou podlahou a akustickými elementy. A tam jsme pak nahrávali tyhle nejúspěšnější skladby.

A jak ses vlastně dostal zpět do Čech?

Na jednom koncertě v Akropoli jsem se seznámil s dívkou, která se mě zeptala, jestli mě může políbit. Souhlasil jsem. Dnes spolu máme dvě děti. A tak jsem se vrátil zpět do Česka. Chtěl jsem mít vlastní chatu, ale to v Německu nešlo, bylo to finančně nedosažitelný. A v Česku tenkrát vládla úžasná svoboda. A tak jsem tady koupil chatu za asi 310 tisíc.

Na té chatě jsi bydlel?

Víceméně ano. Voda z řeky, studna kousek odtamtud. No a měl jsem tam fotovoltaické panely, a tím jsem si zajistil elektřinu, tak jsem se mohl věnovat práci. Dokonce jsme tam nahráli jedno album, čistě na fotovoltaiku (cenu variant této fotovoltaiky si můžete srovnat např. zde - pozn. redakce). Teda v noci jsme pak museli nastartovat na chvíli agregát. Bylo to super, bohužel se to pak ale pokazilo.

Proč?

Někdy kolem roku 2020, kdy museli být všichni zavření doma, se začali ve velkém stěhovat z měst na chaty, takže se tam začali hrnout nový lidi. A to bylo špatný. Hlavně starý komunisti. Nešlo to tam s nima už vydržet, tak jsem přemýšlel, co dál.

A tak přišel nápad pořídit si maringotku?

Přesně tak, hledal jsem, kam se odstěhovat, abych měl klid od těch sousedů, se kterýma nebylo k vydržení. Furt chtěli, abych chodil na nějaké schůze, a odmítali akceptovat, že mám o víkendu koncerty a v době schůze tam prostě být nemůžu, protože hraju. Schůze probíhala vždy stejně, všichni se zlili vodkou a někdy se i porvali. Fakt to nebylo nic pro mě.

Kde teď zkoušíte a nahráváte?

V Praze jsem pořídil nebytový prostor, byla to docela náhoda. Přišel jsem se tam podívat a bylo to hodně vlhké. Ale něco mi říkalo, že to mám vzít, tak jsem neváhal. Povedlo se mi prostor celkem snadno vysušit jen pomocí větráků. A moc hezky jsme si to tam zařídili, dřevěný prkna na podlahu kvůli akustice – v podstatě kopie toho studia, co jsem dělal ze dvou garáží v Kolíně nad Rýnem. Když jsem v Praze, tak tam přespávám. A teď tam zrovna bydlí „Ševy“ (americký rapper a zpěvák kapely MC Chevalier Hadley – pozn. redakce)

Tak mě napadá, že vy už vlastně bydlíte skoro všichni v Česku...

Teď už vlastně jo.

Jak se ti povedlo členy kapely z celého světa přesvědčit, aby se usadili zrovna v Česku?

Zjistili, že je to tady takový svobodnější, hlavně než třeba v Německu. A tak jsou raději tady. V Německu to fakt jde trochu z kopce, pozoruji to, když tam jezdíme hrát. V Česku se máme skvěle.

Pojďme zpět k maringotce. Kde jsi ji sehnal?

Nechal jsem si ji postavit od Berouska. Chtěl jsem fakt takovou opravdickou, cikánskou maringotku. Mě tenhle styl baví. To barevné provedení a pak třeba tyhle nesmyslný cvočky. To už by dnes nikdo jiný než nadšenec Berousek neudělal. To mám na tom rád. Přišla mě zhruba na 280 tisíc.

Jak probíhal nákup?

Nemohla na silnici, tak jsem měl domluvené, že mi ji odveze pan Kočka. A tak se potkali Berousek s Kočkou, bylo to docela srandovní. Zaplatil jsem cash, jinak to nešlo. Berousek zavolal „mamíí“, Z auta vystoupila taková starší paní a bryskně přepočítala peníze nasliněným palcem. Řekla, že je to v pořádku, a mohli jsme jet. Byla to taková neobvyklá situace. Jsem fakt spokojenej a pokud někdo chce od Berouska maringotku, určitě mu to mohu doporučit. Koneckonců, kdo jiný by měl umět stavět maringotky než někdo, kdo v nich sám žije.

Jak jsi sehnal místo, kam maringotku umístit?

Poptal jsem se tady v hospodě, jestli někdo o něčem neví. No a kamarád měl tip, a tak jsme se na to jeli podívat. Jak jsem to uviděl, hned jsem věděl, že to je přesně ono. S majitelem jsme se domluvili poměrně snadno, a dokonce mi to chtěl původně nechat zadarmo. To mi ale nepřišlo fér, tak jsme se domluvili, že mu budu platit aspoň 10 tisíc ročně. Takže můj měsíční nájem tu dělá asi osm stovek.

Setkal jsi se poté s nějakými problémy?

Ani ne. Párkrát tady byli z Povodí, že na to koukali a že jsem v záplavové zóně. Tak jsem se s nima šel domluvit, protože si myslím, že to tak není. Přišel od nich pán, proměřil to a došel k závěru, že v záplavové zóně opravdu nejsem a tím to uzavřeli. Jenže pak se tam vyměnili lidi a začalo to zas. Tak se to občas opakuje dokola, vždycky si to vysvětlíme a je klid.

Je to bezpečné, když jsi pryč? Nebojíš se zlodějů?

Já tam nic moc nemám. Ale i tak je to tu bez problémů. Občas zapomenu něco venku, ale že by se mi pak stalo, že přijdu a něco chybí, tak to se mi ještě nestalo. Takže si nemůžu stěžovat, jsou tu dobrý lidi.

A co takhle v létě, není v ní moc horko?

Horko trochu bylo, tak jsem si ji posunul tady pod strom, aby byla ve stínu, a od té chvíle je to úplně v pohodě. Takže řešitelný to je snadno. Určitě jednodušeji než u klasického baráku. Ten neposuneš.

A naopak v zimě? Nemrzneš?

Maringotka je docela dobře zaizolovaná, topím v kamnech na dřevo a stačí jedno nebo dvě polínka na celou noc, nechám to doutnat a kamna jen temperujou. Moc toho neprotopím. Dřevo mám tady z lesa, který patří k pozemku, takže vlastně náklady jsou nulový.

Hokejisté přestavěli maringotku za 90 tisíc. Při stěhování je zachránil 88letý důchodce

A co elektřina?

Tu mám taky zadarmo. Fotovoltaika je na střeše. A ta mi zajistí vše, co potřebuju, včetně nabíjení mobilu, počítače a tak. Nouzově tu mám ale i generátor, kdyby bylo nejhůř. Baterky mám pod postelí, to je asi nejdražší část vybavení. Mám dvě, každá 150 Ah, trakční, gelové. Informace jsem si našel na internetu a něco jsem se naučil už na chatě. Mám je přes pět let a už je to trochu znát. Cenově vyšla jedna baterka asi na 5–6 tisíc, teď plánuju pořídit už jen jednu větší za podobnou cenu (aktuální ceny těchto baterií si můžete srovnat např. zde - pozn. redakce).

A z toho opravdu uživíš vše, co k životu potřebuješ?

Ano, přesně tak.

Takže když se zeptám, jaké jsou tvé celkové roční provozní náklady?

Provozní náklady? Nula. Oukej, občas třeba musím koupit olej a benzín do motorové pily... Toaleťák...

Odkud bereš pitnou vodu?

V tomhle jsem měl velké štěstí. Hned tady vedle mě je stará vodárna. Takže si beru pitnou vodu odtud. No a koupat se jdu buď do řeky a nebo tady mám takovou sprchu.

Ta funguje jak?

Mám rád takový ten asijský styl, tak jsem si ji postavil z rákosu. Dal jsem dvojitou stěnu, aby mohly sprchu využívat i dámy a nebylo vidět skrz. Jednoduše barel a z něj nahoru vytažená hadice ke sprše. Vodu ženu nahoru pomocí tohohle malého čerpadla, které jsem koupil někde na internetu. Je na USB, takže ho jen vždycky jednou začas dobiju.

Čemu se teď nejvíc věnuješ?

Učím v Praze hru na saxofon. To mě hodně baví. A když jsem tady, tak hodně přemýšlím nad tajemstvím žen. Zjistil jsem, jak náročná je to disciplína. Když si člověk vezme, že mají různé svoje cykly a hormonální stavy a pak také různé zátěže, které si s sebou nesou z minulosti. Není to jednoduché a považuji za důležité tomu věnovat pozornost.

A k čemu jsi došel?

Že se musím ještě hodně učit (smích).

Co nějaké drogy, jaké jsou tvé zkušenosti?

V Česku docela dost jede koks, nicméně jeho kvalita je nevalná, je to spíš taková omítka a nic moc to nedělá. A není to nic pro mě. My dáváme v kapele přednost hlavně dobrýmu vínu. A pokud potřebuju vydržet dlouho do rána kvůli hraní, tak se mi osvědčil kvalitní zelený čaj. Ten fakt funguje, mnohem líp než koks. Můžu doporučit.

To může být zajímavá inspirace pro mladé hudebníky. Kam se v dohledné době chystáte? Budete k vidění na nějakých festivalech?

Na léto máme naplánovaných spoustu koncertů po Česku a Slovensku. Všechno jde najít na našich webových stránkách, které si každý snadno vygooglí.

Díky moc za rozhovor.

Rádo se stalo.

Vydáno dne:
27.06.2024

Photocredit: Václav H. (se souhlasem)

46

Prostorná maringotka se stala ideálním bydlením pro dva dobrodruhy
Moderní tiny house na kolečkách vás překvapí svojí prostorností, komfortem a množstvím světla. Ideální bydlení pro dva dobrodruhy.

Luxusní maringotka jako útočiště před shonem a hlukem každodenního života
Moderní mini domek na kolečkách je minimalistický, přesto luxusně zařízen a pro své majitele je ideálním útočištěm před hlukem a shonem. Nahlédněte do něj s námi.

Veselá maringotka se stala příjemným obydlím pro mladý pár a jejich dva psy
Pokud pracujete z domova a přitom ještě rádi cestujete, pořiďte si domek na kolečkách. Třeba krásně tyrkysový jako pár z našeho článku.

Ze staré maringotky vykouzlil útulné bydlení. Je to pro mě terapie, říká o rekonstrukci její majitel
Proměna staré maringotky v útulnou chatu v krásném Českém středohoří. Podívejte se, jak si Tomáš poradil s malým prostorem.

Lepší než byt. Lidé objevují kouzlo levného domku na kolečkách, maringotky zažívají boom
Zajímá vás, proč stále více lidí volí život na malém prostoru? Přečtěte si o výhodách maringotek a prohlédněte si bohatou galerii.

Hokejisté přestavěli maringotku za 90 tisíc. Při stěhování je zachránil 88letý důchodce
Mladí hokejisté Ondra a David si svépomocí postavili tiny house z maringotky. Jak probíhal přesun domu z Jihlavy až pod Brdy?