Tajemství houslí od Stradivaria? Chemií ztýrané dřevo!

Dílo, které nešlo na odbyt

Je v tom pořádný kus ironie: v 17. století nešly housle ze Stradivariho dílny zrovna na dračku. Jejich výrazný tón totiž nelahodil každým uším a na chuť jim tehdy přišlo jen pár hudebně vzdělaných aristokratů. Za celý svůj život jich nevyrobil více než 1200 kusů, a do současnosti jich přežila jen polovina. Každý jeden kus z této série se dnes cení na více než pět milionu dolarů!

I proto mají virtuosové a houslaři eminentní zájem odhalit tajemství zvuku stradivariových houslí. Po dlouhá staletí se jejich „výzkum“ omezoval především na detailní rozbor tvaru nástroje, a pochopitelně také na užitý materiál, ozvučné dřevo. S nečekaně definitivní odpovědí přišel až v roce 2009 maďarský biochemik Joseph Nagyvary, profesor Texaské technologické univerzity.

Slyšíte bolest dřeva

Třiatřicet let zkoumal miniaturní vzorky dřevěných fragmentů, odštěpků z houslí. „Sehnat je bylo téměř nemožné,“ vzpomíná Nagyvary. „Nikdo je nechtěl dát z ruky, čemuž docela rozumím. Vždyť se každý dochovaný exemplář doslova vyvažuje zlatem.“ Tyto piliny pak sežehl v laboratorní peci a popel podrobil důsledné chemické analýze. Jeho výsledek hudební znalce zrovna nepotěšil.

Co tedy dává milionovým houslím onu nezapomenutelnou razanci? Překvapivě, je to velmi agresivní způsob, jakým Stradivari s dřevem zacházel. Jak bylo řečeno, uznávaný renesanční houslař měl problémy s odbytem. A tak se všemožně snažil své naskladněné draze zakoupené ozvučné dřevo zakonzervovat do doby, než se mu obchody konečně rozběhnou.

Toxický recept na zázrak

Žíravé soli železa, fluoridové lázně, chromovací nástřik a takové množství boraxu, že by to zakonzervovalo koně. To byly nejčastější nálezy chemikálií na užitém dřevě. S nejrůznějšími konzervačními látkami, povrchovým mořením a zodolňujícími laky Stradivarius neustále divoce experimentoval. A to se silně odrazilo na jejich zvuku.

Za tímto toxickým koktejlem konzervantů na houslích přitom nestál promyšlený záměr houslaře. Jen zoufalá snaha zabránit tomu, aby se mu do draze zakoupeného dřeva pustil červotoč. „Například zmíněná chemikálie borax se tradičně používala v konzervační praxi už ve starém Egyptě,“ říká Nagyvary. Ano, tušíte správně: mumifikovali se s ní ostatky faraónů. A později se používala i jako ochrana proti hmyzu.

„Nebylo snadné připustit, že geniální houslař Stradivari pracoval se dřevem naprosto brutálně,“ dodává biochemik Nagyvary. „Ale důkazy jsou jasné.“ Zvuku houslí, které vám dnes rozvibrují srdce, to ale na kvalitě a astronomické ceně nic neubírá.

Zajímá vás, co dalšího kromě houslí a dřevostaveb se dá z dřeva dělat? Podívejte se do sekce Inspirace.