Počet letokruhů, které vidíme na příčném řezu kmene odpovídá stáří stromu. Není to ale jediná informace, kterou jsme schopni z letokruhů vyčíst. Vlivem různých faktorů, například počasí, mohou být letokruhy nepravidelné. Příroda tak do letokruhů zapisuje svou minulost a my jsme schopni tyto informace analyzovat pomocí vědní disciplíny – dendrochronologie.

Fotogalerie:

i Foto: Shutterstock, Eiri Kref (Flickr), Demmer S (Flickr), Iain Harper (Flickr)

Co je to dendrochronologie?

Dendrochronologie je obor, který využívá hodnoty získané z letokruhů k datování událostí. Analýza je užitečná nejen pro určení stáří dřeva, ale i pro další účely, jako například pro zjišťování klimatických změn, historie povodí a řek nebo archeologii.

Počátky dendrochronologie

Už Leonardo da Vinci zkoumal kolísání šířek letokruhů v závislosti na dešti během vegetačního období. Kdo byl však první, kdo zkoumal původ letokruhů? Na tuto otázku je těžká odpověď, pokud vůbec existuje. Co však víme je, že k významnému posunu došlo s vynálezem mikroskopu – tedy na konci 19. století.
Další významnou osobností byl na počátku 20. století americký astronom Andrew E. Douglas, který je často považován za samotného zakladatele dendrochronologie. Jeho poznatky o identických změnách letokruhů ve stejné oblasti, se staly základem samotné dendrochronologie.

Šířka letokruhu

Ostrost letokruhu je různá a může se dělit na světlé jarní dřevo a tmavší letní dřevo. Měřením lze datovat dřeviny, které každoročně vytvoří jeden letokruh. Ne všechny dřeviny však mají dobře zřetelnou hranici letokruhů.

V České republice jsou předmětem dendrochronologického průzkumu především čtyři druhy dřevin, které jsou dlouhodobě využívané jako stavební materiál. Jedná se o smrk, jedli, borovici a dub.

Šířka letokruhu je individuální a závisí na vzájemně působících faktorech. V důsledku stárnutí stromu dochází ke vzniku stále menších letokruhů. Také se vzrůstající zeměpisnou šířkou se průměrná velikost letokruhu snižuje. Dalšími faktory, které šířku letokruhů ovlivňují jsou také abiotičtí činitelé jako je silný vítr, sníh apod.

Princip dendrochronologie

Metoda měření letokruhů je založená na jejich rozdílných šířkách. Je třeba však brát v úvahu i místní podmínky, ve kterých strom rostl. Proto je dobré nejprve získat co nejvíce vstupních dat, které se následně porovnávají se standardní chronologií, která obsahuje data z dané lokality.

V praxi to znamená, že je možné datovat pouze dřeviny s viditelnou hranicí letokruhu a pro které je vytvořena standardní chronologie.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Prostorný bungalov 5+kk o užitné ploše 165 m2 má terasu i garáž. Známe jeho cenu

Postup měření letokruhů

Většinou se odebere vzorek speciálním nebozezem (Presslerův přírůstkový nebozez). Vzorky jsou odebírány kolmo k podélné ose kmene a mají tvar dlouhého tenkého válce. Ten je potřeba chránit proti poškození.

Měření probíhá buď na speciálních soustavách jako je měřící stůl a měřící lupa, nebo ve virtuálním prostředí. Získaná data jsou přenášena do programu, který je znázorní ve formě křivky. Výsledná křivka se dále porovnává pro danou dřevinu a oblast ve speciálním programu.

Měření hraněného řeziva a kulatiny

Datování stáří dřeva pomocí dendrochronologie se provádí především u stavebního řeziva jako jsou trámy krovů, nebo roubené trámy. U nábytku a u dalších výrobků má tato metoda velkou nepřesnost měření. Je to dáno faktem, že již opracované dřevo je zbaveno určitých vrstev letokruhů.

Výrobek z hraněného řeziva

Na hraněném materiálu je vhodné nalézt v rozích oblinu se zbytkem podkorní vrstvy ideálně s kůrou. Pokud však takový vzorek není k dispozici musí být vrt proveden kolmo na hranu a datace posledního letokruhu bude zatížena zápornou chybou, tzn. že bude starší o tolik let kolik letokruhů chybí.

V některých případech nám může pomoci zřetelná hranice jádrového a bělového dřeva. V takových případech je možné letokruhy dopočítat, ale je třeba znát oblast, ze které strom pochází.

Kulatina

Na kulatině lze odebrat vzorek v podstatě kdekoliv. S ohledem na počet letokruhů je však vybírána vždy spodní část stromu.

Standardní chronologie

Je definovaná pro každou dřevinu zvlášť a představuje obraz klimatu v určitém období a lokálních podmínek k růstu stromů. Začíná se u velmi starých živých stromů, kde je znám přesný rok vzniku každého letokruhu. Data jsou dále doplňována křivkami, z nichž se vytvoří průměrná, tedy tzv. standardní chronologie. Ta je neustále doplňována, prodlužována a vylepšována novými vzorky.