Vložkování komínu je levná metoda pro splnění současných norem. Staré komíny tak nemusíte bourat

Komín není potřeba bourat, stačí ho vyvložkovat

Rekonstrukce komínů je běžná praxe, která dnes provází většinu starších domů. K modernizaci se nejčastěji přistupuje z důvodu připojení nového zařízení (kotel, kamna apod.), které vyžaduje určitou šířku průduchu – prostor, kterým odchází spaliny. Majitelé si proto nechávají komín vyvložkovat, což je proces, kdy se do starého komínu vsune nová nerezová vložka. Ta zajistí, že bude komín splňovat požadované normy bez nutnosti ho náročně přestavovat. Před vyvložkováním se staré komíny často musí vyfrézovat, protože jsou zanesené a nerovné, což brání umístění vložky. Díly vložek mohou být z pevného či ohýbatelného nerezu. Na fotografie z procesu vložkování komínu se můžete podívat v galerii.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

18letý Erik postavil jako maturitní projekt dům

Frézování komínu je přípravou pro vyvložkování

Staré a hodně používané komíny jsou mnohdy zanesené dehtem a nečistotami nebo nejsou dostatečně široké. Proto se před vyvložkováním musí vyčistit a rozšířit, což je dnes možné udělat současně. Rozšířit (a vyčistit) lze většinu běžných komínů, u některých materiálů je však frézování složitější, protože jsou moc pevné nebo naopak příliš křehké. Před zahájením frézování je dobré znát požadovaný rozměr vnitřního průměru komínu. Ten závisí na druhu připojeného zařízení, které produkuje spaliny. Více o frézování komínů si můžete přečíst v článku níže.

Starý komín není nutné bourat. Snadnější a o polovinu levnější je frézování

Průměr vložky komínu se odvíjí od připojeného zařízení

Požadovaná velikost průduchu, a tím i vložky, je závislá na připojeném zařízení. U spotřebičů na plynná paliva je průměr průduchu kolem 100 mm, u spotřebičů na pevná paliva se průměr pohybuje okolo 150–180 mm. Tloušťka nerezové vložky se používá od 0,6 mm pro plyn, přes 0,8 mm pro dřevo, až po 1 mm pro topení uhlím. Při výpočtu požadovaného rozměru komínu je nutné k průměru vložky připočítat prostor navíc. Obvykle jde o 3 cm, které zajistí, že se vložka pohodlně zasune do komínu a nezasekne se. Správný rozměr určuje po konzultaci firma, která vložkování provede.

Montáž vložky krok po kroku

Po zjištění požadovaného rozměru je potřeba provést přípravné práce – frézování, pokud ho situace vyžaduje, zkontrolovat statiku komínu a připravit montážní otvory. Ty u většiny rodinných domů stačí dva – jeden na sopouch (místo napojení kouřovodu spotřebiče a průduchu) a druhý na kontrolní otvor, který může sloužit i jako vymetací dvířka.

Montáž vložky začíná umístěním kondenzační jímky se sopouchem, který je usazen ve výšce napojení spotřebiče. Poté se ze střechy domu spouštějí komínem dolů jednotlivé nerezové vložky až do požadované délky. Je důležité, aby se díly bezpečně překrývaly a byly pevně spojeny. Kolem průduchu se potom umístí tepelná izolace, čímž je zabezpečený vnitřek komínu.

Následně se upraví montážní otvory do požadovaného stavu a ústí komínu na střeše se osadí krytem, límcem a stříškou. Ty zabraňují zatékání dešťové vody do komínu a chrání dům. V případě standardního rodinného domu firma instaluje 6–10 m vložky, což většinou zvládne během jednoho dne.

Cena vložkování komínu roste s jeho výškou

Cena vyvložkování komínu nejvíce závisí na délce komínu a na typu připojovaného zařízení. U běžného rodinného domu je výška komínu okolo 6 m a vložka je z nerezu. Typ připojovaného zařízení ovlivňuje průměr vložky, nejlevněji tedy vyjde vyvložkování pro plynový kotel s cenou 10–13 tisíc korun. Vložka pro kamna vyjde na 14–17 tisíc korun a pro kotel na tuhá paliva zákazník zaplatí 18–25 tisíc korun. U kondenzačních kotlů na plyn je možné zvážit použití plastové vložky o tloušťce 2 mm, která je levnější. Kvalitní a správně zvolená vložka je předpokladem pro bezpečné používání komínu.

Téměř každá úprava komínu si vyžaduje nové razítko

U všech komínů (zákon používá označení spalinová cesta) jsou vyžadovány pravidelné kontroly a čištění. Čištěním se rozumí odstranění pevných látek, usazenin a nečistot ze všech částí komínu. Po vyčištění následuje kontrola. Ta obnáší posouzení komínu a jeho okolí, zda např.: je v dobrém technickém stavu, je zajištěna požární bezpečnost, nedošlo k zásadním změnám oproti minulé kontrole apod. Jak často se kontroly provádějí, to se liší v závislosti na výkonu zařízení. Na přesná období se můžete podívat do tabulky níže.

Po vyvložkování komínu, zapojení nového spotřebiče a dalších úpravách se provádí revize. Tu, podobně jako kontrolu i čištění, provádí licencovaný technik, který ve všech třech případech vydává zprávu o provedení daného úkonu. Cena kontroly a čištění se pohybuje okolo 1–2 tisíc korun, revize stojí 2–3 tisíce korun.

Správným topením se předchází riziku vznícení sazí

Účelem všech kontrol je předcházet požárům komínů, ke kterým může docházet vznícením sazí. Při odvádění spalin ze spotřebiče dochází k postupnému usazování povlaku sazí a dehtu. Tento proces je rychlejší u spotřebičů na tuhá paliva a u komínů, které jsou špatně navržené či mají jiné nedostatky. Takové nánosy nejdou odstranit mechanicky pomocí štětky, a nejčastěji se tak musí odstranit pomocí frézování. Pokud se nános sazí vznítí, dojde uvnitř komínu k teplotám přes 1 000 °C. Takovým žárem je namáhán materiál komínu a může dojít až k jeho poškození.