HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Dřevostavba z katalogu vytvořila útulný domov mladé rodině. Jak se v ní žije?

Vydali jsme se na návštěvu do domu Beáty a Martina. Nechali si postavit svůj nový domov blízko Prahy a se svými dvěma dětmi žijí teď v rodinném domě se zahradou. I když plán byl původně úplně jiný. Jak probíhalo jejich rozhodování a proč si nakonec zvolili dřevostavbu? Na naše otázky odpovídal pan Martin.


Moderní montovaná dřevostavba
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Typová dvoupodlažní dřevostavba pro čtyřčlennou rodinu má celkovou užitnou plochu 141 m2. V přízemí najdete zádveří s malou šatnou, technické zázemí, koupelnu, prostornou pracovnu, obývací pokoj s jídelnou a kuchyni s praktickou spíží schovanou v přístěnku pod schody. V patře je potom koupelna a samostatné WC, komora, ložnice s šatnou a dva dětské pokoje s velkými vestavěnými skříněmi. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout fotky celého interiéru.

Jak vás napadlo postavit si nový dům?

Bydleli jsme dřív v Praze na sídlišti. Nehledali jsme ani tak nové bydlení, spíš nám chyběla zahrada. Proto jsme se začali dívat po různých chatkách, kam bychom mohli jezdit alespoň na víkend. Ale v chatových oblastech jsme často naráželi na malé pozemky, na kterých se navíc ani nedalo stavět. Takže jsme se v další fázi začali poohlížet po starších domech. Dospěli jsme však k tomu, že nechceme kupovat nemovitost, kterou musíme celou předělávat, a nakonec to stejně nebude úplně podle našich představ. Tak jsem si řekl, že nejlepší bude koupit pozemek. Je to sice velká investice, ale není nevratná. Vždy se dá znovu prodat a zpeněžit. A zatím tam můžeme s rodinou jezdit, mít zahradu a nějaké malé zázemí.

V jaké lokalitě jste pozemek vybírali?

Chtěli jsme být někde u Prahy. Otázkou bylo, na kterou stranu se vydáme. Byli jsme se dívat na různá místa. Já mám kořeny směrem na jih a i příroda se mi tam víc líbí. Není tam taková rovina, mám rád Povltaví. Tímto směrem mě to táhlo.

Jaké další požadavky jste měli?

V ideálním případě jsme si představovali nějakou proluku ve staré zástavbě v malebné vesničce. Ale takové parcely buď nejsou, nebo je někdo koupí velmi rychle, nebo jsou přemrštěně drahé. Vysněných míst tohoto typu je zkrátka opravdu málo.

Čeho je poměrně dost, tak to jsou právě developerské projekty satelitních městeček. To jsem samozřejmě původně nechtěl, ale když pak hledáte, opravdu nemáte moc na výběr. A zdálo se to jako nejjednodušší varianta.

Jednou jsem zahlédl upoutávku na takovýto pozemek. Byl jsem se tam tenkrát podívat, budovali už infrastrukturu. Ale chtěl jsem si informace ověřit, jestli mi říkají úplnou pravdu a jestli v tom není nějaký háček. Tak jsem zašel za starostkou. Nabídla mi ještě další varianty pozemků přímo u nich v obci. A jeden z nich byl právě tento, který jsme si nakonec vybrali.

Doporučil byste lidem se vždy dopředu zkontaktovat s místním úřadem?

Určitě ano, mně se to vyplatilo. Například developeři nám tehdy slibovali kanalizaci. Ale jak jsem později zjistil, byly kolem toho nějaké nejasnosti ohledně financí, takže vlastně tou dobou ani nebylo jisté, jak to dopadne.

Jak jste postupovali dál?

Dostal jsem kontakt na původního majitele. Pozemek byl poměrně velký, rozdělený mezi tři majitele. Celé bych to nikdy nezaplatil. Navíc jsme chtěli jen kolem 1000 m2. Shodou okolností soused z vedlejšího domu chtěl také kus pozemku, aby si rozšířil zahradu. Takže si z původní obdélníkové parcely odkrojil zadní část a příjezdovou cestu k ní. Nám zbylo krásných 1138 m2, což bylo ideální jak z hlediska velikosti, tak i ceny.

Zdá se, že vám opravdu štěstí přálo. Jak probíhaly další práce na pozemku?

Trvalo ještě nějakou dobu, než se vše přerozdělilo. A zároveň se už žádalo o přípojky. V komunikaci před domem byla přivedená elektřina, voda i plyn. Ještě však nebyla hotová kanalizace a do té doby jsem určitě nechtěl žádnou stavbu řešit, protože jímku jsem pořizovat nechtěl.

Jaký byl tehdy váš záměr s pozemkem?

Říkal jsem si, že ho buď využijeme na stavbu, nebo prodáme, darujeme dětem nebo cokoli jiného. A pak to tak akorát vyšlo, že se vyřešila kanalizace a asi rok na to jsme stavěli.

Co vás nakonec přimělo stavět?

To byla zvláštní souhra okolností. Udělal jsem si před několika lety „sebekoučovací“ dotazník. Ptali se mě v něm, co chci a nechci. Nechtěl jsem zůstávat v tehdejší práci, což však mohlo přinést nestabilitu mého výdělku. Chtěl jsem mít více času na své aktivity, což zase kolidovalo s prací a množstvím vydělaných peněz. A tak dále. Zkrátka mi z toho celého vyšlo, že musím zapomenout na nějakou stavbu vlastního domu.

Jak jsem uviděl tyto výsledky, vzepřel jsem se tomu. Uvědomil jsem si, že to vlastně opravdu chci. Po tomto momentu uvědomění jsme to okamžitě začali řešit a hledat firmu, se kterou postavíme. 

Takže když to shrnu, rozhodování probíhalo velice pomalu a postupně. Byl to přece jen velký krok vzít si hypotéku na 30 let. Navíc to ani nebyl nějaký můj obrovský sen, spíš jsem jen nechtěl strávit celý život v paneláku.

Na řadu přichází zásadní otázka: Dřevostavba, nebo ne?

Možná, že už to dnes funguje jinak, ale vždycky jsem si myslel, že postavit klasický zděný dům trvá minimálně dva roky, neuhlídáte u toho náklady a stavba se kvůli tomu hodně prodraží. Toho jsem se chtěl vyvarovat. Chtěl jsem mít postaveno rychle a dodatečně nic neplatit. Slyšel jsem, že někdo postavil dřevostavbu dokonce za dva nebo tři měsíce. U nás to včetně betonových podlah trvalo asi pět měsíců, takže věřím, že to jde i rychleji. Zvažovali jsme i jiné rychlé způsoby kromě dřeva – betonové panely a podobně. Ale z různých důvodů jsme to vždy zavrhli.

Odrazoval vás někdo od dřevostavby?

Měl jsem reference od tří známých, každý z nich stavěl dřevostavbu s jinou firmou a v jiné době. Všechny jsme navštívili a všichni jsou více méně spokojení. Jeden už v ní bydlí asi deset let. Nikdo mi neřekl nic, co by mě odradilo.

Další fotografie domu si můžete prohlédnout v galerii.

Jak ve vašem případě probíhal výběr firmy?

Nevím, jak to dělají jiní lidé, ale my jsme to řešili zevrubně a zodpovědně. Prošli jsme si v prvním kole asi třicet firem. Z toho nás zhruba deset zaujalo a chtěli jsme s nimi mluvit osobně, což jsme i udělali. Buď jsme se jeli podívat na jejich vzorový dům, nebo jsme se potkali na schůzce.

To jste na to šli velmi důkladně…

To je asi moje nemoc z povolání. Dělal jsem dříve nákupčího a vedl výběrová řízení, takže tyto procesy jsou mi velmi známé. Ale i tady trošku platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Neměli jsme čas a energii tvořit nějaké velké tabulky a dělat to úplně správně, jak by se mělo. Spíš jsme některé firmy postupně vyřazovali, když nám neuměly nabídnout něco, co jsme požadovali. Od začátku jsem například měl jasno v tom, že chci betonové podlahy kvůli snížení hlučnosti. Když je firma nenabízela, vyškrtli jsme ji z našeho seznamu.

S betonovými podlahami jste spokojeni?

Určitě to pomohlo, ale i přesto je slyšet, když nahoře někdo chodí. Není to však nic, co by se nedalo snést. Když se zavřu vedle do pracovny, tak mám poměrně klid. Možná, že za dvacet let přijdu ještě na něco jiného, ale teď si myslím, že je hlučnost jedna z největších nevýhod dřevostaveb. 

Neuvažovali jste o lepší akustické izolaci?

Jeden známý si nechal zvukově odizolovat ložnici a teď se rozvádí. Tak to asi stejně moc nepomohlo (smích). Prostě je to dřevo, přijmul jsem to tak, že je to jeho přirozená vlastnost. Každý materiál má něco.

Jak proběhl výběr finální dodavatelské firmy?

V nejužším výběru nám zůstaly tři firmy, které měly velice podobnou nabídku. Některé nás až přehnaně uháněly, což se mi nelíbilo a spíš mě to odrazovalo. Přišlo mi to až takové podezřelé. Pořád mi volali, nabízeli slevy. Zkrátka jsme nakonec dali na nějaký šestý smysl a zvolili jsme firmu HK-Dřestav. Její zástupce byl velmi charismatický a vzájemně jsme si sedli. Je to i o lidech, jako všechno. 

Jak dlouho jste firmu vybírali?

Začali jsme hledat v lednu, finální rozhodnutí padlo v květnu. Při prvním setkání s naší firmou jsem stejně už nějak podvědomě věděl, že se rozhodneme pro ně, jejich přístup byl velice sympatický. Ale chtěli jsme se seznámit i s ostatními konkurenčními firmami a udělat si přehled.

Která kritéria pro vás byla ještě při výběru dodavatele důležitá?

Nejdůležitějšími kritérii pro nás byly určitě materiály a jejich kvalita. A také cena. U všeho najdete nejlevnější firmy, u kterých je vám až podezřelé, z čeho vlastně dům za tu cenu vyrobí. Pak existují i ty hodně drahé, kde máte záruku kvality, ale zase vás stejný dům vyjde třeba o půl milionu dráž.

Také mě zarazilo, že některé firmy nabízí ve standardním dodání tapety, a za klasické omítky si musíte připlatit. Dvakrát jsem se stěhoval do paneláku a dvakrát jsem tapety seškrabával. Říkal jsem si, že už je nechci v životě vidět. Představa, že se přestěhuju do nového domu, a mám tam zase tapety, mě opravdu nenadchla. Ale možná to má někdo jinak...

Chtěli jste difuzně otevřenou nebo uzavřenou konstrukci?

Přemýšleli jsme, jestli je to jen marketingová záležitost, nebo jestli to má opravdu nějaký smysl. Nakonec jsme se rozhodli pro difuzně otevřenou. Přišlo nám, že když stěna dýchá, je to lepší. Navštívili jsme několik domů, než jsme začali stavět. V jednom z nich, který měl difuzně otevřenou skladbu, nám přišlo velmi příjemné a vzdušné klima, přestože bylo venku hodně horko. Tak jsme se pro ni taky rozhodli. Některé firmy měly tuto variantu za příplatek, někdo za podobnou cenu jako difuzně uzavřenou, tak to se stalo taky jedním z našich kritérií.

Jak jste postupovali při návrhu domu?

Chtěli jsme typový projekt. Přišlo nám, že není potřeba navrhovat nic nového, když už je tolik domu vymyšlených, některých i dobře. Nechtěli jsme řešit návrh s architektem. Bylo pro nás jednodušší vzít něco hotového, co se dá jen upravit, než to dělat úplně od začátku. Vybírali jsme firmu i podle nabízených typovek. Někdo dělal jen bungalovy, my jsme ale chtěli patrový dům s plnohodnotným druhým patrem. Máme tím pádem klasická okna i nahoře a dispozice pokojů nebyla omezena sklonem střechy, což mi přišlo praktičtější.

Některé firmy nám zase nechtěly vyjít vstříc při individuálních úpravách (posouvání příčky a podobně). I proto jsme se rozhodli pro naši firmu, která nám byla schopna zajistit téměř jakékoli úpravy, pokud to nebyl problém po stavební stránce. A nebylo třeba ani nic připlácet.

Jaké máte individuální úpravy ve vašem domě?

Náš dům vychází z typového projektu Medoc. Chtěl jsem dům hlavně vidět na vlastní oči. Požádal jsem proto realizační firmu, aby nám domluvila prohlídku v nějakém postaveném domě. To mi rozhodně přijde jako dobrý nápad a poradil bych to všem, kteří se rozhodují o stavbě. Na papíře a v realitě je to úplně něco jiného.

Shodou okolností dům, který jsme navštívili, měl přesně ty úpravy, o kterých jsem taky přemýšlel. Měli dům otočený zrcadlově (na každý pozemek se hodí jinak), nahoře upravenou velikost pokojů, aby byly zhruba stejně velké, a toaletu oddělenou od koupelny. Mám doma tři holky, takže jsem věděl, že až se tam budou všechny malovat, tak bych neměl šanci.

Stěnu mezi obývákem a předsíní jsme nahradili skleněnou stěnou a celoskleněnými posuvnými dveřmi. A měli jsme požadavek na speciální světelné rampy do obýváku. Obecně jsme si hodně pohráli se svítidly v domě, tedy hlavně moje žena.

Měli jste stavbu na klíč?

Ano. Firma dělala téměř vše včetně základové desky a konstrukce pergoly. Sami jsme si zařídili například krb a dvoje celoskleněné posuvné dveře.

Kdo vám vyřizoval stavební povolení?

To zajistila také firma, měla na to zkušeného člověka. Popravdě celý proces stavebního povolení byl jednodušší, než jsem čekal. Různé věci se musely vyřešit, například vzdálenosti od plotu, souhlasy sousedů, kvůli požárním zónám jsme museli do stěn přidávat nehořlavé materiály. Ale bylo dobré, že se o to někdo staral. Já jsem poskytoval jen takovou součinnost a dělal potřebná rozhodnutí.

Dělali jste si něco svépomocí?

Ne, sami jsme si nedělali nic. Ani jsem do stavebního procesu nechtěl nijak zasahovat, už kvůli případné reklamaci. Někdy nastal problém už jen v dodavatelích, které jsme si vybrali sami. Stavební práce musely mít určitou návaznost a nebylo jednoduché to sladit. Také je tam riziko, že když se něco pokazí, svádí to jeden na druhého. Ale pokud stavíte na klíč, má veškerou zodpovědnost realizační firma.

Jak dlouho trvala výstavba?

Hrubá stavba byla postavena velice rychle. Stěnové panely byly seskládány za jeden až dva dny, střecha trvala asi týden. Kompletní stavba na klíč měla být hotová původně za pět měsíců. Byly tam nějaké dodělávky, takže se to nakonec protáhlo na šest. S nastěhováním jsme ale nespěchali, takže jsme počkali, až bude opravdu vše hotové. Dokonce mi říkali, že jsme snad jediní v republice, kteří se nastěhovali až po kolaudaci. Stihli jsme dodělat i vestavěné skříně, což bylo výhodné, protože jsme měli hned kam uložit všechno oblečení.

Pro jaký typ vytápění jste se rozhodli?

Topíme plynem, máme podlahové topení v celém domě. Propočítávali mi, jestli bude pro náš dům levnější elektřina nebo plyn. Levněji vyšel plyn, tak jsme se pro něj rozhodli. Také máme krbovou vložku. Občas si zatopíme pro takovou tu domácí pohodu.

Rozvádíte nějak teplo z krbu?

Nemáme vyvedené žádné průduchy. Kdybych stavěl znovu, asi bych to zvažoval. Ale v průběhu se řeší tolik věcí, že člověk nezvládne domyslet úplně všechno. A taky je to hodně o penězích, měli jsme omezený rozpočet. 

Kolik protopíte?

Za plyn, kterým vytápíme a ohříváme vodu, ročně zaplatíme necelých 20 000 Kč. Topíme na 22 °C, což už jsme si vyzkoušeli, že je pro nás nejvíce komfortní. A tepelná pohoda je tu celoročně skvělá.

Spíš jsme se báli, jak to bude v létě, aby se dům nepřehříval. Máme zatím ale dobrou zkušenost. I ve vedrech je tu vevnitř příjemně. A to nemáme klimatizaci ani rekuperaci. Využíváme venkovní žaluzie, které hodně pomáhají.

Splnil dům vaše očekávání? Přestože jste ze začátku neměli úplně jasnou představu?

Ano, rozhodl bych se teď stejně. Původně jsem chtěl spíše zděný dům, jsem konzervativní člověk. U dřevostaveb není úplně prověřená životnost. Ale i ten zděný dům musíte po třiceti letech skoro celý předělat.

Udělali byste dnes něco jinak?

Pozemek bych určitě neměnil, lokalita i orientace nám vyhovuje. K tomu mě napadá ještě možná jedna dobrá rada. Díval jsem se tehdy, kde se budou do budoucna stavět větší silnice. Aby nám to tu nenarušilo klid. A zase je dobré nebýt úplně daleko od větších komunikací v nedostupné lokalitě. Když pak jezdíte denně do práce, nasčítá se to.

Firmu bych taky neměnil. Pro mě nebylo důležité to, jestli se něco pokazí nebo ne. Na stavbě se vždycky něco musí řešit. Zásadní je, jak k tomu firma přistoupí, jak komunikuje a jak řeší problémy. Pro mě bylo klíčové, že se ke všemu stavěli čelem.

Co se týká domu samotného, nemáme moc dobře řešené zádveří, je tam málo místa. To bych asi dnes vymyslel jinak. Taky bych pergolu udělal přes celou šířku domu. Když vycházím z pracovny a je bahno, nedá se vyjít přímo na zahradu. Se zbytkem jsme spokojení.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V domě je v podstatě všechno hotové. Chceme jen pořídit závěsy do jídelny a světla do koupelny. Hlavně teď chceme zapracovat na zahradě. Zkultivovat ji a postavit vzadu na pozemku malý zahradní domek.

Děkujeme majitelům za rozhovor a přejeme jim pohodové bydlení.

Informace o stavbě:

Dispozice: 5+kk
Užitná plocha: 141 m2
Zastavěná plocha: 87 m2
Dům postaven v roce: 2016
Doba provedení hrubé stavby / stavby na klíč: 1 týden / 6 měsíců
Konstrukční systém: prefabrikované sendvičové panely
Stavbu provedla firma: HK-Dřestav s.r.o.


Líbil se Vám tento článek? Kupte autorovi kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!


Autor:

Vydáno dne:


Photocredit: Vít Kobza ml.

3 -1

Hodnocení: 5/5

Podělte se s námi o Váš názor:

Související články: