Ke znovuzrození čínské vesnice přispěl pavilon z bambusových deštníků

Čínský venkov se utápí v problémech, a to se Číňanům nepřiznává snadno. Znamenalo by to připustit chyby v minulosti, což se tu pořád ještě nenosí. Intenzivní zemědělství poháněné chemií, hnojivy a herbicidy se tu totiž v posledních dekádách postaralo o totální destrukci krajiny. Půda se díky tomu nakonec stala neúrodnou, vyprahlou. A když už zaprší, jsou z toho většinou povodně. Zemědělci to po generacích marného boje vzdali a pokud mohli, přesunuli se do měst. Tím ale problém s narušenou krajinou nezmizel a rozhodně neklesla ani poptávka po zemědělské produkci.

Dejme venkovu novou šanci

Čína se teď znovu snaží zemědělskou krajinu oživit a dát znovu venkovu naději na lepší budoucnost. A součástí takových snah, byť nekonkrétně pojmenovaných, je i projekt vesnické společenské místnosti. Sloužit by měla jako klubovna, kavárna, místo ke schůzkám, zasedáním i poradám. Toto kombinované využití s sebou nese ale jasné poselství: Fenomén vesnice na čínském venkově není mrtvý a rurální oblasti jsou stále atraktivním místem pro život, kde se pořád něco děje.

Znovuzrození vesnice v přímém přenosu

Adresátem projektu Village Lounge, který po praktické stránce vedli architekti ze studia SUP Atelier, se stala malá vesnička Shangcun v provincii An-chuej. Oni sami pak projekt nenazývají rekonstrukcí v pravém slova smyslu, ale užívají termínu „rebirth“ neboli znovuzrození. Ti se rozhodli přistoupit k návrhu velmi citlivým způsobem. Nechtěli totiž do centra vesnice vnášet něco nepůvodního a cizorodého. Místo toho naplnili požadovaný objem zaniklého náměstí a několika zdemolovaných domů vzdušnou dřevostavbou, které je maximálně otevřená.

Návrat k venkovu

Tento rys ostatně odráží i filozofii celého přístupu „rekonstrukce čínského venkova“ a pochvalně jej ve svých propozicích zmiňuje i regionální samospráva. Je totiž modelovým příkladem a startovním bodem pro udržitelný rozvoj, podporu turistiky, uchování tradičních rysů vesnice. Village Lounge je prostě místem, kam můžete zajít vždy, ať už jste turista nebo místní. Lidé tohle místo zaplňují svou přítomností a dodávají mu specifické využití.

Celá konstrukce se přitom skládá ze šesti propojených bambusových deštníků, které v matici 3x2 podchycují odstupňovaný prostor pod sebou. Tyto deštníky vytváří tři propojené střešní oblouky o stejné výšce, zatímco jimi zakrytý prostor „klesá“ v severo-jižním směru. V terénu je objekt ze dvou stran vymezen existující zdobenou zdí Ma Tau, zatímco vnitřní schod a podlahy pokrývá venkovní dlažba a mozaika původního, již neexistujícího domu.

Bambus a ratan

Zní to jednoduše, protože práce s přírodním materiálem tak vždy ve své přirozenosti působí. Kompozici otevřeného interiéru doplňuje další rukodělný nábytek, většinou z ratanového dřeva a bambusu. Místní obyvatelé a řemeslníci se prý nadšeně podíleli jak na návrhu, tak i na samotné konstrukci. Ostatně, celá stavba byla nakonec přepsána do majetku jejich obce.

Naděje, že jednou bude líp

Architekti dokázali „zalepit“ trhlinu v prostoru vesnice, protože ruiny nebo prostor uvolněný jejich demolicí by zbytečně místním připomínal konec éry tradičních čínských zemědělských vesnic. Tím, že na uvolněném místě dali vzniknout nové víceúčelové stavbě, neradostný trend vývoje obrátili. V Shangcun po dlouhé době vzniklo něco užitečného, z čeho mají prospěch a radost všichni. A to jim dává naději, že život na vesnici má v Číně pořád ještě budoucnost.