Jak vypadá dovolená na nejsušším místě planety?

Projekt, se kterým aktuálně zabodovali architekti ze studia Moraes v čilském Concónu, je skutečně unikátní. A nemalou měrou k tomu přispívá i lokalita, na které se nachází jejich realizace. Vytvářet totiž infrastrukturu cestovního ruchu v místě, kde nikdy neprší a je vražedné horko, skutečně není obvyklé. Puna de Atacama, poušť Atacama, je totiž opravdu místem, kde poslední stovky let nespadla z nebe ani kapka vody.

Fotogalerie:

i Foto: Camilo Moraes, Alejandro Gálvez, Cristina Ananias, Eduardo Montesinos

Uhrančivost měsíční krajiny

Je to místo extrémního klimatu: když se poprvé kosmonauti připravovali na přistání na Měsíci, trénovali i tady. Tak nehostinná, rozbrázděná a pustá zdejší oblast je. Průměrná denní teplota činí 50 °C a v noci pak klesá na nulu. Přežít v suchu, na pomezí horka a zesklovatělého písku, s minimální vzdušnou vlhkostí, to už vyžaduje jistou specializaci. I proto je zdejší fauna a flóra naprosto odlišná od toho, co je k vidění jinde ve světě. Jako z jiné planety.

Stavět, ale beze stop

A to je i důvod, proč je zdejší oblast přísně střeženou přírodní rezervací a na předložené stavební projekty tu hledí úředníci s krajní opatrností. Architekt Camilo Moraes ale přišel s něčím, co se dalo odmítnout jen stěží. Projekt, který v maximální míře sází na udržitelnost a ekologické principy stavitelství. Tak, že za sebou v pouštní krajině prakticky nezanechává stopu.

Jste tu jen vy a oceán 

Pro projekt plážového kempu Piedras Bayas si vybral úzký pruh pouště při pobřeží Pacifiku. A na vybrané území instaloval tři turistická obydlí, ke kterým přidal ještě provozní objekt s recepcí, občerstvením a technickým zázemím. Tuto sérii objektů pak propojil pochozí palubou, aby omezil přímý kontakt s rozpálenou a rozpraskanou půdou.

Soběstačnost a nezávislost do detailu

„Je to nový vzorec turistické akce,“ říká Moraes o projektu. „Je to kontakt bez doteku, je to přiblížení se panenské krajině bez jejího narušení.“ Lehké objekty jsou spíše instalacemi, než stavbou. Nemají pevné základy, mohou být snadno demontovány. Je jich raději více menších, než jeden velký. To kvůli minimalizaci ekologické stopy. A také jsou naprosto nezávislé na okolním prostředí.

Obsahují totiž vlastní chemickou dekontaminační toaletní jednotku i klimatizační systém, přičemž obojí pohání solární panely. Je to prostě praktická ukázka konstrukcí s nízkým nebo nulovým dopadem na životní prostředí zasazená do nedotčené krajiny. Objekty s ní splývají díky přísné volbě lokálně dostupných materiálů – dřeva a rákosu.

Soukromí instantní samoty

Členění chatek nabízí dvě koupelny (vnější s vířivkou), ložnici a šatnu. Nic víc vlastně na takové dovolené nepotřebujete, protože moře je hned před vámi. A je celé jen vaše. Tedy, relativně vzato. Tři kryté dřevěné dómy, jsou od sebe vzdáleny 50 metrů, právě kvůli zvýšení pocitu soukromí. A nikdo jiný tu kromě správce není, za vašimi zády je sto kilometrů neprostupné pouště.

Dřevo je dokonalé a beton nebyl zapotřebí

K civilizaci můžete vyrazit džípem po pobřeží, do vesnice je to zhruba 40 minut. Právě tam se nachází tesařské a truhlářské dílny, které zpracovaly podkladové plošiny pro obytné buňky. Ty jsou usazeny na dřevěných pilířích. „Písčitá půda je tu tak prosycená solí, že beton ani nebyl k zapevnění zapotřebí,“ dodává Moraes.

Přírodní materiál s tradicí

Vnější fasády jsou vytvořeny z tuhého rákosu a travin, čímž je zvýšena prodyšnost objektů. Splétáním travin Totora a Brea jsou místní řemeslníci proslulí. Interiér je pak ukázkou minimalistického designu doplněného o pár chytrých vychytávek. Úložný prostor je tak všude kolem vás, aniž by nějak čněl do místnosti. Maximální prožitek ze svobody neohraničeného místa umocňují působivé výhledy na pobřeží.

Plážový kemp Piedras Bayas je mimořádný, protože je reálný a fyzicky přítomný, ale přitom prakticky nezasahuje do svého prostředí. Dává prostor lidem být chvilku sami, jen s oceánem, kterého si mohou užívat bez rušivých vlivů.