Největší dřevěná stavba světa přivedla Japonsko na pokraj bankrotu

Chrám s největší dřevěnou budovou na světě (Daibucuden) poskytuje přístřeší gigantické soše Buddhy Vairóčana, v Japonsku známém jednoduše jako Daibucu („velký Buddha“). Socha Buddhy se také honosí světovým prvenstvím – jde o největší bronzovou sochu Buddhy na světě. V roce 1998 byl chrám Tódaidži spolu s několika dalšími památkami v Naře zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru. Prohlédněte si ho celý v naší fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: EO Kenny, Neil Hunt, G · RTM

Budova bývala ještě větší

Současná budova byla dokončena v roce 1709 a přestože je obrovská, je o 30 % menší než její předchůdce. V původním komplexu také stály dvě 100metrové pagody, zřejmě nejvyšší stavby na světě ve své době (když nepočítáme pyramidy). Nacházely se po obou stranách komplexu, jedna na západní a jedna na východní straně. Obě byly bohužel zničeny při zemětřesení. Na stojících budovách ale stále můžete obdivovat tesařské umění Japonců. Jejich konstrukční spoje jsou vyhlášené dodnes.

Model chrámu

Mapy, které by zobrazovaly původní uspořádání Tódaidži, jsou velmi vzácné, pár se jich však dochovalo. Některé z nich zahrnují dvě pagody, knihovnu, přednáškový sál, refektář a ubikace mnichů umístěné za hlavním sálem. Tódaidži fungoval nejen jako místo uctívání a buddhistické praxe, ale také jako místo vyššího učení a studia. Hodně z toho, co nyní víme o původním uspořádání chrámu, pochází z písemností mnichů, kteří zde žili a studovali.

Obrovský Buddha měl Japonsko chránit před katastrofou…

Během období Tenpjó (729–749 n. l.) lidé v Japonsku trpěli souběhem přírodních katastrof a epidemií. V roce proto 743 císař Šómu vydal nařízení o stavbě velké sochy Buddhy, která měla Japonsku pomoci. Císař věřil, že taková zbožnost přiměje Buddhu k ochraně země před další katastrofou. Při stavbě bylo mobilizováno velké množství dělníků a pro její dokončení bylo třeba 1 665 000 člověko-dní, (teoreticky by tedy jeden člověk chrám stavěl déle než 4 500 let). Podle záznamů vedených v Tódaidži pomohlo postavit Velkého Buddhu a jeho sál celkem více než 2 600 000 lidí; přispívali rýží, dřevem, kovem, látkami nebo vlastní prací – 350 000 dělníků pracovalo přímo na stavbě majestátní sochy.

…a místo toho zemi téměř zruinoval

Buddha byl dokončen roku 751 – byl odlit na osmkrát během tří let, přičemž hlava a krk byly odlity jako samostatný kus. Impozantní patnáctimetrová socha spotřebovala většinu japonské produkce bronzu za několik let (zlato muselo být importováno) a přivedla zemi na pokraj bankrotu. Není divu – váží neuvěřitelných 500 tun. Pro představu: prostředníček má na délku něco přes metr, chodidlo má téměř 4 metry. Buddhovy vlasy tvoří 966 bronzových koulí.

Prostředníček Velkého Buddhy měří přes metr

Socha byla ještě několikrát znovuodlita (z různých důvodů – byla poškozena zemětřesením či kvůli tomu, že jí upadla hlava) a chrám musel být dvakrát přebudován kvůli požárům. Střechu Buddhova příbytku Daibucuden nese 48 dřevěných rumělkou nabarvených sloupů o průměru 1,5 m a výšce 30 metrů. Slavnostního odhalení sochy s obřadem otevírání očí se účastnilo 10 000 mnichů a 4 000 tanečníků.

Promyšlená srubová pokladnice

Socha je sice opravdovým divem tehdejší technologie, ale za pozornost stojí i další zajímavosti. V chrámovém komplexu můžeme najít pokladnici Šósoin. Sloužila jako skladiště cenných předmětů, které chrámu darovala císařovna Kómjó po smrti svého manžela, císaře Šómu, v roce 756. Šlo o asi 600 pečlivě sepsaných položek, jejichž předávání probíhalo postupně po dva roky. Další, ještě větší skupina předmětů přibyla v 10. století, kdy sem byly přemístěny sbírky ze skladiště Futacugura rovněž patřícího k chrámu Tódaidži.

Pokladnici tvoří mohutná srubová stavba z cypřišového dřeva bez oken postavená na kůlech s podlahou 2,7 m nad zemí. Toto promyšlené vyvýšení mělo chránit uložené cennosti před vlhkostí, což se povedlo. Předměty byly navíc uchovávány v krabicích a schránkách na nožičkách. Nic nebylo ponecháno náhodě. Obsah klenotnice se dodnes dochoval ve skvělém stavu i díky pravidelné péči, s jakou byl opatrován úřadem císařské pečeti. Po druhé světové válce byla nedaleko vybudována železobetonová budova s moderními zabezpečovacími a protipožárními systémy a vzácné předměty z dřevěného Šósóinu do ní byly přestěhovány.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Kdo proleze skrz Buddhovu nosní dírku, dočká se osvícení

Pověst praví, že tomu, kdo dokáže prolézt Buddhovou nosní dírkou, bude udělen v příštím životě určitý stupeň osvícení. Návštěvníci s nadváhou jsou v tomto případě v nevýhodě. Nutno říct, že tím sice není myšlena nosní dírka sochy, ale nepříliš velký čtvercový otvor skrz základnu jednoho z dřevěných sloupů podpírajících střechu Daibucuden. Otvor svůj podivný název získal prý proto, že jeho velikost je stejná, jako šířka nosní dírky obřího Buddhy. Přestože nikdo zatím neověřil, jestli míry „nozder“ odpovídají, a ještě obtížnější je ověřit přesnou povahu dosaženého osvícení, návštěvníci z celého světa denně klesají na všechny čtyři a snaží se otvorem procpat.

Buddhova nosní dírka

Meče ve stěnách a krotcí jeleni

Další ze zvláštností chrámu a velice oblíbenou turistickou atrakcí jsou krotcí jeleni sika, kteří se volně pohybují po areálu a nechají se krmit z rukou návštěvníků. Na pamlsky jsou už dokonce tak zvyklí, že pokud jim nic nepřinášíte nebo si jich nevšímáte, mohou vás třeba jemně kousnout do zadku. Nedávno objeveným tajemstvím jsou také meče a šperky ve stěnách chrámu. Přišlo se na ně při rentgenovém průzkumu a zatím jsou ponechány na svých místech. V chrámu je toho k vidění ještě mnohem více, jako například miniaturní repliky chrámu a areálu, starobylé dřevěné sochy a podobně. Pokud budete mít cestu do Japonska, určitě návštěvu chrámu nevynechejte. Nebo se s námi na něj pojďte podívat alespoň prostřednictvím fotogalerie.