Úředník řekl ne. Majitelům zbyly dluhy a neřešitelná situace

Martyrium začíná

Dlouhé rozhodování, vybírání a řešení. A hlavně finance. Hypotéka, půjčky od příbuzných, šetření každé koruny. Konečně přišel ten čas a odhodlali jsme se do toho prásknout. Jdeme na stavební úřad požádat o stavební povolení na naši novou vysněnou stavbu. Dozvídáme se ale spoustu divných a nepříjemných věcí, které našemu záměru vlastně tak trochu brání. Dokonce to vypadá, že to možná ani nepůjde realizovat tak, jak jsme to původně plánovali. Co s tím? Úředník nejspíš trochu přeháněl. Možná měl špatný den, a tak nás chtěl trochu potrápit. Takto začíná příběh, který se může táhnout dlouho a ústí k rozhovorům a dopisům mezi stavebníkem, úřadem a případně i právníky a dalšími účastníky, kteří se do situace zatáhnou.

Stát si s námi dělá, co chce

Ačkoli od revoluce v roce 1989 již vyrostla celá další generace, obecné povědomí o tom, jak funguje stát a jaká je role jednotlivých jeho složek ve společnosti, je stále velmi chabé. Můžeme to snadno ilustrovat na příkladu svalování viny za různé nesnáze na špatné aktéry. Například když se vládě přičítá vina za růst cen potravin, přičemž těmi, kdo cenu skutečně ovlivňují, jsou samotní výrobci a prodejci. Neznalost základních kompetencí a zaměňování jednotlivých složek státu pak způsobuje lidem problémy, s nimiž se musí potýkat, a otevírá prostor pro klamání ze strany populistických politiků, kteří této neznalosti zneužívají. Abychom však neutekli od role samotného úředníka stavebního úřadu v tomto systému. Může skutečně z vlastní libovůle rozhodnout o našem bytí a nebytí?

Libovůle zákeřného úředníka

Tak nějak vnímá určitá část občanů roli úředníka, který sedí na stavebním úřadě. A nebo vlastně na kterémkoli úřadě. Tento dojem je vytvořen právě neznalostí pravidel a kompetencí. Je proto potřeba si vysvětlit, jak je to doopravdy.

V první řadě je úředník naším zaměstnancem. Je zaměstnancem nás všech, neboť peníze, které dostává jako výplatu, dostává od nás, tj. od společnosti, prostřednictvím daní, které odvádíme. Není to tedy náš „šéf“, ale je to náš služebník. Ve druhé řadě je úředník složkou výkonnou, nikoli složkou legislativní. A zde se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Úkolem úředníka není rozhodovat podle vlastních pocitů a dojmů, ale přesně a striktně podle zákona. A stejně tak se můžeme proti rozhodnutí úředníka bránit v souladu se zákonem i my, občané.

To, že zákony jsou nedokonalé, je již úplně jiná písnička. Je to způsobeno tím, komu házíme své volební lístky v parlamentních volbách. Poslanci předkládají zákony a posléze o nich hlasují. I pokud tedy odhlasují zákony špatné, nebo dokonce nesmyslné, nezbývá úředníkovi, než podle takových zákonů postupovat, jinak se sám vystavuje riziku postihu z důvodu porušení zákona. Role úředníka je tedy čistě algoritmická – postupuje podle jasně stanovených pravidel stejně jako telefonista v call centru, který si s vámi povídá a současně jede prstem po vývojovém diagramu otázek a odpovědí.

Špatně směřovaná zlost

Lidé pak často v pocitu, že za rozhodnutí, které jim nevoní, může úředník, obrací svou zlost proti němu. Ten však ve valné většině případů za situaci nemůže. Může za ni buď stavebník sám tím, že postupoval v nesouladu se zákonem a nyní narazil, a nebo špatné zákony, které prošly poslaneckou sněmovnou a vstoupily v účinnost.

Stavební úřad odmítl zkolaudovat dům. Majitelé jsou zoufalí

Obecná praxe aneb jak je to ve skutečnosti

Ačkoli je úředník mnohdy vnímán jako čert, který nám chce jen komplikovat život, případů, kdy do své činnosti angažuje své osobní tužby či komplexy, je naprosté minimum. V převážné většině případů se naopak snaží plnit svou roli služebníka, pomáhat s procesem samotné stavby a informovat o tom, jak má stavebník postupovat, tedy vysvětlovat jednotlivé zákony. Připadá vám, že říká nesmysly a že po vás chce hlouposti? Pak je nejspíš takový i zákon a úředník ho musí pouze respektovat. Pokud přestaneme automaticky vnímat úředníka jako svého nepřítele a přijmeme i jen potenciální možnost, že je na naší straně, možná se i vyjednávací pozice a řešení celého případu dramaticky promění.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Jak tedy postupovat

Otázka „Proč?“ ještě nikdy nikoho nezabila, a proto je zcela legitimní zeptat se úředníka na důvody požadavků, případně odkaz na dané zákony. Jen tak se můžete zorientovat v legislativě a být schopni podílet se na řešení situace. Pokud nabydete dojmu, že úředník nejedná správně, a tento váš dojem překročí hraniční mez, máte právo obrátit se na jeho nadřízený orgán. To je obvykle krajský úřad nebo magistrát. Ten následně danou věc prověří a úředníka přinutí konat.

Vyřeší to úplatek

Česko naštěstí zatím stále ještě není gubernií ruské federace, a proto zde opravdu není normální chodit na úřady s obálkou. Ano, traduje se to. Tato lidová slovesnost, která se ve společnosti šíří, je však pouze produktem iluze, nikoli realitou. Pokud se pokusíte úředníkovi nabídnout úplatek, máte docela vysokou šanci na zahájení stíhání za trestný čin s rizikem odnětí svobody až na dva roky. Takové úvahy tedy rovnou pusťte z hlavy.

A co když se stane, že si o úplatek řekne sám úředník? V našich končinách to opravdu není běžné, ale vyloučit to nelze. V takovém případě nepodléhejte snaze řešit situaci „kovbojským stylem“ (např. pořizovat si ihned audio nebo video záznam), ale v klidu jednání dokončete a posléze se obraťte na policii s žádostí o pomoc v této věci. Zde teprve obdržíte kompetentní informace, jak postupovat, aniž byste se sami zapletli do případné korupční aféry.

Závěrem

Změna vnímání úřadů jako takových je pro společnost důležitá. Pouze navrácení důstojnosti a důvěry úředníkům zajistí, že se na tato pracovní místa budou více hlásit lidé, kterým na kvalitě práce záleží. Můžeme se tak malou měrou všichni podílet na změně společenských norem k lepšímu.

Máte nějaké pozitivní zkušenosti s úřady? Podělte se o ně v diskusi níže. Děkujeme.