Chata připomínající UFO „přistála“ v Alpách

Dřevostavba stárne jinak

Po funkční i provozní stránce měla chata usazená ve svahu zasněžených Alp to nejlepší opravdu za sebou, protože svou existencí překonala dobře padesát krušných zim, a slušně řečeno se přežila. V jihotyrolském Brunecku (Brunicu) ale dobře vědí, že dobře postavená dřevostavba stárne odlišně: neodchází do zapomnění, jen se mění. Když jí dopřejte patřičnou péči a prostor pro obnovu, odhalíte její zdravé jádro a oživíte jej novou přestavbou, může odolávat alpským zimám klidně jedno další století. Jen si to srovnejte s tím naším nekonečným závodem koupit/zbourat/postavit, který se nedá nikdy vyhrát. Na rakousko-italské horské hranici přemýšlí jinak a minulosti svých staveb se nezříkají. Vidí v ní zděděnou kvalitu, o kterou s gustem pečují.

Fotogalerie:

i Foto: Harald Wisthaler

Dřevostavba s rodokmenem

Konkrétně tato chatu ve stráni vystavěl v roce 1972 architekt a stavitel Josef Lackner, jehož jméno je ve zdejších údolích pojem. Stavěl a navrhoval prý tak dobře, že jím vybudované objekty v katalogu realitních kanceláří si klidně mohou připsat jednu nulu ke své ceně. Protože vážně vydrží. I s garancí dlouhé životnosti jádra jeho dřevostaveb se pochopitelně pojí nutnost rekonstrukcí a renovací, ale práce na nich je investicí s dobrou návratností. A když už tak vypočítáváme klady téhle chaty před proměnou, nacházela se na tak působivé lokalitě, že její hodnota prý pro majitele značně převyšovala jakoukoliv sumu. Budeme mu věřit a podíváme se, co z původních 50 metrů čtverečních zastaralé horské chaty „s dobrým rodokmenem“ dokázal vykřesat současný architekt Stefan Hitthaler.

Uzavřený objem stavby roztáhl křídla

Alternativní přístup k dílu mu rozhodně upřít nemůžeme. Jeho pojetí rekonstrukce totiž neposunulo starou chatu do přítomnosti, ale o hezkých pár let do budoucna. Přidal 13 metrů k zastřešené užitné ploše tím, že původní obdélníkový profil stavby nechal „široce rozkročit“ do stran zkosenou střechou. Původní jádro také mírně vyzvedl nad terén a podepřel šesti pilíři, protože právě těsný kontakt s podmáčenou půdou byl tím hlavním důvodem, proč bylo třeba stavbu rekonstruovat. Tím si hezky otevřel prostor pro výměnu podlahy a izolace opravdu od základů. A když už byl v tom, zařídil i nové podlahové vytápění a ventilaci vyvedenou spodem. Udržitelnost a obnovitelné zdroje energie jsou dnes v trendu, ale architekt nijak zvlášť netoužil po tom rozbíjet klasické stavební schéma a zdejší panorama leskem solárních panelů. Takže se spokojil s tepelným čerpadlem. To vidět není a svou práci přitom zastane zrovna tak dobře. Původní solidní jádro dřevostavby se tak opevnilo novou krustou pevné obálky termálních izolací, čímž se značně zvýšil komfort i celoroční obyvatelnost.

Inovace interiéru nešla za hranu dobrého vkusu

Uvnitř, ve svahu pod dřevostavbou, je skryto nové hygienické zázemí se sprchou a toaletou, nad kterým se v úrovni přízemí nachází velmi prostorná sauna. Dvě otevřené ložnice po stranách, společenská místnost a kuchyně vychází z původního plánu, který byl jen modernizován po stránce aplikovaného designu a povrchové renovace. Jsou výrazně světlejší, protože přímo k nim směřuje velké okno rámující výhled do údolí a decentní úzký protáhlý světlík na straně severní. A kde bylo světla málo, objevila se šetrná LED světla důmyslně maskovaná ve stropních přesazích.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Připravte se ke startu, odlétáme do budoucnosti

Možnosti úložného prostoru se znásobily přidáním „křídel“ po stranách, takže uvnitř hlavního jádra nepoznáte stísněnost a zbytečné přesycení zbytečnostmi. Díky tomu působí interiér až zatraceně moderním dojmem. Takže myšlenky na to, že tahle chata pamatuje půl století, vás zrovna nenapadnou. A proč ty zmínky o létajícím talíři? Stačí hodit očko na to, jak dřevostavba rozšířená o zkosenou střechu po stranách a „křídla“ přístavby vypadá. Z obdélníku původní stavby vznikl šestiúhelník s nápadným „kapitánským můstkem“ terasy v čele. Světla vycházející z průřezů oken na severní straně skutečně připomínají zažehlé motory kosmické lodi. Je to pořádná sci-fi divočina.

Nás pochopitelně osloví ne až tak ono futuristické pojetí zpracování jako spíš fakt, že původní jádro skutečně respektovalo padesát let starou dřevostavbu a že veškeré stavební práce a doplňky byly realizovány v soft-režimu. Pod krycími deskami modřínové fasády se skrývá stále ta samá chata, která vévodila zdejšímu údolí před půl stoletím, a díky téhle zásadní úpravě má ty nejlepší vyhlídky na dalších padesát let existence. Prohlédněte si ji ve fotogalerii.