Na český trh se dostaly vruty dvojí kvality. Lidé si neuvědomují míru rizika

Není vrut jako vrut

Vruty do dřeva jsou stále více populární. Může za to jejich dobrá pevnost, jednoduché použití a fakt, že se díky nim dají jednotlivé kusy dřeva rozebírat. Za zmínku stojí také samotný materiál, ze kterého je vrut vyrobený, a tím je uhlíková ocel. Ale pozor – ne všechny vruty jsou vyrobeny z kvalitní oceli. Ocel totiž při procesu výroby prochází tepelným zpracováním a kalením, čímž získává výsledné mechanické vlastnosti. Různí výrobci používají různé slitiny a postupy, čímž jsou zásadně ovlivněny finální vlastnosti výrobku. Pokud je použit při výrobě nekvalitní materiál, promítne se to na kvalitě samotného vrutu.

Vrut do dřeva je složen z následujících částí:

• hlava – ta má velké množství variant, mezi nejrozšířenější patří zápustná, čočková a půlkulatá;
• dřík se závitem – závit může být celý, částečný nebo i dvojitý;
• zakončení vrutu (špička) – na ostrosti špičky závisí, jak snadno se vrut „zakousne“ do dřeva;

Díky širokému využití rozlišujeme poměrně velké množství vrutů do dřeva. Vruty, které na první pohled vypadají stejně, mohou mít diametrálně odlišné vlastnosti. Není se pak čemu divit, že i zkušení tesaři někdy pro spoj raději použijí houževnaté hřebíky, než aby riskovali špatný výběr vrutu a jeho prasknutí. Pokud jsou však použity ty nejlepší spojovací prostředky, riziko je minimalizováno. Při výběru vhodných vrutů je důležité se zaměřit především na konstrukci závitu, typ hlavy a typ pohonu.

Konstrukce závitu

Nejčastěji se na trhu setkáváme s vruty s částečným závitem, své uplatnění však naleznou i vruty celozávitové nebo vruty s děleným závitem. Laikovi se většina vrutů na první pohled jeví jako takřka stejná. Konstrukce závitu se však výrazně liší a zásadně tak ovlivňují, jak se s vrutem pracuje, jak rychle jde do dřeva a kolik síly je potřeba k jeho zašroubování. Ve finále je tak volbou vrutu ovlivněna i pevnost samotného spoje.

Nejvýkonnější vruty na trhu si zakládají na velmi ostré špičce a speciální geometrii závitu na samotném jeho začátku. Ta snižuje riziko praskání dřeva. Chytrým vylepšením je asymetrický závit, díky kterému je síla potřebná pro zašroubování minimalizována, a naopak únosnost maximalizována. Nejnovější inovací je integrovaná stopková fréza ke konci závitu, která řeší slabé místo každého vrutu. Tím je právě rozhraní mezi stopkovou frézou a koncem závitu. Funguje skvěle a zvyšuje celkovou rychlost šroubování.

Detailní fotografie závitů si můžete prohlédnout v galerii.

Většina řemeslníků používá vruty špatně. Nedomýšlí přitom důsledky

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

18letý Erik postavil jako maturitní projekt dům

Typ hlavy

Výběr správného typu hlavy podle parametrů spoje je zásadní. U dřevěných konstrukcí jsou nejvíce populární hlavy talířové, které v kombinaci s částečným závitem zajistí správné dotažení i masivnějších prvků. Talířové hlavy dnes můžete sehnat také v plochém provedení, takže je lze po dotažení zarovnat s povrchem dřeva.

Zápustná hlava je klasickou variantou univerzálních stavebních vrutů, kterými potřebujeme přitáhnout méně masivní prvky, jako jsou menší hranoly, fošny, prkna nebo desky. Často máme požadavek na čisté zapuštění do dřeva, kterému nejlépe napomáhají frézovací kapsy umístěné ze spodní strany hlavy. Při dotažení se pak kolem hlavy netvoří velké praskliny a třísky, které by spoj mohly znehodnotit.

Z dalších typů hlav jsou často používány tzv. kombinované hlavy, které umožňují pro dotažení nebo vyšroubování použít buď nástrčný klíč nebo klasický bit. Tento typ kombinovaného vrutu je vhodný především pro spoje ocel/dřevo, tedy pro kotvení tesařských spojek, úhelníků, kování a zámečnických prvků do dřeva. Je zároveň skvělou náhradou tzv. podstavcových šroubů, lépe se s ním totiž pracuje.

Pro vruty, které jsou navrženy k zašroubování pod úhlem, je pak vhodná válcová hlava, která sice nezajistí přiražení prvků, ale je možné ji do dřeva zahloubit. Úhlování se používá především u tzv. protismykových vrutů nebo například u kotvení nadkrokevní izolace.

Existují dokonce i speciální vruty se zesílením pod hlavou. Zesílení je dělané na míru tak, aby vrut krásně seděl v tesařském kování. Těmito vruty lze nahradit hojně používané konvexní hřebíky, a vytvořit tak daleko pevnější spoj, který je navíc oproti spoji hřebíkovému rozebíratelný.

Fotogalerie:

i Foto: Ondřej M. (se souhlasem)

Typ pohonu

Vývoj pohonů vrutů společně s bity má poměrně rozsáhlou historii. Ve zkratce se dá říci, že vývoj pohonů musel držet krok s postupně se zvyšujícími nároky na rozměry vrutů. Je nutné používat vždy kompatibilní bit s daným pohonem. Existují bity, které pasují na více pohonů vrutů, nicméně nelze pak využít plný potenciál konstrukce vrutu. 

Nejčastěji používané pohony:

• Plochý – spíše historická záležitost, dnes už jen u menších metrických šroubů;
• Phillips a Pozidriv – časté pohony vrutů i šroubů, při větších dimenzích však hrozí nedostatečný přenos sil a časté protáčení bitu v hlavě;
• Torx – skvělý přenos síly i u větších vrutů, kvůli velkým vůlím mezi bitem a drážkou přesto může docházet k protáčení, a obzvláště u celozávitových vrutů už není přenos síly dostatečný;

• RW a AW (někdy nazývaný také jako Würth) – inovovaná verze torxu s většími dosedacími plochami a menší vůlí v uložení, díky čemuž je přenos síly dostatečný i pro velké rozměry vrutů, minimalizuje protáčení bitu, vrut na bitu drží nasazený i bez magnetu;
• Šestihran – umožňuje velký přenos síly především díky velkým dosedacím plochám, nevýhodou jsou rozměry pohonu a ořechu potřebného k zašroubování;
• Externí torx – speciální pohon používaný především u dlouhých celozávitových vrutů.

Jednotlivé typy pohonů si můžete prohlédnout v galerii.