Mladí nadšenci mění bývalé tábořiště na bydlení. Počínají si netradičně

Vyrazit na tábořiště do lesa? Ještě před pár generacemi to byl pro řadu Američanů nejzazší vrchol kontaktu s přírodou. A to si pište, že takové tábořiště vlastně nebylo ničím jiným, než oploceným kempem pod korunami stromů, kde jste si divočinu naplno užívali z oken vytápěné chatky nebo srubu. Zjevně proto, aby toho nepohodlí zase nebylo příliš najednou. Tento model dovolených se s nástupem outdoorové vlny naprosto přežil, a proto také tábořiště Velkého medvěda v Kalifornii zeje už hezkých pár let prázdnotou. Je to vlastně takový pomník příšerných dovolených.

Fotogalerie:

i Foto: Lauren Moore, Marcus McInerney, Aaron Farley

Strategie pro divočinu

Na druhé straně se musí nechat, že má své kouzlo. Zvlášť poté, co si kdysi upravovaný areál kempu vzala příroda zpět do vlastní péče, a vytvořila z něj regulérní les. Ze kterého tu a tam vykukují stříšky polorozbořených chatek. Hranice mezi divočinou a příměstským parkem prostě zmizela. A tenhle efekt návratu lesa se tuze zalíbil kreativcům tří architektonických a designérských studií. Dobrých přátel. Rozhodli se, každý trochu po svém, tuto plochu upravit a vyladit. Jednak jako alternativní ubytování pro netradiční dovolené, současně také jako muzeum pro umělecké exponáty pod širým nebem. A společně pak jako nevšední experiment lesního bydlení.

Mohlo by vás zajímat: Fenomén tramping – jak ovlivnil české chutě stavět sruby a chaty v přírodě

Hřbitov mizerných dovolených

Pravidel mají jen málo. Jedním z nich je „strategicky nepřizpůsobovat krajinu obrazu svému“. Jinými slovy, nechat les ať si dělá, co se mu jen zlíbí. Ať se směle rozrůstá a bují, prorůstá a prostupuje konturami původních staveb, cestiček a hřišť. Druhé pravidlo je o povolených intervencích, zásazích. Ideální jsou takové, které smývají hranice mezi vnějším a vnitřním prostředím, mezi člověkem upravovaným a přírodou tvarovaným prostorem. To je doména umělců, kteří tu volně instalují nejrůznější prvky a výtvory, mozaiky a skulptury. Přirozeně, že ze dřeva, pro les nejpřirozenějšího materiálu.

A pak jsou tu ještě architekti, kterým je povoleno realizovat neinvazivně rekonstrukce existujících staveb za účelem zvýšení kvality obývání. Ti navrhli pro každou dosud stojící a nepříliš narušenou chatku optimální postup rekonstrukce tak, aby si navenek uchovala svůj původní charakter, ale její interiér se proměnil v něco kouzelného. Symbióza těchto různých pohledů, strategií a přístupů pak má naprosto dokonalý efekt. Můžete tu strávit noc v naprosto dokonale vybavené a zevnitř zcela moderní chatce a probudit se s výhledem na „hřbitov“ jiných chatek. Neudržovaných, s propadlými střechami, kterými prorůstají stromy.

Les je střecha nad hlavou

Starý obal pro naprosto nový obsah, jasná demonstrace propadu hodnoty lidského snažení v porovnání se silou přírody, destrukce a regenerace. Celý pozemek tábořiště Velkého medvěda, překrývající plochu 3000 metrů čtverečních, je muzeem s exponáty, na jejichž vyhotovení pracovali lidé a příroda. Každý v trochu jiné fázi a s jiným cílem. Výsledkem je přepestrá směs zážitků. A je to také jedno z mála muzeí ve Státech, kde můžete na túře klidně přespat. S vaším pobytem se tu přímo počítá, protože exponáty ožijí až s lidmi uvnitř.

„Shodli jsme se na tom, že vyrazit do divočiny a nakonec strávit pár nocí v kempu, je naprosto příšerný způsob, jak poznávat přírodu,“ shrnují architekti a designéři se studií Terremoto Landscape, EARL a SheetrockLA. „Na druhé straně, vyrazit do tohoto kempu, který ukazuje sílu přírody a moc lesa z úplně jiného úhlu pohledu, je vlastně velice inspirující.“ V malých upravených chatkách, které teď splývají s lesním prostředím, můžete pozorovat, jak příroda okolo pracuje. Můžete v tom hledat poučení, obohatit se návštěvou zajímavě řešeného konceptuálního muzea anebo tu strávit jen příjemnou noc. Chatky z tábořiště Velkého medvěda prostě příjemně překvapí pokaždé.