Zvládli jsme si sami postavit malý dům a bylo to nečekaně super, říkají majitelé

Okolí se na nás dívalo skepticky a trochu jako na blázny. Snažili se tvářit vážně, pokaždé když jsme jim povídali o svém velkém plánu postavit si domeček na kolech. Vždy se jim trhali koutky do smíchu. Po našich prvotních plánech bydlet v karavanu se jim ale očividně ulevilo a tudíž máme jejich podporu a drží nám palce.

Fotogalerie:

i Foto: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Jdeme na to!

Návrh našeho budoucího tiny housu máme už dlouho. Vždyť jen rozhodování postavit jej trvalo rok. S projektem to byla noční můra, hodně překreslování, posouvání čárek, dolaďování, aby vše sedělo dobře a materiálem jsme plýtvali co nejméně.

Hurá k objednávání materiálu

DŘEVO, dosud jsme se dřevem nikdy nedělali a přitom je to tak krásný a voňavý materiál. Zamilovali jsme se do něj hned na začátku a najednou všechno šlo jako po másle. Vzali jsme si týden dovolené, takové typické slovenské stavbařské, a pustili jsme se do stavby. Řezali jsme, šroubovali jsme, nosili jsme. Byla to láska na první dotek a ani nevíme jak, rýsovaly se nám první stěny.

Photocredit: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Chvíle, na kterou jsme čekali

Slavnostní chvíle nastala, když jsme za pomoci chlapů vyložili všechny stěny na přívěs a sešroubovali je dohromady. Náš tiny house nabral tvar. Najednou si už všichni uměli představit, jak bude vypadat a co to tedy vlastně děláme. My jsme konečně otestovali rozměry na vlastní kůži a usoudili, že prostory jsme navrhli akorát a budou nám stačit.

Náš tiny house přilákal pozornost

Měli jsme velkou radost a pociťovali jsme úlevu, že nám to sedí a měřili jsme dobře. Přece jen si hrajeme na stavaře dřevěného domu poprvé v životě. No prostě jsme na sebe byli přiměřeně pyšní a nejvíc nás bavily ty zvědavé pohledy kolemjdoucích. Nikdo netušil, co to vlastně stavíme. Viděli přívěs, na kterém za pár hodin stála konstrukce dřevostavby. Řidiči v autech se tak otáčeli do dvora, že někteří i zapomněli odbočit...

Photocredit: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Už jen pro tyto první momenty radosti jsme byli nepopsatelně šťastní, že jsme se do tohoto projektu pustili.

Tak znějí zápisky z prvních týdnů stavby...

Následující měsíce jsme se těšili na víkendy, kdy budeme zase tvořit. Byli jsme unavení, ale ta změna od počítačové práce stála vždy za to. Pokaždé to byla jiná fuška a něco nás bavilo víc, něco méně.

Mladý student dostavěl tiny house za 450 tisíc u Karlových Varů

Propad střechou a pád ze žebříku 

Zažili jsme spoustu památných situací jako probořený zadek skrze střechu, pád ze žebříku, vykládání dřevěného obkladu v pyžamech ve 4:30 ráno. Bylo tam i nekonečně mnoho práce, která se vždy jevila zvládnutelná rychleji. Dřevěný obklad na fasádě trval celou věčnost a například ze zateplování střechy si Barbora odnesla svalnaté ruce, břicho a záda. Takže ženy, žádné zvedání činek, je potřeba zateplovat střechy. :)

Překližky aka naše noční můra

Nikdy nezapomeneme ani na noční můru zvanou překližky. Upřímně, po této zkušenosti vzdáváme hold všem sádrokartonářům. První překližku na stropě jsme přidrželi hlavami a rukama a přitom se ji snažili nějak přichytit. I se nám to podařilo, ale po oné první jsme byli tak unavení, že jsme si nedokázali představit, jak zmákneme zbytek.

Překližka jako nedoceněný materiál – tipy na její využití v interiéru

Když se nám to konečně podařilo, byli jsme tak zmordovaní, že jsme se ani neuměli rozhodnout, co dál. Potřebovali jsme koupit komín a vymyslet, kudy půjde, vybrat kamna na topení, pustit se do podlah a lišt kolem oken zevnitř i zvenčí.

Photocredit: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Nastal den „D“

Následující víkendy jsme tedy řešili z každého rožku trošku, až dokud nenastal den „D“ a domeček jsme konečně mohli převézt. Velice jsme se těšili na tuto událost. Byli jsme domluvení, že kolem půl sedmé až sedmé ráno vyrážíme. V neděli, abychom neblokovali provoz, ráno, dokud ještě není na cestách mnoho aut, ale už je dost světlo.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Bungalov na klíč (63 m2) za dostupnou cenu je navržený přesně pro seniory

Začali jsme domeček pomalu vysunovat ven. Když jsme najednou zjistili, že brána se jaksi scvrkla. Nešlo nám vytočit domeček tak, aby neboural stěnou do sloupku brány. Zkoušeli jsme to snad na 5×. Potom jsme se smířili s barvou brány na kousku fasády, zatížili branku tak, aby se sloupek dotýkal fasády co nejméně a silou vůle ho dostali ven.

Náš mini domek hodně procestoval

Východ slunce, prázdné cesty, pár nechápajících řidičů ukazujících na náš domeček prstem. Nakonec jsme prošli naprosto bez problémů. Dokonce i rychlost byla nad očekávání. Jeli jsme v klidu kolem 70, místy i 80 km/h. Až se nám to nezdálo. Ještě nás čekalo dokončení interiéru a jedna přeprava na finální místo a hurá, můžeme se nastěhovat.

Photocredit: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Bydleli jsme chvíli v provizorních podmínkách

Na začátku bydlení jsme měli provizorní podmínky. Vodu jsme nosili v bandasce s kohoutkem, odtokem byl kbelík pod dřezem. WC jsme používali dočasně chemické, byli jsme bez pořádného žebříku, bez tekoucí vody, elektriky… Ale zamilovaní, nenároční a jediné, co jsme potřebovali, bylo soukromí a něco „našeho“.

Na podzim jsme koukali do ohně v krbu, čaj vařili na kempinkovém vařiči, dokud nebyl zapojen sporák, jediný LED pásek světla jsme doplňovali svíčkami. Postupně se nám ale podařilo dodělat elektřinu, vodu i odtok, doladit odkládací prostory tam, kde chyběly, okenice a terénní úpravy pozemku.

Romantika dosáhla maxima

Prožili jsme romantiku na levelu 8000, i když to pro mnohé může znít podivně, bydlelo se nám parádně. 

V domečku jsme bydleli přesně 3 krásné roky a neměnili bychom ani minutu. Byla to paráda, romantika a velký minimalismus. Všechno má samozřejmě i svá pozitiva a negativa. Minimální roční náklady v kombinaci s útulným soukromím pro nás byly bezkonkurenčním argumentem. Kdyby se nám nenarodilo miminko, bydleli bychom v něm dosud a možná až do důchodu.

V současnosti je to naše chata, záložní plán, pokoj pro hosty a kdoví, až bude naše dítě starší, možná se do něj zase na chvilku vrátíme. :)

Photocredit: Barbora a Tibor B. (se souhlasem)

Na závěr? Ničeho nelitujeme

Svého rozhodnutí postavit tiny house jsme nikdy nelitovali. Stavba nás hodně naučila – nejen technickým věcem, ale otestovala také soužití v malém prostoru s omezenými zdroji. Propojila nás s přírodou a se sebou samými. Je to naše bezstarostné útočiště, které nese kousek z nás, a vždy nás zahřeje u srdce, když tam přijedeme.