Udržitelná dřevostavba, co to vlastně znamená?

Udržitelnost

Udržitelnost je často definovaná jako praktická schopnost uspokojit základní potřeby dneška bez kompromitování schopnosti budoucích generací uspokojit jejich základní potřeby. Udržitelná společnost musí být vystavena tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu s inherentní schopností přírody udržet život. Prohlédněte si ukázky českých udržitelných dřevostaveb v naší galerii.

Fotogalerie:

i Foto: Shutterstock, Jan Planička, Centrum pasivního domu

(Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje lidské společnosti, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní cíle udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě.

Podle českého zákona o životním prostředí je udržitelný „takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

Udržitelnost je tedy schopnost trvalého udržení způsobu života pokud možno navždy. Základní podmínkou je přitom smysluplné čerpání zdrojů, přírodních, lidských, finančních…

Trend udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí se nevyhnul ani oboru stavebnictví, kde se setkáváme s pojmy, jako je udržitelná výstavba a udržitelná architektura, a to nejen ve spojení s dřevostavbami.

Udržitelná výstavba

Udržitelná výstavba je součástí (trvale) udržitelného rozvoje, a to konkrétně v oblasti stavebnictví a užívání staveb. Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, programový dokument OSN z roku 1992, definuje jako udržitelnou budovu tu, která:

• spotřebovává minimální množství energie a vody během svého života,
• efektivně využívá suroviny (materiály šetrné k životnímu prostředí, obnovitelné materiály),
• má zajištěnu dlouhou dobu životnosti (kvalitní konstrukční zpracování, adaptabilita konstrukce pro různé druhy provozu),
• vytváří co nejmenší množství odpadu a znečištění během svého života (trvanlivost, recyklovatelnost),
• efektivně využívá půdu,
• dobře zapadá do přirozeného životního prostředí,
• je ekonomicky efektivní z hlediska realizace i provozu,
• uspokojuje potřeby uživatele nyní i v budoucnosti (pružnost, adaptabilita, kvalita místa),
• vytváří zdravé životní prostředí v interiéru.

V současné době bývá tento typ budov, často právě dřevostavby v médiích též nepřesně označovány jako "zelená" či "ekologická". Toto zjednodušení však zohledňuje pouze dopad stavby na životní prostředí a ostatní principy udržitelné výstavby zůstávají opomíjeny.

V praxi se využívají různá certifikační schémata, která na základě výše uvedených principů pomáhají určit u budov míru souladu s principy udržitelné výstavby. Výše uvedené vlastnosti se tedy různými způsoby hodnotí a certifikují. V České republice se pro certifikaci zděných budov i dřevostaveb užívá SBToolCZ.

Udržitelná architektura

Slovy Ing. arch. Martina Čenka: „Udržitelná architektura by měla představovat komplexní přístup, který je ekologický a ekonomický, ale též udržitelný po stránce sociální a kulturní, a především je plnohodnotně schopen splnit estetická očekávání společnosti.“

Bude vás zajímat: 5 nevýhod dřevostaveb a moje odpovědi na ně

Udržitelná architektura se snaží minimalizovat negativní následky výstavby a užívání budov zvyšováním jejich efektivnosti a umírněností při volbě použitých materiálů, spotřebě energie a využití prostoru. Důraz bývá kladen na umístění budov a jejich orientaci vůči slunci, použití obnovitelných materiálů a materiálů z likvidovaných budov, využití odpadních vod apod.

Termín udržitelnost má původ v ekologii, jako schopnost ekosystému udržet ekologické procesy a funkce i biologickou rozmanitost a produktivitu, do budoucnosti. V současnosti se udržitelnost vztahuje na mnoho oblastí, včetně ekonomiky, prostředí, produkce potravin a energie, architektury i stavebnictví.

Na závěr proto přikládám komentář prof. Zdeňka Zavřela, děkana FA ČVUT.

Termín ekologie je přenesený z přírodních věd. My ho tady používáme tak trochu nepřesně, řekl bych – trošičku s nadsázkou. Umíme docela dobře definovat prostředí nějakého krajinného útvaru, kupříkladu rybníka, ale určit při stavebním procesu, na co ještě máme vliv a na co už ne, není až tak snadné.

Začínáme si uvědomovat, že stavba jakéhokoliv typu je zásahem do životního prostředí. Vždy tím dojde k narušení systému. Avšak často nepřemýšlíme nad tím, co se stane dál, jaký to bude mít vliv na stávající systém, jestli ho budeme umět uvést zpět do rovnováhy, nebo zda nezpůsobíme nerovnováhu, která by snad mohla směřovat k nějaké katastrofě.

A vstupujeme-li stavbou do prostředí, má to své důsledky na různých úrovních. Samozřejmě se vztahujeme k lokálnímu měřítku, ale dotýkáme se i národohospodářské a možná i celosvětové sféry – kupříkladu když řešíme otázku snižování energií –, a pak se dostaneme až k detailům, například když místem, kde stavíme, chodily žáby a ony teď budou muset chodit jinudy.

Bude Vás zajímat: Mobilní dřevostavby jsou zajímavý hack

Domnívám se, že v Čechách je přemýšlení o těchto věcech ještě v plenkách a my prostě hledáme, ještě nemáme ta správná slova. Lidé se tu termínu ekologie raději vyhýbají, používá se výraz „zelená architektura“. Ale to považuji za poněkud zavádějící. Neumíme dobře vyjádřit anglický výraz „sustainability“ a používaný termín „udržitelný rozvoj“ je nepřesný. Takže jsme nepřesní a já jsem si těch nepřesností vědom. Ale řekl bych, že se používání termínu ekologie v souvislosti se stavěním vžilo.

Celý rozhovor s prof. Zavřelem najdete zde.