Cesta z města, zůstali jsme na půli cesty?

Tak by se dal nadepsat trend posledních let útěků z měst, „vracení se do přírody“. Touha utéct z města je pochopitelná. Město smrdí, je tam rámus a všeobjímající stres se na člověka hrne z každého nervózního stání na semaforu, protože kolona „před“ a „za“ popírá zásady o začátku a konci všech vesmírných věcí, kromě kruhu a vesmíru samotného. Přírodu přece potřebujeme, abychom se nezhroutili.

VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Tento útěk z města ve spoustě případů začíná a končí zadáním zakázky na unifikovanou nepěknou dřevostavbu někde na kraji vesnice poblíž většího města mezi jinými podobnými bezchuti - bez zápachu vypadajícími domečky, asi aby se člověku tolik nestýskalo po paneláku, protože přece jen zvyk je zvyk. Ale tito možná doopravdy nechtěli z města pryč, jen si realizují onen „americký sen“, na který už ve městech není místo.

Někdo postoupí o krůček dál a koupí si nějakou dřevenou chaloupku či starý statek, anebo řadový domek (nebo raději hned dva vedle sebe, aby se to dalo probourat a spojit) třebas přímo v útrobách vesnice. Pak si domeček zrekonstruuje a zařídí strašně originálním IKEA nábytkem a doplňky, a samozřejmě supermoderním vybavením a high tech elektronikou, jako je například ultratenká LCD telka a spousta dalších pro umrtvení absolutně nutných vymožeností. Protože co bychom proboha na tý nudný vesnici po večerech dělali…?

Tito lidé se vracejí do přírody jen tak napůl. Nepochopili, že bez vnitřního návratu (nebo spíše odvratu od civilizačních nesmyslů) není skutečný Návrat možný. Nevracejí se do přírody, ale stěhují si „civilizaci“ tam. Nechtějí přijít o svůj zcivilizovaný životní styl. BIO rajčata si raději nakoupí v hypermarketu a v zábavě jsou stejně pasivní a závislí na dodavatelích, jako když žili ve městě. K čemu jim tedy jsou tyhle „návraty“? Ano, nikomu tím neubližují a nikomu do toho vlastně nic není. Ale okrádají se o něco víc, což je strašná škoda.

Pak jsou tady blázni extrémisti, kteří to s návraty myslí vážně. Někdy je jejich hnací silou jakýsi návrat ke kořenům, jindy třeba příprava na konspiračními teoriemi hnojené vize horších časů (které možná přijdou, a možná taky ne, ale o to přece až tak nejde). Staví si jurty, hobití domečky a earthshipy, anebo opravují staré domečky a statky, snažíc se co nejvíc vystačit si sami jen se svými silami, dovednostmi a tím co jim příroda daruje. Tito lidé pochopili, že nejvíc obohaceni a hlavně oživeni budou, když se přírodou obklopí co nejvíce a technikou co nejméně. Když si co nejvíce věcí udělají sami, vlastníma rukama, zažijí si skládání kamenu na kámen, klády na kládu či balíku slámy na balík, tvůrčí opatlávání stěn hlínou, pěstování okurek a rajčat na hnoji za barákem… Prostě všechno to, co dřív lidé z nouze dělali sami, protože to ani jinak nešlo, a dnes zjišťujeme, že bez té dřiny člověk nemá k ničemu vztah a ztrácí se kdesi v civilizačním vzduchoprázdnu.

Bude Vás zajímat: Celoroční mobilní domy plní díru na trhu

Takže pro lidi co chtěli pryč a uvízli na půli cesty: co se odvážit jít dál? Zbavit se věcí, o kterých si myslíte, že bez nich nepřežijete, zkusit něco, o čem si myslíte, že to nezvládnete? Vzpomeňte si, jak jste si jako děti stavěli první dřevostavbu z větví, přečtěte si knihu Dva divoši, zkuste si postavit aspoň na zahradě nějakou boudu pro děti jen z toho, co najdete VENKU, naučte se zacházet se sekerou a pilou, nastudujte něco o pěstování česneku a chovu slepic, vyhoďte LCD a kupte si třeba klarinet. Zkuste nebýt závislí na nikom a na ničem než na sobě. Strašně se vám uleví. A pokud si nevíte rady, existuje spousta „bláznů extrémistů“, kteří vás rádi zasvětí. A super zpráva na závěr: je to teď strašně v módě ;)

Bude Vás zajímat: Mobilní dřevostavby jsou zajímavý hack

(Autorka článku si spokojeně žije ve městě, miluje kavárny a hospody a právě si zalila čaj zamčený v papírovým pytlíku vodou napuštěnou z kohoutku a uvařenou v rychlovarné konvici. Třeba jednou taky dostane odvahu…)