Stavět na černo se v Česku často vyplácí. Úřady jsou proti tomu takřka bezmocné

Stát versus občan

Účelem stavebního úřadu je sloužit občanovi, a to tak, že dohlíží na plnění zákonů. Zákony jsou definovány společností, tedy politiky, které jsme si demokraticky zvolili do parlamentu. Bohužel, jak už tomu tak bývá, se občas vkrade nějaký ten zmetek a občas zákony nestojí za mnoho. Výsledkem je guláš, ve kterém se mnohdy nevyznají ani sami autoři oněch zákonů. Jak se v tom pak má vyznat občan? Těžko. A role úředníka v tomto není o moc jednodušší. Ten však musí zákony jasně dodržovat a dle nich vydat či nevydat povolení k danému plánu stavebníka.

Na čem v praxi nejčastěji ztroskotává získání stavebního povolení

Jdeme stavět na černo, vždyť nám nic nehrozí

Zní to jako začátek příběhu, jenž si říká o špatný konec. Jak tomu ale je v praxi? Pojďme si ji ilustrovat na jednom konkrétním případu, při kterém docházelo k systematickému porušování zákona, tedy stavbám bez povolení, a to opakovaně od stejného subjektu. Jak už to tak v životě bývá, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Místnímu stavebnímu úřadu došla trpělivost a zmíněný subjekt ztrestal za černé stavby nevídanou pokutou ve výši několika milionů korun. Začátek příběhu tedy působí, že spravedlnosti bylo učiněno za dost a odstrašující efekt nastal. Jenže to ještě není konec.

Stačí se odvolat

Zmíněný subjekt s pokutou nesouhlasil, a tak se odvolal k nadřízenému orgánu, kterým je v tomto případě krajský úřad. Ten situaci zhodnotil a došel k závěru, že není možno udělit pokutu takto výrazně se odchylující od běžného standardu pokut za obdobný čin na daném místě. Pokuta v řádu několika milionů tak byla zrušena a úřad byl instruován, aby pokutoval přiměřeně, tedy ve výši obvyklé, v tomto případě kolem 50 tisíc korun za jeden takový přečin. Je však taková částka v kontextu celkových stavebních nákladů dostatečně odstrašující? To už necháme na posouzení čtenáře.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Dům na klíč s kuchyní do L, spíží a dvěma koupelnami za 3 miliony Kč

Jaké z toho plyne ponaučení?

Situace na poli stavebnictví je komplikovaná. Na jedné straně jsou investoři, kteří zkrátka chtějí stavět na svém a za své a nechtějí, aby jim někdo diktoval, co mají nebo nemají dělat. To je srozumitelný a legitimní požadavek. Na straně druhé stojí úředník, který však musí dohlížet na plnění zákonů. Ve své podstatě to dělá i pro dobro samotného stavebníka, jelikož ten, pokud staví legálně, je kryt v případě jakýchkoli nejasností či občanskoprávních sporů v budoucnu. Někdy se ale situace tak zkomplikuje, že se nelze investorovi divit, pokud mu takzvaně rupnou nervy. Na druhou stranu, jak jsme si ilustrovali na tomto případu, možnosti a pravomoci úřadů jsou opravdu velmi omezené.

Co s tím?

Nezbývá, než tlačit na politiky, žádat je o nápravu na poli stavebního zákona a o úpravu situace tak, aby byla méně komplikovaná pro stavebníky, a ti tak nemuseli podstupovat nepřiměřenou zátěž při snaze realizovat svůj stavební sen. Dále sjednotit pravidla tak, aby opravdu platila pro všechny a nefungovalo to tak, že co jednomu projde, druhému nikoli. A až tohoto všeho bude docíleno, můžeme zpřísnit dozor nad dodržováním těchto pravidel.