Moderní minibyt uprostřed velkoměsta – levný komfort pro tříčlennou rodinu

Nedá se přímo říct, že by Paříž trpěla nedostatkem bytů. Čistě technicky je tu prostoru k obývání dost, jen bohužel většinou nevyhovuje potřebám lidí. Příkladem může být i bývalá lakýrnická dílna, kterou v roce 1920 založil jistý Pierre Lemaire. Svou rozlohou pětačtyřicet metrů čtverečních plně vyhovovala svému účelu. Jenže když by se tu chtěli usadit lidé, mladý pár, a k tomu hned ještě s čerstvým přírůstkem?

Fotogalerie:

ⓘ Foto: David Foessel (se souhlasem)

Nelehké výzvě je třeba postavit se čelem

Co si budeme povídat, 45 metrů čtverečních je dost hraniční prostor. Zvlášť, když je dělený do prostoru dílny a malé vyvýšené kanceláře v miniaturním podkroví. Bývalá dílna pana Lemaire navíc byla do krajnosti tmavá, uzavřená na dvorku mezi domy. Spojení s ulicí jí zajišťoval pouze malý průjezd. Celkové dispozice tedy nebyly zrovna radostné. Naštěstí architektům ze studia Wilda, které vedl Willy Durieu, optimismus nechyběl.

Chcete bydlet? Musíte bourat

Rozhodli se pro komplexní renovaci interiéru, která v jistých částech zasáhla i vnější prostor. Probourala se tu široká okna, posouval se podkrovní mezonet, odrušil se strop a dělící stěny. Byly to dost radikální zásahy, ale jen díky nim se podařilo vytvořit víceméně spojitou místnost. Výsledkem ale byl pořád jen prostor o výměře garsonky, která rodině nemůže stačit. Kam dát koupelnu, kuchyň, ložnici?

Nábytek na míru

Durieu si ale věděl rady. Vsadil na chytrý nábytek, který na značně omezené ploše může zastat více funkcí. Potřebujete schody do podkroví a současně úložný prostor polic? Proč to nespojit v jedno. Ostatně za plně funkční z hlediska úložného prostoru se tu dá považovat každý nábytek. Není tu kousek, který by současně nebyl šupletem, skříňkou nebo sérií polic. Že to nezní zrovna lákavě? Podívejte se sami ve fotogalerii výše.

Jednoduchost je praktická

Rozpačitost z nedostatku prostoru tu překvapivě snadno vynahrazuje útulnost, kterou si obyvatelé nechtějí kazit zbytečnostmi. Účelnost a jednoduchost je ale velmi praktická. Ano, boj o místo je tu skutečně horké téma, jenže je současně vidět, že architekti si skutečně dali záležet.

I když se to zdá skoro neuvěřitelné, kromě kuchyně, koupelny a ložnice tu nechybí ani malá pracovna. Se zasunovacím stolem je totiž možné ušetřit hodně místa. Ložnice je pak oddělena prosklenými dveřmi v dřevěném rámu atypického tvaru.

Nebát se změn, ale nebránit původnosti

Architektům se podařilo vyčarovat neuvěřitelné příjemný a světlý byt, ve kterém snadno podlehnete dojmu z otevřeného prostoru. I když je opravdu malý. Navíc má tohle bydlení svůj charakteristický styl. Při komplexní renovaci se totiž podařilo zachovat (a patřičně oživit) původní trámovou konstrukci, která teď vystupuje z hladkého stropu. Adaptace původních prvků tak zachovává domu kus minulosti. I když by to tu teď jistě pan Lemaire nepoznal.

Dřevo je vizuálně zdrojem příjemného tepla a tento celkově vstřícný dojem podporují ještě dřevěné rámy oken a dveří. Široké okno nebere obyvatelům soukromí, je totiž otevřeno do dvora. Stačí ale k tomu, aby se šero nahradilo záplavou světla. Co dodat? Atelier 142 od Willy Durieu je mistrovskou ukázkou toho, jak vyjít s minimálním prostorem. A jak moc při tom může pomoci chytrý nábytek. Prohlédněte si prměnu bytu v naší fotogalerii.

← Přidat nové články na hlavní stránku Seznam.cz

Líbil se Vám tento článek? Kupte redakci kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!