HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Věž Kalich v Litoměřicích prochází unikátní rekonstrukcí. Ta zahrnuje i tradiční plavení dříví

Dům Kalich, původně nazývaný Dům pod bání, stojí na Mírovém náměstí v Litoměřicích a na své střeše nese neobvyklou vyhlídku – věž ve tvaru kalichu. Kalich, který se stal symbolem města, má připomínat zdejší vinařskou tradici. V loňském roce započala unikátní rekonstrukce věže za použití dobových postupů zahrnujících i máčení a plavení dřeva.


Plavení dříví pro rekonstrukci věže domu Kalich
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
ⓘ Foto: Archiv autora

Historie Kalichu sahá až do 16. století

Původně pozdně gotický dům byl do současné renesanční podoby přestavěn v letech 1570–1580, a tehdy také získal dnešní vzhled s kalichovitou bání. Ve věži Kalichu se konávala zasedání městské rady, dnes v domě sídlí městský úřad a z věže je vyhlídkové místo. Prohlédněte si celý postup náročně rekonstrukce v naší bohaté fotogalerii.

Fotogalerie:

ⓘ Foto: Archiv autora
 

Největší kalich ve střední Evropě

Dominanta historického centra se může s dvaceti metry výšky a čtyřmi metry průměru směle hlásit o pozici největšího kalichu ve střední Evropě, vešlo by se do něj přes 300 hektolitrů vína. Unikátní je věž i svou konstrukcí, která v České republice nemá obdoby. Podobné konstrukce se vzácně dochovaly v Německu, Holandsku či Belgii. Ta litoměřická je tudíž nejvýchodnější dochovanou stavbou svého druhu na světě.

Původní věž stojí již bezmála 450 let

Průzkum odhalil, že mladší krov, který je paradoxně vespodu, je z roku 1834. Na něm stojí mnohem starší věž, která v průběhu let přestála zásahy blesku a také dělové střely během první slezské války. Všichni proto byli zvědaví, zda podrobný průzkum, který se k současné rekonstrukci pojí, doloží původnost konstrukcí. Po odebrání vzorku dřeva vyšlo najevo, že stromy použité na trámy byly poraženy na přelomu let 1568 a 1569. To znamená, že stavba přestála 450 let bez zásadní proměny.

Neodborné opravy a stavební zásahy z posledních desetiletí poškodily pozednice na věži

V průběhu těchto let ji ale poškodily nesystematické stavební zásahy, zejména úpravy dělané od šedesátých let minulého století. Při nich například byly renesanční a raně barokní malované stropy zavěšeny na ocelové profily a při jejich ukládání na zdivo došlo k vyřezání pozednic. Nové tesařské řešení proto musí zpátky svázat věnec pod věží. Také vše ostatní, co bylo poničeno dřívějšími neodbornými opravami, bude uvedeno do původního stavu. Jinak se ale krov vyměňovat nebude.

Pro stavbu původní věže bylo použito plavené dříví

Plášť báně tvoří výrazně zahnutá žebra z jednoho kusu masivu, vyskládaná do konstrukce připomínající kostru lodě. Při průzkumu bylo zjištěno, že jsou zde dlaby, které sem nepatří. Zkoumáním došli odborníci k tomu, že se jedná o vysekané vorové žabky, což signalizuje, že předci použili plavené dříví. Právě tohle zjištění iniciovalo myšlenku použít k opravě také dřevo z vorů plavených po řece.

Dřevo upravené mokrou cestou se nekroutí a neláká hmyz

Podstatou zvolené mokré cesty úpravy dřeva je postupné vyluhování některých živin proudící vodou, stojatá voda zase slouží jako penetrace. Při obou postupech získá dřevo žádoucí vlastnosti, které nové stavbě zajistí dlouhou trvanlivost. Mokrou cestou úpravy dřeva v proudící vodě se postupně vyluhují škrob a cukr, které lákají dřevokazný hmyz. O takové dřevo by už například tesařík neměl mít zájem. Zároveň by dřevo mělo máčením ztratit přirozené pnutí, takže by nemělo praskat a kroutit se. Kvůli těmto přednostem stálo za to absolvovat velmi složitý proces, a to jak po legislativní stránce, tak po stránce technické.

Mohlo by vás zajímat: Mokrá ochrana dřeva – pod vodou je dřevo nejlépe chráněno proti škůdcům

Sehnat dřevo byl oříšek

Napodobena měla být nejen původní technologie stavby, ale použity měly být také stejné druhy dřeva. Dříve lidé dobře věděli, kam které dřevo patří a proč. Pružné jedlové dřevo používali na krokve, kdežto po tvrdém houževnatém dřevě z modřínu nebo listnatých stromů sáhli v případě pozednic. Dřevo z dubu a jasanu jim zase sloužilo na výrobu kolíčků na spoje do krovů. Má-li být toto dodrženo, bylo podmínkou číslo jedna sehnat původní dřevinu – jedli bělokorou. V našich lesích je v současné době zastoupena pouze jedním procentem, proto se jevilo jako zázrak, když se ji loni podařilo zajistit v lokalitě Luckých Chvalovic.

Těžba proběhla v polovině ledna, a poté byl materiál převezen do Litoměřic. V areálu bývalých ženijních kasáren pak tesaři dřevo odkornili a mohli se pustit do stavby vorových tabulí. Prohlédněte si, jak tesaři dřevo opracovávali, v naší fotogalerii.

Hurá na vodu!

Zvolený postup obnovy krovů litoměřického Kalichu je unikátní, ovšem plně koresponduje s významem věže. Dřevo plavené po Labi nebo máčené v rybníku je dnes něčím, co se používá zcela výjimečně a jen u oprav významných památek. Kalich nepochybně významnou památkou je, a navíc k takto ojedinělému procesu došlo v roce 2019, kdy Litoměřice slavily 800 let od svého založení.

Máčením v mrtvé vodě se dřevo napenetruje

Pro technologický postup máčení v mrtvé vodě – rybniční, byly vyrobeny čtyři vorové tabule v délkách čtyři metry a šíře dva metry. Zvoleno pro ně bylo rádlování drátem. Pro plavení se rádlování nepoužívalo, nebylo totiž spolehlivé. Na divoké vodě dráty při nárazu do kamenů praskaly. Pro rybniční vodu je ale odpovídající, a tak mohly být čtyři vorové tabule ve čtvrtek 25. dubna ponořeny do návesního rybníku v Zahořanech (obec 7 km východně od Litoměřic). Strávily tam 3 měsíce, aby se dřevo dostatečně napenetrovalo kalem a bylo možno jej použít v místech styku se zdivem.

Plavení v živé vodě probíhalo podle dobových zvyklostí

Jiný byl technologický postup plavení v živé vodě, v tekoucí řece Labi. Bylo připraveno pět vorových tabulí v různých délkách – předák osm metrů, slabák čtyři metry, třeťák šest metrů, čtvrťák šest metrů a zadák v délce osmi metrů. Jedlové, modřínové, smrkové, dubové a jasanové kmeny byly svázány dobovým způsobem, pouze nedostatkové houžve byly nahrazeny provazem. Houžve se v těchto suchých letech nedají sehnat, proto byla použita lana. To byl však na vorech jediný novodobý prvek, jinak bylo vše vytvořeno původní technologií.

Dřevo se plavilo za armádního doprovodu

Do řeky se vory ukládaly začátkem května 2019, a to pod jezem v obci České Kopisty. Přivázané zde čekaly až do poloviny července. V pátek 9. srpna konečně nastal den, kdy bylo dřevo za doprovodu armádních člunů a za přihlížení desítek lidí plaveno po řece do Litoměřic.

Mohlo by vás zajímat: V létě na vodu? Jedině na dřevěném voru

Přípravné práce ale začaly již ve čtvrtek. Vorové tabule byly převezeny pod zdymadla na kotviště, kde byly seřazeny do pramene. Jeho délka byla 32 metrů, což s ponořenými vesly vyšlo na celkem 40 metrů. Vor řídil plavec pan Jankovský, který má i vrátenský patent, tedy něco jako řidičák na vor. Pod jeho dozorem bylo v rámci přípravy provedeno pramenem několik manévrů. Například se vyzkoušela brzda či plavba proti proudu, která výpravu čekala u Lodního náměstí v Litoměřicích.

Dobové technikálie narušil pouze současný plavební řád

Pak už pramen vorů vyplul z Českých Kopist. Všechno bylo uděláno pomocí dobové technologie. Na předáku byly nožice s usazenými rudlaty, tedy řídicími vesly. Na zadáku byla opačina, což je veslo, které se používá, když se pramen potřebuje dostat do boku. Na zadáku byl osazen také šrek, šrekování je totiž starý způsob brzdění pramenu, kdy se štíhlý kmen vsune do díry ve voru a zapře se o dno řeky. Na prostředním voru nechybělo ohniště, což je rovněž původní prvek. Vory plující v noci musely být totiž osvětlené. Čistě historický ráz však přece jen něco narušovalo, a to dva benzinové motory. Předák vorové tabule musel být osazen závěsným pohonem, protože podle současného plavebního řádu se v řece nesmí pohybovat volně plující plavidlo.

Plavbu vorů po celé trase sledovali diváci a velký dav voraře přivítal na Lodním náměstí v Litoměřicích, kde zakotvili. Zde byly vory až do soboty k prohlédnutí, a teprve pak byl pramen rozebrán.

Pravá tesařina přímo na náměstí

V neděli ráno byly vory vytaženy za pomoci dobrovolných hasičů, kteří je pomohli ostříkat od nečistot. Pak byly kmeny dopraveny do oploceného areálu na Mírovém náměstí, kde musely nejprve týden vysychat, než se mohlo začít s jejich opracováváním. Díky přípravě jednotlivých prvků krovu kalicha na náměstí měli obyvatelé možnost na vlastní oči vidět původní metody opracování dřeva.

Na dokončení rekonstrukce si Kalich ještě chvíli počká

Otesané trámy pak byly převezeny do provětrávané haly v areálu Jiříkových kasáren. Sem k nim přibylo i dřevo ze čtyř vorů, máčených ve stojaté vodě záhořanského rybníka. Veškeré dřevo je nyní na rok uskladněno a teprve po jeho dokonalém vyschnutí dojde k vlastní opravě krovu. Předpokládá se, že to bude někdy do konce roku 2020. Celý proces obnovy završí v roce 2021 kompletní výměna střešní krytiny. Dosavadní průběh rekonstrukce je podrobně zachycený v naší fotogalerii.

Na celé akci se podílí i Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP).


Líbil se Vám tento článek? Kupte redakci kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!


Autor:
Zdeněk Oravec

Vydáno dne:
28.09.2020

0 0

Mohlo by Vás zajímat: